Rada pro obecné záležitosti jednala o přípravě březnové Evropské rady, podpoře Ukrajiny a konkurenceschopnosti EU

25. února 2025

Dne 25. února se v Bruselu uskutečnilo další zasedání Rady pro obecné záležitosti (GAC), na kterém Česko zastupoval ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Na programu jednání byla příprava březnového zasedání Evropské rady, diskuse o legislativních prioritách pro nadcházející rok i směřování Evropské unie v dlouhodobějším kontextu.

Prvním bodem jednání byla příprava březnové Evropské rady, která se bude zabývat podporou Ukrajiny, situací na Blízkém východě, konkurenceschopností EU, víceletým finančním rámcem, migrací, ochranou oceánů a vnějšími vztahy EU.

„Evropa nemůže zůstat pouze divákem v debatách o budoucím uspořádání evropské bezpečnosti. Musíme být aktivními účastníky mírových jednání a formovat bezpečnostní architekturu našeho kontinentu. Evropská unie má odpovědnost zajistit, aby byl ukrajinský hlas plně respektován a aby budoucí mírové dohody byly spravedlivé a udržitelné,“ zdůraznil ministr Dvořák v kontextu nedávných mezinárodních událostí, kdy Spojené státy a Rusko zahájily přímá jednání o ukončení konfliktu na Ukrajině bez přímé účasti evropských partnerů a samotné Ukrajiny.

Ministr Dvořák také upozornil na včerejší rozhodnutí Valného shromáždění OSN, které přijalo rezoluci potvrzující suverenitu a územní celistvost Ukrajiny, a vyzval k jejímu plnému respektování. Zdůraznil, že jakákoli mírová dohoda musí být založena na principech mezinárodního práva a respektovat práva a potřeby ukrajinského lidu.

Důležitým tématem bylo i posílení konkurenceschopnosti EU. Česko dlouhodobě podporuje odstraňování bariér na vnitřním trhu, snižování administrativní zátěže a zajištění dostupných cen energií, zejména pro energeticky náročné sektory.

„Evropská ekonomika musí být konkurenceschopná, jinak nebude prosperovat. Musíme zjednodušit regulace, podpořit inovace a zajistit, aby se naše podniky mohly rozvíjet v prostředí bez zbytečných překážek,“ dodal ministr Dvořák.

Dalším bodem programu byla debata o pracovním programu Komise na letošní rok a víceletém legislativním plánování í EU, které má zajistit efektivnější plánování právních předpisů a strategických priorit. Česko zdůraznilo nutnost respektování zájmů členských států a zachování úlohy Evropské komise jako „strážkyně smluv“. Ministr Dvořák vyzdvihl potřebu zaměřit se na posilování obranných kapacit EU, rozšíření jednotného trhu a implementaci efektivních návratových mechanismů v migrační politice.

TV Nova – Za pět minut dvanáct

TV Nova – Za pět minut dvanáct

Pořad “Za pět minut dvanáct” je politická diskusní relace TV Nova, kterou moderuje Martin Čermák. Pořad se zaměřuje na nejzásadnější politická a společenská témata rezonující v České republice a je rozdělen do tří částí: politická diskuze, téma týdne a rozhovor s osobností, která v uplynulém týdnu rezonovala Českou republikou.

V tomto díle se aktéři, Martin Dvořák a Cyril Svoboda zaměřili hlavně na téma třetího výročí napadení Ukrajiny Ruskem a dalším možným vývojem, zvlášť s ohledem na mírové iniciativy Donalda Trumpa.

Video s rozhovorem: https://tv.nova.cz/porad/za-pet-minut-dvanact/video-epizoda/476290-23-2-2025-cyril-svoboda-a-martin-dvorak

Chybí nám shoda, co je národní zájem. Evropa je pro nás výhodná, říká ministr Dvořák

Chybí nám shoda, co je národní zájem. Evropa je pro nás výhodná, říká ministr Dvořák

Takzvaný kompas konkurenceschopnosti Evropské komise má být v příštích měsících a letech odpovědí na problémy, které Evropu ve světě brzdí. Slibuje méně byrokracie, snazší růst startupů, levnější energie nebo efektivnější budování obrany. Vládní koalice k němu zatím jasný společný postoj nemá, říká ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Větší výzvou ale podle něj bude vysvětlit lidem před volbami důležitost evropské jednoty.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a eurokomisař pro prosperitu a industriální strategii Stéphane Séjourné koncem ledna při představování kompasu působili, že oznamují skutečně razantní změny. Budu jako občan Evropské unie zklamaný, když budu očekávat razantní změny?
To je dobrá otázka. Máme tady precedenty, kdy Evropa už v lisabonské deklaraci vyhlásila, že budeme nejkonkurenceschopnější. Během pár let to úplně nevyšlo.

A to bylo v roce 2000.
Ano, 2000. A je pravda, že to je důvod k jisté skepsi nebo opatrnosti. Na druhou stranu, dnes je ten kompas konkrétnější, má nástroje na kontrolu a my jsme v jiné situaci než tehdy. Svět se razantně změnil, mimo jiné i nástupem Donalda Trumpa.

Co je kompas konkurenceschopnosti EU?

  • Zjednodušeně řečeno jde o programové prohlášení Evropské komise pro příští asi dva roky
  • Cílem je zajistit hospodářský růst EU a současně zachovat klimatické priority Unie a investovat více do obrany
  • Dosáhnout toho chce prostřednictvím přímých opatření i zákonů, které Komise schvaluje s členskými státy a europarlamentem
  • Dokument zahrnuje i tabulky s termíny, do kdy chce Komise to či ono opatření představit – většina připadá na letošek, část na rok 2026

Já jsem přesvědčený eurofederalista a chápu, že tak rychle to nepůjde. Nicméně se domnívám, že tlak, který na nás vytváří Spojené státy, válka na Ukrajině i vliv Číny, nemá lepší odpověď než hlubší integraci evropských zemí. Protože v tom souboji gigantů prostě nemůže uspět ani tak velká země, jako je Francie nebo Německo, natož pak země střední velikosti, jako jsme my.

Je ovšem otázkou, do jaké míry nás tenhle časový imperativ bude schopen skutečně přivést k tomu, abychom se chovali racionálně.

Poslední evropské volby naznačily vývoj, ve kterém dostávají větší prostor národní zájmy, i když my ho ani nemáme jasně definovaný. Nicméně izolacionistická nebo národovecká a konzervativní hnutí posilují.

A je otázka, do jaké míry můžou spolupracovat mezi sebou, když jejich zájmy jsou nacionalistické, a ne pomáhat okolním zemím. A skutečně je otázka, jestli budeme schopni pod tímhle tlakem začít efektivně dělat, co slibujeme. Já nemám jinou šanci než věřit, že ano, protože si nemůžu představit v tuto chvíli žádné lepší řešení.

Evropa v Praze

Je evidentní, že minimálně část těch unijních opatření bude vyžadovat českou spolupráci. Vyvolalo to oznámení Komise v Praze nějakou odezvu? Tušíme, co by Česko mělo pro větší evropskou jednotu dělat?
Ona je otázka, jestli budeme vůbec schopni se shodnout v rámci politického spektra na tom, co pro nás je dobře a co je špatně, zejména v environmentálních otázkách. Českem jde vlna, že Zelená dohoda je zločin a spalovací motory jsou budoucností naší země.

To samozřejmě nekoresponduje s tím, že ten takzvaný kompas konkurenceschopnosti mluví o dekarbonizaci jako prostředku nejen k vyčištění životního prostředí, ale také k vyšší efektivitě a produktivitě skrze nové technologie.

Takže já se obávám, že nás ta vnitropolitická debata ještě čeká a bude o to komplikovanější, že máme pár měsíců do voleb a v tuhle chvíli je prostě sexy jakoukoliv zmínku o dekarbonizaci bagatelizovat nebo prohlásit za nesmysl, šílenství, zločin a tak dále.

Na druhou stranu jsou tam určitě věci, ke kterým se vyjádříme kladně a pozitivně, protože si uvědomujeme, že konkurenceschopnost je skutečně to, co nám v tuhle chvíli v Evropě začíná zásadně chybět.

Všichni jsme četli zprávu (italského expremiéra Maria Draghiho), s nadšením jsme souhlasili, jak je všechno špatně, ale nejsme schopní se shodnout na řešení, ať už je to kapitálový trh, nebo hlubší integrace.

Takže ani v rámci vlády není shoda na tom, jestli ten kompas je pro nás přínosem?
Abych byl úplně fér, v rámci vlády v tuhle chvíli spíš jenom spekuluji, my jsme vlastně neměli nějakou zásadní příležitost si sednout kolem stolu a probrat to, protože ten materiál je relativně čerstvý.

Za realizaci by mělo zodpovídat ministerstvo průmyslu a obchodu a předpokládám, že vyvolají nějaké jednání, ale z toho, jak se jednotliví členové vlády a opozice projevují, se dá soudit, že shoda se bude hledat poměrně těžko.

Na druhou stranu, tahle koalice má tu výhodu, že nakonec vždycky se nějak dohodne, čímž většinou naštveme některé ze svých voličů, protože uděláme kompromis.

Mluvil jste o tom, co voličům přijde atraktivní před volbami. Budete o nějaké evropské jednotě v kampani mluvit? A je to vůbec nutné? Legislativu koneckonců navrhuje Evropská komise, nebylo by snadné se „vézt“, jezdit do Bruselu a Štrasburku, schvalovat opatření tam a jednat, aniž by o tom český volič podrobně věděl?
To je hezká politologická úvaha. My jsme si zažili, a vlastně to tak funguje ještě dodnes, že se říká, že nám zlý Brusel něco nařizuje. Mně to přijde trošku zbabělé a myslím si, že bychom měli statečně a férově říct, u čeho všeho byli zástupci Česka, kteří k tomu řekli svoje názory – někde jsme podpořili, někde jsme absentovali, někde jsme byli proti a byli jsme přehlasováni nebo se našel kompromis.

A přijde mi, že by bylo na čase, abychom se statečněji a hrději hlásili k tomu, že tohle je prostě výsledek jednání a Češi u něho od začátku byli.

Paradoxně se mi zdá, že jistá vyděšenost z Trumpa a jeho razantního nástupu by mohla být momentem, kdy si řadový český volič uvědomí, že bude mnohem jednodušší obhajovat české zájmy v síle půlmiliardového trhu, který Evropská unie v tuto chvíli představuje.

Ale uvidíme, co ukážou volby a kampaně. Čekám neférové argumenty a špinavý boj.

A snaha oslabit Evropu v tuhle chvíli nepochybně je v zájmu nejenom Ruska, ale možná i Spojených států, protože Donald Trump jaksi Evropskou unii moc rád nemá. A bude se snažit ji rozebrat a nějakým způsobem oslabit tím, že někomu slíbí to, či ono.

Takže cestou pro vás je o Evropě mluvit z toho pohledu, co je pro Česko výhodné?
Já jsem přesvědčen o tom, že to pro Česko bude výhodné. Ale nepochybně v našem politickém spektru budou síly, které budou argumentovat opačně, že Evropa nefunguje a je potřeba ji rozebrat.

A jestli si neuvědomují, že to je voda na mlýn někoho jiného, to nechci posuzovat. Ale že ten hlas nebude jednotný, o tom jsem skálopevně přesvědčen.

My například v porovnání s Polskem dosud nemáme naši národní pozici stanovenou. Pro Poláky je jednoznačné, že Rusko je nebezpečí, kterému je potřeba se bránit. Vynakládají na to obrovské množství prostředků a jsou připraveni tenhle boj nějakým způsobem vést.

My Češi si jaksi stále méně uvědomujeme, odkud nebezpečí přichází a jak mu čelit. Chybí nám shoda, co je národní zájem. Takže nemůžu specifikovat, že to budeme říkat jako Česko, ale my jako Starostové to říkáme.

Vraťme se ještě k té lince Brusel – Praha. Jak probíhá komunikace s eurokomisařem Jozefem Síkelou? Jako eurokomisař má samozřejmě v popisu práce zastupovat evropské zájmy, ale běžně se mluví o tom, že státy využívají napojení na své eurokomisaře.
Ano, on musel přísahat a „krví podepsat“, že bude obhajovat zájmy Evropské unie, a nikoli svého národního státu. Já s ním v kontaktu jsem, můžeme si napsat, zavolat, a když je v Česku, samozřejmě využíváme toho, že je to český komisař, i když s ním nemůžeme pracovat na prosazování specifických českých zájmů.

A jeho agenda je podle mého názoru v tuhle chvíli hodně atraktivní, mimo jiné kvůli té konkurenceschopnosti. Jeden z těch pilířů kompasu se věnuje zbavování závislosti na některých surovinách z poněkud pochybných zemí.

Trumpovská cesta Evropy

A je podle vás reálné i v budoucnu brát ohled na nějaké humanistické ideály, když zdrojujeme suroviny nebo hledáme zahraniční obchodní partnery v současném, řekněme konkurenčně vypjatém prostředí?
Já jsem pracoval jako „obchoďák“ a ředitel odboru ekonomických vztahů. A vždycky jsme vycházeli z toho, že ta případná rozvojová či humanitární práce je samozřejmě pomocí, protože my bohatí bychom se o svoje bohatství měli podělit s těmi méně šťastnými.

Ale v podtextu každé takové pomoci bylo, že do budoucna jde potenciálně pokud ne o zdroj surovin, tak přinejmenším o obchodního partnera, protože ten trh tam je hladový a byla by možnost tam vyvážet, investovat, vytvářet pracovní místa, stavět továrny a tak dále.

Nezastírejme, že v podtextu rozvojových pomocí je ekonomický a politický zájem. Podpořit dobré jméno země tak, aby další vztahy byly výhodné a efektivní.

Ptám se mimo jiné v souvislosti s děním v Kongu. Evropská unie má se sousední Rwandou podepsané memorandum o spolupráci, bereme od nich klíčové minerály, ale teď se zvyšují podezření, že minimálně část těch surovin je kradená ze sousedního Konga, kam vtrhli rebelové podporování Rwandou. Co se evropských humanistických ideálů týče, opět to nepůsobí úplně čistě, začíná to být složité. Ptám se tedy znovu, jestli je podle vás reálné takhle přemýšlet, třeba i kvůli budoucnosti evropské obrany, která suroviny potřebuje?
Řekl jste to přesně, je to složité a je to byznys, který zkrátka občas hledá cesty, které mají k morálce, etice a humanismu hodně daleko, protože cílem byznysu je vytvářet zisk.

A je otázkou společenského klimatu, jak moc je společnost připravená zdůrazňovat, že především tam chodíme pomáhat. Jak jsem říkal, část života jsem strávil v ekonomické diplomacii, kde jsme tohle dilema neustále řešili – ten, kdo tam investuje peníze a lidi, z toho chce mít nějaký zisk.

Současně bychom ale měli zůstávat u toho, že je skupina obyvatel, která trpí hladem a vedrem a nemají vodu. Ty dvě věci by se neměly oddělovat. Konkrétně Afrika je strašně komplikovaná, protože má za sebou koloniální minulost, kmenové války a okamžitě tam vyvážet demokracii, to zkrátka úplně nejde.

Na druhou stranu ty země, pokud chtějí být naším partnerem, obchodním a politickým, se snaží svoje standardy přizpůsobovat.

Ale co si budeme povídat, hodnota lidského života v Africe je úplně jiná než hodnota lidského života v Americe nebo dokonce v Evropě. To jsou prostě věci, se kterými se tahle planeta postupně vyrovnává. Já optimisticky vidím, že se to postupně sbližuje, ale na druhou stranu, není to totéž.

Takže podle vás by se Evropa měla svých hodnot spíš držet a neměla by se snažit jít, řekněme, tím víc trumpovským způsobem, který může působit efektivněji?
To je výzva těchto dnů, nad kterou hodně přemýšlím. Není to jen o té „humanitárnosti“, stejné je to v environmentálních věcech, kdy na jedné straně je zodpovědnost za to, co přijde za pět, za deset, za patnáct nebo za padesát let, a na druhé straně je okamžitý zisk.

Ve chvíli, kdy tak významný hráč, jako jsou Spojené státy, odchází z pařížské smlouvy a začíná vyhlašovat jasně izolacionistické směřování, nebere ohled na zbytek planety, nebere ohled na partnerství – bude to ostatní hráče na světové šachovnici nutit, aby se chovali stejně.

Protože ve chvíli, kdy se chováte, řekněme, podle nějakých hodnotových morálních kritérií, tak to stojí peníze a zisk se zmenšuje.

Naopak pokud se snažíte ostatní dostávat maximálně pod tlak, musejí se začít chovat stejně, přizpůsobovat se. To není vývoj, ze kterého já bych byl nadšený a pořád doufám, že to není dlouhodobý trend. Protože se obávám, že na konci takového trendu už by nebylo nic jiného než válka.

Ve chvíli, kdy se rozhodneme, že ten, kdo je silnější, má víc drzosti a bezohlednosti, tak má právo si vzít, na co má chuť – takhle ten svět nemůže přežít. Bude se vyjednávat, jestli mezi tím jsme schopní najít nějaký balanc.

Odkaz na zdrojový článek: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/chybi-nam-shoda-co-je-narodni-zajem-evropa-je-pro-nas-vyhodna-rika-ministr_2502230700_vdv

Obrana EU bude zřejmě financovaná ze státních rozpočtů členských států

Obrana EU bude zřejmě financovaná ze státních rozpočtů členských států

Zástupci České republiky nebyli přítomni na jednání v Paříži, ale podle ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) se z toho dělá zbytečné drama. V rozhovoru pro Echo24 uvedl, že postoje České republiky byly na jednání prezentovány a komunikace mezi evropskými partnery probíhala. Dvořák se v úterý setkal s eurokomisařem pro rozpočet Piotrem Serafinem ve Varšavě, kde jednali o možnostech financování navyšení obranných výdajů EU. Požadavek na zvýšení příspěvku členských států se v současnosti jeví jako pravděpodobnější varianta.

Francouzský prezident Emmanuel Macron svolal schůzku do Paříže v reakci na snahu USA jednat s Ruskem o příměří na Ukrajině bez zapojení evropských zemí. Cílem setkání bylo formulovat společný evropský postoj k Ukrajině. Mezi ústědními účastníky byli vedoucí představitelé Německa, Británie, Dánska, Nizozemska, Polska, Itálie a Španělska. Formát jednání vyvolal kritiku několika evropských států, včetně České republiky.

Dvořák poukázal na nejasná kritéria výběru účastníků summitu, avšak zdůraznil, že Praha byla o jednání informována a měla možnost své postoje sdělit. Podle něj neústě do Paříže neznamená oslabení hlasu České republiky v evropských diskusích. Česko navíc může samo iniciovat podobná jednání s partnery.

Hlavním tématem pařížské schůzky bylo navyšování evropských obranných výdajů. Macron apeloval na evropské země, aby investovaly do společné obrany efektivněji a rychleji. Potřebu vyšších výdajů zdůraznil také polský premiér Donald Tusk. Evropská komise připravuje “bílou knihu” zaměřenou na rozvoj obranného průmyslu, a očekává se, že EU během příští dekády investuje do obrany stovky miliard eur.

Ministr Dvořák potvrdil, že s eurokomisařem Serafinem projednali možnosti financování. Podle něj většina členských států nyní podporuje navýšení příspěvku do rozpočtu EU jako nejschůdnější cestu. Všichni si uvědomují, že navýšení obranných výdajů je nevyhnutelnost.

Na posílení obranných rozpočtů tlačí také americký prezident Donald Trump, který v NATO požaduje nárůst výdajů až na pět procent HDP. Tento cíl je však podle mnoha evropských zemí, včetně Česka, těžko dosažitelný. Trumpova administrativa vyvolala diskuse i uspořádáním schůzky v Rijádu, kde nebyli přítomni zástupci Evropy.

Podle ministra Dvořáka poslední vývoj není důvodem k opuštění NATO. Posílení evropského křídla Aliance je však podle něj nezbytné a logické. Požadavky USA nejsou nové a podobné diskuse probíhaly i před znovuzvolením Trumpa.

Postoj premiéra Petra Fialy (ODS) redakci sdělila vládní mluvčí Lucie Ješátková. Fiala označil podobná neformální jednání za neefektivní a vyzval k ráznějším krokům, včetně revize Green Dealu, omezení byrokracie a posílení konkurenceschopnosti Evropy.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) uvedla, že pokud dojde k dohodě o příměří na Ukrajině, je klíčové, aby Západ zajistil Ukrajině silné bezpečnostní záruky. Vážnější diskuse o české ústi by byly na místě až po vyjasnění podmínek příměří a zapojení spojenců, včetně USA.

Macron zdůraznil nutnost sjednání pevného a dlouhodobého míru na Ukrajině. Podle něj je klíčové ukončení ruské agrese a poskytnutí silných a důvěryhodných bezpečnostních záruk Ukrajině, jinak by příměří mohlo skončit stejně neúspěšně jako dohody z Minsku.

Jednou z možností, jak zajistit bezpečnostní záruky, by mohlo být vyslání evropských vojenských jednotek na Ukrajinu. Pařížská jednání však ukázala, že na této variantě neexistuje shoda mezi klíčovými evropskými lídry. Německý kancléř Olaf Scholz, španělský premiér Pedro Sánchez i italská premiérka Giorgia Meloniová ji označili za předčasnou.

Zdroj a originál článku: https://www.echo24.cz/a/HT6WE/zpravy-zahranici-penize-na-obranu-eu-asi-ze-statnich-pokladen-dvorak-serafin-evropska-komise

Ministr Martin Dvořák v Událostech komentářích

Ministr Martin Dvořák v Událostech komentářích

Dne 13. února 2025 byl hostem pořadu Události, komentáře ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) společně s Richardem Brabcem (ANO) a Jiřím Šedivým. Hlavním tématem diskuse byl “kompas konkurenceschopnosti”, nový plán představený předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.

Hlavní body rozhovoru:

  • Nutnost akčního plánu pro Evropu: Dvořák zdůraznil, že tento plán je nezbytný zejména v kontextu nástupu nové americké administrativy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa. Evropa by se měla více spoléhat na vlastní síly a být připravena chránit své zájmy.
  • Posílení evropské autonomie: Ministr uvedl, že Evropa se bude muset stále více stavět na vlastní nohy a spoléhat na vlastní obranu, očekávajíc, že se USA zaměří na Indopacifik a Čínu. Přesto by Evropa a USA měly zůstat spojenci díky kulturním vazbám.
  • Reakce na obchodní tlak USA: Dvořák se domnívá, že Evropa má vůči obchodnímu tlaku USA dobré trumfy a měla by je využít k ochraně svých ekonomických zájmů.

Celkově ministr Dvořák apeloval na posílení evropské jednoty a soběstačnosti v reakci na měnící se globální politické a ekonomické podmínky.

Odkaz na zdroj a video: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/225411000370213/

Evropa není připravena na Trumpovu hru s ohněm. Musk si myslí, že hraje střílečku

Evropa není připravena na Trumpovu hru s ohněm. Musk si myslí, že hraje střílečku

Odkaz na zdroj a video: https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-epicentrum/806184/ministr-dvorak-evropa-neni-pripravena-na-trumpovu-hru-s-ohnem-musk-si-mysli-ze-hraje-strilecku.html

Jisté zpochybňování autority mezinárodního práva představuje rizikovou strategii, která může narušit stabilitu globálního řádu. Na tuto skutečnost upozornil ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák v pořadu Epicentrum v souvislosti se sankcemi proti Mezinárodnímu trestnímu soudu. Dvořák zároveň kritizoval jednání Elona Muska, přičemž varoval před jeho důsledky. Podle něj nejbohatší muž planety jedná, jako by „hrál svou počítačovou střílečku a považoval to za zábavu.“

„Donald Trump v současnosti podniká kroky, které, ať už si je plně uvědomuje nebo ne, představují hrozbu pro celý mezinárodní systém a pořádek nastolený po druhé světové válce. To považuji za mimořádně nebezpečné zahrávání si s ohněm,“ uvedl Dvořák.

Ministr zároveň zdůraznil, že oslabování důvěry v instituce jako Mezinárodní trestní soud je součástí širšího trendu, který by mohl vést k destabilizaci. „Samozřejmě, že svět by se nezhroutil, pokud by mezinárodní soud přestal fungovat. Ale pokud začneme podrývat důvěru v klíčové globální instituce a nastavený právní rámec, riskujeme, že se svět posune k pravidlu silnějšího,“ varoval.

Na dotaz, proč se Česká republika nepřipojila k prohlášení 79 států odsuzujících Trumpovy kroky vůči mezinárodnímu právu, Dvořák odpověděl: „Nevím, zda jsme byli k podpisu vyzváni. Je jasné, že máme vlastní komplikace, například otázku stíhání Benjamina Netanjahua. I v Česku se objevují hlasy zpochybňující legitimitu mezinárodního soudu. Kdybych o tom rozhodoval já, připojil bych se,“ uvedl s tím, že na úrovni vlády se o tomto tématu nejednalo.

Česko jako možná oběť mocenského boje

Dvořák varoval, že oslabování mezinárodních institucí může vést k tomu, že o osudu států bude rozhodovat hrubá síla. „Pokud připustíme, že ten, kdo má vojenskou převahu, jaderné zbraně a dostatek financí, může zabírat cizí území, otevíráme tím velmi nebezpečnou cestu,“ uvedl. Zdůraznil, že Česko není a nebude hráčem, který diktuje podmínky, ale spíše potenciální obětí geopolitických změn. „Evropa na tuto situaci zatím není připravena,“ dodal.

Vliv Elona Muska na veřejný prostor

Dvořák se vedle mezinárodního práva věnoval i sílícímu vlivu sociálních sítí a jejich vlastníků, zejména Elona Muska. „Moc je dnes soustředěna v rukou několika hráčů, z nichž Musk vykazuje největší ambice ji aktivně využívat. Prakticky si užívá své bezbřehé pravomoci pod ochranou zájmů americké administrativy. To je nesmírně riskantní, protože vypouštíme džina z láhve,“ uvedl s tím, že regulace sociálních sítí v Evropě zůstává nedostatečná.

Podle ministra je zásadní najít rovnováhu mezi ochranou veřejného prostoru před manipulací a zachováním demokratických principů. „Je obtížné hájit demokracii nedemokratickými opatřeními, jako je cenzura, ale musíme si uvědomit, že na tento problém nejsme mentálně ani politicky připraveni.“ Pokud by Evropa v tomto ohledu rezignovala, otevřela by dveře rozsáhlému ovlivňování veřejného mínění a šíření dezinformací.

„Je možné, že Elon Musk a další vlastníci sociálních sítí mají zájem na tom, aby regulace zmizela úplně. To by vedlo k masivnímu šíření manipulací, využívání umělé inteligence k propagandě, vytváření falešných profilů a podobně,“ uzavřel Dvořák s tím, že Evropa by měla na tuto hrozbu co nejrychleji reagovat.

Martin Dvořák a Kateřina Konečná v 360°

Martin Dvořák a Kateřina Konečná v 360°

V pořadu 360° na CNN Prima NEWS dne 3. února 2025 debatovali europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) a ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) o dovozu amerických kuřat do Evropy. Konečná vyjádřila obavy, že dovezené maso nemusí splňovat evropské standardy kvality a bezpečnosti potravin, které si Evropa dlouhodobě budovala.

Dvořák argumentoval, že případné dovozy by byly jasně označeny a každý by si mohl zvolit, zda takové maso konzumovat. Podle něj je Evropa ohledně geneticky modifikovaných potravin možná až příliš přísná, a pokud by tyto produkty byly řádně označeny, neměl by problém s jejich prodejem. Konečná naopak varovala před negativním dopadem na evropské zemědělství a zdůraznila nutnost chránit domácí produkci před levnější konkurencí ze zahraničí.

Během debaty došlo i na vzájemné slovní přestřelky, kdy Dvořák označil Konečnou za „soudružku“ a ona jeho za „eurohujera“. Rozporovali se také ohledně obchodních dohod, zejména dohody Mercosur, kterou Konečná odmítla právě kvůli obavám o zemědělství.

Dalším tématem diskuse byly vztahy mezi Českem a Slovenskem. Dvořák kritizoval slovenskou vládu za její postoje vůči Evropské unii a označil ji za „pátou kolonu Ruska“. Konečná se slovenského premiéra Roberta Fica zastala s tím, že hájí zájmy své země a že EU Slovensku nepomohla například v otázce energetické bezpečnosti.

Debata tak ukázala zásadní rozdíly v pohledu obou politiků na evropskou integraci, obchodní politiku i mezinárodní vztahy.

Odkaz na video: https://cnn.iprima.cz/soudruzka-nemusi-kurata-z-usa-jist-vysmal-se-dvorak-konecne-ta-ho-nazvala-eurohujerem-465091