Jak byste zhodnotit aktuálně úroveň vztahů mezi Českem a Kuvajtem / Katarem?

Vztahy s oběma zeměmi jsou v současnosti velmi dobré, přátelské a zcela bezkonfliktní. Na druhé straně bychom si určitě přáli trochu pozvednout rozsah vzájemného obchodu i častější bilaterální styky. Například posledním kuvajtským ministrem zahraničí, který navštívil Česko, byl současný emír Sabah Ahmad Al- Jaber Al-Sabah, a bylo to v roce 1995. Podařilo se ale uskutečnit návštěvu našeho pana ministra Petříčka v Kataru v říjnu loňského roku. Bohužel, jeho připravenou cestu do Kuvajtu už odvál korona virus, stejně jako řadu další akcí, které jsme na letošek už měli připravené. Věříme, že se brzo všechno vrátí do normálu. Pak budou určitě pokračovat i naše diskuze o recipročním otevření zastupitelských úřadů v Praze a Dauhá. To by samozřejmě rozvoji vztahů s Katarem hodně pomohlo.

Pokud je mi známo, Česko zatím nemá v Kuvajtu / Kataru žádné zásadní investice a naopak. Proč?

Nejspíše proto, že v těchto zemích je velká nabídka a ne dost silná poptávka po zahraničních investicích. Investovat v tak bohatých zemích che samozřejmě kdekdo a v konkurenci zkrátka vítězí ti nejsilnější, tedy firmy s velkou ekonomickou silou. Ale v poslední době se obě země více otevírají světu. Zaznamenali jsme zájem o dodávky technologií z produkce českých firem pro dopravu, infrastrukturu, obranu a další významné oblasti.

V kterých ekonomických odvětvích Kuvajtu / Kataru vidíte největší potenciál pro české exportéry a investory?

Jak už jsem naznačil, snažíme se využít záměrů dlouhodobých strategických plánů obou zemí a nabídnout to, po čem tu roste poptávka. Vyspělé technologie, produkty s vysokou přidanou hodnotou a pokud možno ojedinělá a originální řešení, například loni se podařilo otevřít přístup na trh pro výrobce protipožárních a hasicích technologií, je tu velmi konkrétní poptávka po výkonných radarech, po turbínách a generátorech pro elektrárny, představili jsme unikátní patent na těžbu resp. dotěžování ložisek těžké ropy atd.  

Jaké jsou hlavní překážky pronikání českých exportérů a investorů na kuvajtský / katarský trh? Jak jim v tomhle ohledu pomáhá velvyslanectví?

Jak už jsem říkal, je tu velká konkurence a relativně malý prostor. Jako dobrá cesta se jeví spolupráce s místní firmou, případně s velkým partnerem z jiných zemí, kteří už zde na trhu jsou. Naše ambasáda se snaží o to klasické „otevírání dveří“, za poslední 2 roky jsme stihli uspořádat 3 business fóra, specializovanou incomingovou misi do ČR, sektorové představení 5 technologických firem z jednoho oboru relevantním kuvajtským partnerům, slyšení české firmy v předvýběrovém řízení, prezentaci jedné velmi specializované firmy potenciálním partnerům (omlouvám se, jednotlivé firmy uvádět nemohu, ale těch akcí je poměrně dost). Také publikujeme v odborných médiích články pro potenciální zájemce o pronikání na zdejší trhy, pořádáme zde přednášky a prezentace o kvalitách České republiky či EU jako obchodního partnera, účastníme se informačních seminářů a workshopů v ČR     

Jaké konkrétní akce chystáte pro české investory a exportéry v nejbližších 12ti měsících?

Bohužel, pandemie korona viru nám prakticky zhatila plány přinejmenším na 1. pololetí tohoto roku a je teď těžké odhadnout, kdy a v jakém rozsahu se podaří naše plány realizovat. Ale krom návštěvy ministra doprovázeného podnikatelskou delegací a business fóra s kuvajtskou Hospodářskou komorou jsme měli v plánu a již do detailu připravenou cestu nejvyšších představitelů kuvajtské Národní gardy, kteří se velmi zajímají o naše obranné a bezpečnostní technologie a zbraně, chtěli jsme uspořádat další incomingovou misi, tentokrát pro představitele kuvajtského ministerstva zdravotnictví, které má zájem posílit státní podporu léčebných pobytů svých občanů v ČR, do Kataru jsme chtěli přivést velkou skupinu firem, které by mohly spolupracovat s jednou tamní opravdu silnou investiční skupinou a připravovali jsme tam též konkrétní jednání s potenciálními partnery pro jednu českou firmu z oblasti letectví. Teď bohužel jen posouváme termíny a hledáme nová řešení. Ale věříme, že kontakty, které jsme při přípravě těchto akcí navázali, se zúročí v době po pandemické…     

Jaké jsou obecně největší chyby, jichž se dopouštějí evropští exportéři a investoři, kteří se pokoušení proniknout na kuvajtský / katarský trh?

Já myslím, že nejtěžší je pochopit a přistoupit na zdejší pravidla a zvyky. E-maily nefungují, dopisy nefungují, telefony nefungují, musíte prostě do té oblasti osobně, setkat se se spoustou lidí, a to ne jednou, ale opakovaně, netlačit na pilu a nejednat v evropském či západním stylu „ano, teď hned, nejpozději zítra začínáme“. Tady se obchodní vztahy budují na důvěře a osobní známosti. Všichni z oboru se navzájem znají, podnikají spolu nebo vedle sebe dlouhá léta a na každého, kdo přichází odjinud, hledí nejprve s nedůvěrou. Druhou stranou téže mince je pak to, že se tu na Vás často přilepí nějaký „obchodník s teplou vodou“, který se tváří, jak má celý ten zdejší složitý komplex vztahů „zmáknutý“, s každým je kamarád a s emírem chodí obden na kafe. Poznat je na první pohled také není úplně lehké, a tak asi nejeden podnikatel či obchodník zabloudil zpočátku do nějaké takové slepé uličky (stalo se to i nám na ambasádě…) 

Může se Čech, Středoevropan v Kuvajtu pobavit způsobem, na jaký je zvyklý z domova?

Jak trávíte volný čas v Kuvajtu? Co z Česka v poušti nejvíc postrádáte?

No, tak třeba na točenou Plzeň si tu opravdu nezajdete. Restaurace a hotely jsou v Kuvajtu úplně všechny a v Kataru jen s několika výjimkami bez alkoholu. Stejně tak je to napířklad s vepřovým amsem a s výrobky z něj. Šunka, uzeniny i slanina se tu dají sehnat jen v nějaké modifikované podobě, tedy bez podílu vepřového. Jen málokde najdete také třeba živou hudbu (opět pár výjimek v Kataru, žádná v Kuvajtu) a obecně je tu trochu jiná struktura kulturní nabídky, která vychází z místních tradic a zvyků. Například pro mě osobně, jako celoživotního velkého fanouška divadla, je tu opravdu dost těžké najít v této oblasti něco atraktivního. Na druhou stranu, postupně se především Katar snaží nabídku pro svoje návštěvníky ze Západu trochu přizpůsobit. Ale s tím vším se dá žít. Funguje to plno jiných věcí, sportoviště od tenisových kurtů přes golf a střelnici až po bowling, ale také třeba kluziště. Příjemné pláže, sportovní kluby, terapie to vše tu najdete v dostatečné míře a vysoké kvalitě. Velmi dobře fungují i služby, na které jsme z domova zvyklí, od dovážení nákupů a obecně on-line obchodů, přes bankovní služby a samozřejmě shopping v nejvyšší kvalitě zboží, prostředí i služeb.     

Existuje něco, co vám na kuvajtské / katarské (obecně arabské) kultuře imponuje?

Toho je spousta. Asi první, co mě napadá, je velká síla a soudržnost rodiny. Ta místní má navíc poněkud jinou dimenzi, než jakou známe od nás. Rodinná večeře se tu asi neobejde bez nějakých 20 či 30 příbuzných, rodiny navíc často bydlí hodně blízko mu sebe, rodiče postaví dům pro děti hned vedle toho svého, pak přijde 3. generace… A muslimská komunita funguje vlastně taky tak trochu jako rodina. Nikdy nenechá nikoho padnout. Stane se i tady, že někdo utrácí nad svoje poměry, upadne do dluhů a pak i do bankrotu, ale nikdy tu neuvidíte na ulicích žebráky nebo bezdomovce, komunita se vždy nakonec nějak postará o ty, kdo propadli sítem.  

Jak často se dostanete zpět do Česka?

Pravidelně na konci srpna na poradu velvyslanců z celého světa, k tomu někdy ještě jednou služebně a většinou i na Vánoce

Jak se z regionálního politika, dlouho jste byl primátorem Hradce Králové, vlastně stane diplomat?

Je to dlouhá story, pokusíme se to zkrátit. Když jsem v 98. roce skončil po 8 letech na radnici, dostal jsem od Rady Evropy nabídku účastnit se mise OSN do Kosova /UNMIK/, kde hledali dobrovolníky se zkušeností s komunální politikou a taky s transitním obdobím od nedemokratických režimů k demokratickým, což jsem asi splňoval. V Kosovu jsem se setkal s paní Janinou Hřebíčkovou, která tam tehdy pracovala jako ředitelka televize OSN. A tu potom v roce 2003 jmenovali šéfkou skupiny expertů, které vysílala česká vláda na pomoc při poválečné obnově Iráku. Janina mě do té mise pozvala, opět s odkazem na zkušenost s přechodným obdobím bez legitimní vlády a s místní samosprávou. Připadalo mi to jako hodně zajímavé, a tak jsem jel. Pracoval jsem tam půl roku a v průběhu té doby jsem dostal od MZV nabídku, abych se stal diplomatem. I to mi přišlo jako dobrý nápad. Dostal jsem nejprve termínovanou smlouvu na dobu vyslání v pozici obchodního rady ve Washingtonu, ale než jsem se vrátil, ,přišla nabídka na smlouvu trvalou…

Jakou image má Česko v Kuvajtu / Kataru? A jakou v USA? Ptám se na to ohledem na skutečnost, že jste dlouhé roky působil jako diplomat také ve Spojených státech.

Česko má ve světě asi až překvapivě dobré jméno a stejně tak Češi. Říct někde venku, že jste z Česka, nejspíš narazíte na velmi pozitivní reakci. Ano, občas ještě i dnes zazní „Czechoslovakia“, ale i to ve velmi pozitivních souvislostech. Jistě, v Americe znají všichni třeba Jágra, o kterém většina Arabů nikdy neslyšela, ale Pavla Nedvěda nebo Petra Čecha tu znal každý kluk. Američan si asi spíš než místní vzpomene na Antonína Dvořáka, ale opravdu všude znají Václava Havla a je to pro nás skvělá obchodní značka. A všude v Zálivu si také moc cení našich doktorů a sestřiček, ať už těch, co pracují tady, nebo těch, kteří se o ně starají v lázních v Česku. Dobré jméno tu stále mají čeští technici a inženýři, kteří tu stavěli elektrárny a rafinérie a v neposlední řadě si spousta Kuvajťanů pamatuje i to, že mezi vojáky, kteří v jednadevadesátém osvobozovali Kuvajt po vpádu Saddámových vojsk, byli i Češi.

Mohl byste porovnat diplomatickou kulturu arabských a západních zemí?

Nemůžu určitě mluvit o „arabské“, resp. „západní“ diplomatické kultuře, když jsem sloužil jen v jedné západní a v jedné arabské zemi (tedy vlastně ve dvou, ale ani to mi nedává šanci na zevšeobecnění), ale z té své nevelké zkušenosti bych řekl, že Kuvajťani a Katařani opravdu mnohem víc dbají na protokol a formální stránku věci, zatímco Američané nekoukají tolik na formu, ale jsou tvrdě za cílem, a to cestami, které jindy v diplomacii moc nenajdete. V arabském světě musíte také mnohem víc dávat pozor na informace a zprávy poskytované jaksi „mezi řádky“, nepřímo. Američané mají často větší ochotu sdělovat i nepříjemné zprávy jasně a bez velkých okolků.