Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) je přesvědčený, že portfolio mezinárodního partnerství, které by měl získat český kandidát Jozef Síkela, je silné portfolio. V rozhovoru pro měsíčník FORUM 24+ mluví ale také o tom, co bude pro vládu znamenat odchod Pirátů a jaký vliv to bude mít na sněmovní volby.
Dominika Machová, redaktorka FORUM 24+
Jozef Síkela se má stát komisařem pro mezinárodní partnerství. Jak silné je to podle vás portfolio?
Je to silné portfolio, jen se to špatně prodává doma. Nepochybně je to nejsilnější portfolio, které zatím v historii našeho členství v EU máme, což je podle mě odraz toho, jak se změnil obraz Česka v očích EU během posledních dvou let. Zejména díky předsednictví a také díky velmi dobrým vztahům mezi premiérem a Ursulou von der Leyenovou.
Na druhou stranu, nebudeme si zastírat, že jsme to možná trochu zbytečně přehnali s očekáváním. Řekl bych, že nás oslabovalo i to, že jsme odmítli respektovat požadavek Ursuly von der Leyenové na nominaci genderově vyrovnaného páru. Naší silnou stránkou určitě není ani fakt, že jsme jedna z posledních pěti zemí, jež nemají euro. Tohle všechno se sčítalo.
Nicméně přestože to není to, co si možná někteří představovali (mluvilo se o obchodu či ekonomice; pozn. red.), tak jde o portfolio, které má obrovský potenciál a může být velmi vlivné. Reakce, hlavně ze strany opozice, nebyly zrovna pozitivní…
Opozice je na světě od toho, aby říkala, že vláda dělá všechno špatně a že oni by to dělali lépe. Na druhou stranu podívejme se, co dokázal vyjednat pan předseda Babiš se svým telefonem na kdekoho – všechna ta portfolia byla slabá. A to, že z nich nakonec komisařka Jourová dokázala vytlouct mnohem víc, než se čekalo, není zásluha vyjednávačů, to je věc osobnosti a schopností Věry Jourové. A přesně na to sázím i u Jozefa Síkely, jenž je také schopný vyjednávat a dotahovat věci do konce. Ukázal to při energetické krizi v době našeho předsednictví. Kritika opozice je takové okousávání kyselých hroznů. „My jsme sami sice nikdy nic lepšího nedokázali, ale to, co dokázali oni, je úplně špatně.“ To je její rétorika.
Jak hodnotíte celkově návrh složení Evropské komise?
Nechtěl bych být v pozici toho, kdo to multidimenzionální puzzle má dávat dohromady, protože kritérií, která je potřeba naplnit, je skutečně strašně moc. Ursula von der Leyenová musela zohlednit ambice stran, které ji podpořily. Což je jeden z handicapů, jimž Česko čelilo, protože novou předsedkyni komise oficiálně z jedenadvaceti českých europoslanců podpořilo jen osm. I to se nepochybně projevilo. Navíc – rozumím ambici Ursuly von der Leyenové, aby komise byla genderově vyrovnaná, ale tento požadavek nepochybně konečnou podobu komplikoval. Řada států, včetně nás, jej odmítla respektovat a ona musela použít poměrně velký nátlak, aby se jí podařilo dostat to do stavu, kde je teď navržených jedenáct žen.
Musela zkrátka vzít v potaz řadu kritérií, víc, než si asi všichni umíme představit. Nakonec se jí ale podařilo sestavit fungující tým, který bude, řekněme, odprava doleva. Teď ale ještě není hotovo, protože nás teprve čeká grilování v Evropském parlamentu a potom konečné hlasování o celé komisi. Tam všude se to ještě může zadrhnout.
Čekáte, že některý z kandidátů grilováním neprojde?
Upřímně, spíš bych se divil, kdyby všichni prošli. V parlamentu i jednotlivých členských státech je určitě snaha předsedkyni komise naznačit, že nemůže být úplně autoritářským vládcem. Kromě toho i z minulosti víme, že při každém grilování odpadne jeden, dva, naposledy to byli tři kandidáti. Takže se dá předpokládat, že i tento parlament bude chtít ukázat svoji sílu. Navíc nemůžeme vyloučit, že některý z kandidátů bude prostě špatný. Nicméně i kdyby byli všichni perfektní, tak si parlament zřejmě stejně najde jeden dva zranitelné kusy a nějakým způsobem je tím grilem vypustí.
Po červnových volbách se změnilo složení Evropského parlamentu, zaznamenali jsme posílení extremistických stran či stran, jež mají k fungování EU zásadní výhrady. Jak se to během prvních měsíců po volbách promítlo do fungování instituce?
To se zatím nedá říci, zásadní okamžiky teprve přijdou. Ukazuje se nicméně, že frakce EPP (Evropská lidová strana; pozn. red.) má potřebu předvádět svou sílu, že se snaží ostatní válcovat a využívat situace ve svůj prospěch, protože je to nejsilnější frakce.
Jak bude v konečném důsledku parlament fungovat, se skutečně ukáže až teď, při grilování, a potom při schvalování Evropské komise. Zatím, pokud vím, neprošlo parlamentem nic, co by bylo nějak zásadně kontroverzní nebo co by ukazovalo, jak jsou skutečně rozdány mocenské karty. Koneckonců i hlasování o předsedkyni Ursule von der Leyenové dopadlo matematicky lépe, než mělo dopadnout při sčítání hlasů jednotlivých frakcí.
Musím nicméně s potěšením říct, že řada našich poslanců, speciálně Luděk Niedermayer, Danuše Nerudová a Veronika Vrecionová, už získala docela zajímavé posty ve strukturách Evropského parlamentu, takže se zdá, že i tady funguje efekt, že Češi už nejsou vnímáni jako troublemakeři, ale jako někdo, s kým se dá a může jednat.
Co dělat pro to, aby výsledek extremistických stran nebyl příště ještě výraznější?
To je dobrá otázka, a kdybych na to měl recept, tak budu přinejmenším předsedou vlády, ale možná spíš předsedou Evropské komise. Je potěšitelné, že prodemokratický nebo proevropský proud má zatím velkou podporu, ale je to podpora seskládaná opravdu ve velmi širokém politickém spektru odprava doleva, a to od hodně prava do hodně leva. Když voliči nebudou spokojeni, tak půjdou příště podpořit někoho jiného – a alternativy jsou už jen krajní extrémy. Hrozí tedy, že trend nacionalizace, rozdrobení Evropy, zpomalení integrace a tak dále bude pokračovat. Za sebe to beru jako velkou výzvu: Máme pět let na to, abychom lidi přesvědčili, že sjednocená Evropa funguje, že to není hrozba, ale že to je naopak nejlepší možnost, jak čelit tlakům zvenčí.
Často se kladou na váhu takzvané národní zájmy… Ano, málokdo je ale dovede definovat. Já si myslím, že národním zájmem je být součástí velmi silného společenství, jež nás bude schopno chránit před mimoevropskými tlaky. Mám samozřejmě na mysli zejména Rusko a Čínu, ale koneckonců musíme být schopni také konkurovat Americe, protože minimálně v oblasti trhu a obchodu jsme konkurenty. Takový trend naznačuje i Draghiho zpráva (bývalý italský premiér ve své zprávě popsal, co je potřeba zlepšit, aby hospodářství a produktivita EU rostly; pozn. red.), která doporučuje, abychom v mnoha věcech prohloubili integraci a spolupráci, protože teprve tím, že budeme fungovat jako jeden unifikovaný celek, budeme dostatečně velkým hráčem a budeme schopni projít konkurencí.
Špatná zpráva by naopak byla, kdyby pokračovala snaha Evropu rozbíjet a drobit na menší a menší celky, na vícerychlostní skupiny nebo rovnou na nějaké exity. Doufám, že se za těch pět let podaří naopak posílit povědomí, že Evropská unie je ten celek, jenž je schopen nám pomáhat.
Dá se na nový parlament spolehnout v tom, že bude dál podporovat Ukrajinu, nebo hrozí, že se to změní?
Už proběhlo první hlasování, kde se celkem jasně ukázalo, že ta síla tam je. Pro mě je strašně smutné, kolik českých poslanců dokázalo Ukrajinu nepodpořit, smutný pohled je zejména na poslance ANO, kteří ještě v minulém volebním období, jako součást jiné frakce, byli velmi pro podporu Ukrajiny. Teď se, zřejmě na nějaký zvláštní pokyn shůry, rozhodli, že Ukrajinu podporovat nebudou, což sice neustále popírají, ale hlasování to jasně ukazuje.
V jakém stavu je nyní rozšiřování EU?
Ruská agrese proti Ukrajině vrátila zpátky diskurz, že rozšiřovat Evropskou unii je potřeba ekonomicky, politicky, že je potřeba vytvářet větší blok, větší plochu, která nebude zasažena ruským vlivem. To se samozřejmě týká nejenom samotné Ukrajiny, ale stejně tak i Moldavska a západního Balkánu. Takže představa, že rozšiřování má probíhat, dostala novou dimenzi. Na druhou stranu přetrvává skepse, jestli po zkušenostech s Maďarskem není trochu riskantní otevírat dveře zemím, u nichž může docházet ke stejnému nebo podobnému politickému vývoji. Jsou to dvě tendence, jež jdou proti sobě. Česko dlouhodobě patří mezi země, které rozšíření podporují. Já mám velmi blízko k západnímu Balkánu, takže se snažím tam být hodně aktivní, komunikovat s lidmi, se státníky, ale i s vedoucími opozice, s menšinami. Bohužel vidím narůstající nespokojenost a frustraci, protože tyto státy mají pocit, že Evropa se k nim staví zády nebo že je na ně příliš přísná. Ze svého pohledu dělají všechno, co nám na očích vidí, upravují svoji legislativu, upravují dokonce i ústavu. Nicméně z pohledu Evropy jsou ty standardy prostě pod tím, co bychom potřebovali a chtěli.
Evropská unie má podle mého názoru zásadní úkol udržet aspirující země na naší straně, dávat jim naději, dávat jim podporu. Musíme dělat všechno pro to, abychom je nenechali spadnout do chřtánu Rusku a Číně.
Dá se říct nějaký časový horizont, v němž by mohla do EU vstoupit Ukrajina?
Nedá, protože nevíme, kdy skončí válka, dokonce mám pocit, že v tuhle chvíli ani není jasno, co to je konec války. Ukrajinci dennodenně předvádějí Evropě a Západu, že jsou připraveni bojovat za svobodu a za základní hodnoty, na kterých Evropská unie a západní demokracie stojí. Protože oni opravdu touží po tom, aby byli demokratickou svobodnou zemí. Na druhou stranu nemají pod kontrolou pětinu svého území, je to země totálně zdevastovaná válkou, nesplňují ekonomické a technické podmínky. V jejich případě ještě víc než pro západní Balkán platí, že je musíme podporovat a pomáhat jim. Nejprve k tomu, aby ukončili válku, a následně ekonomicky, v obnově a modernizaci.
Jak velký problém nyní dělá na evropské úrovni politická situace na Slovensku a v Maďarsku?
Nepochybně to problém je. Spíš bych mluvil o Maďarsku, na Slovensku dochází k vnitřním změnám, ale v rámci fungování Evropské unie žádný komplikující moment zatím nevidím. Maďaři se ale zejména teď, od počátku svého předsednictví, začali chovat skutečně zvláštně. A evropská pravidla na to vůbec nejsou připravená. Taky tady není velká chuť použít ty nejostřejší prostředky, což je zejména omezení finančních zdrojů.
Je to komplikace, která mimo jiné otvírá znovu, a z jiného úhlu, diskusi o právu veta a většinovém hlasování. Právo veta je jistě nástrojem k ochraně národních zájmů, ale jak se ukazuje, je to taky nástroj k prosazování vlastních zájmů na úkor všech ostatních, k vydírání a k prosazování zájmů země, jež v EU vůbec není. Debata o jeho nahrazení určitě nastane, bude proti tomu velký odpor, je to nesmírně citlivé. Ale to, co předvádí Maďarsko, je důvodem k tomu, abychom přemýšleli, jak Evropa vnitřně funguje, respektive nefunguje.
Přesunula bych se ještě k domácí politice a situaci ve vládě. Někteří Starostové kritizovali způsob, jakým premiér Petr Fiala odvolal ministra Ivana Bartoše. Co si o jeho postupu myslíte vy?
Nepoužil bych slovo „kritika“, protože jsem loajální. Na druhou stranu už jsem v několika rozhovorech a komentářích říkal, že načasování a způsob provedení toho kroku, jenž je sám o sobě podle mě správný, vytvořil otazníky. Je potřeba začít tím, že Ivan Bartoš nabyl schopen digitalizaci zvládnout, což se ukazovalo už dlouho. Na konci září nám byla na vládě předložena analýza, která byla opravdu hodně drtivá a konstatovala řadu závažných pochybení. Ukázala, že náprava nebo plná funkčnost není otázkou týdnů, možná ani měsíců. Takže Ivan Bartoš nesplnil svoje závazky a přísliby. Za této situace bylo zjevné, že nějaké řešení nastat musí. A klasickým řešením je odvolat člověka, jenž nese politickou zodpovědnost.
Nicméně způsob, jakým to proběhlo, celá ta historka, jak se ráno sešli, rozcházeli se jako přátelé, všechno bylo v pořádku a za tři hodiny bylo všechno jinak, vyvolává samozřejmě otazníky a já jsem několikrát říkal, že tomu postupu nerozumím. Chápu, že Piráti jsou s tím nespokojení. Na druhou stranu mi přijde nešťastné, že se zaměřili jenom na formu. Říkají tomu podraz a to jim dalo šanci vůbec se nebavit o fatálním selhání digitalizace, za kterou Ivan Bartoš odpovědnost má.
Piráti na tiskové konferenci po odvolání Ivana Bartoše na ostatní vládní strany, hlavně ODS, poměrně ostře útočili. Jde podle vás už o začátek kampaně?
Když jsem to sledoval, kromě toho, že jsem cítil naprostou paniku, naprostou neprofesionalitu, amatérismus a vášně, jež nemá ani strana, ani politik takhle veřejně prezentovat, říkal jsem si skutečně, že je to jasné, že už začali kampaň na příští rok. Protože jiný racionální důvod k tomu, odejít z vlády, v tuhle chvíli pro Piráty nevidím.
Oni se budou během následujícího roku snažit vybudovat pozici strany, která kritizuje všechno, co je na vládě špatně. Kdyby to, co zaznělo na zmíněné tiskové konferenci nebo při dalších veřejných vystoupeních, řekli před měsícem, rozuměl bych tomu. Ale když to začnou říkat až hodinu poté, co premiér odvolá jejich předsedu, tak to vypadá účelově – to, co ráno nevadilo a bylo v pořádku, je odpoledne už hrozný hřích, s nímž je potřeba bojovat. Určitě v celém příběhu sehrává roli i vnitřní vývoj u Pirátů, fatální výsledek voleb, kdy ztratili devadesát míst v zastupitelstvech, což nám teď mimochodem strašně chybí v jednotlivých krajských koalicích.
Piráti také řekli, že se SPOLU připravuje na vládnutí s hnutím ANO. Vidíte to stejně?
Nechci tyhle spekulace ani přiživovat. Samozřejmě všichni se baví o tom, jak dopadnou příští volby a kdo s kým bude schopen vládnout. Koalice se ale opravdu vytváří po volbách a spousta plánů, kdo s kým se spřáhne proti komu, ztroskotá nakonec na jejich výsledku. Tohle mi ale na demokracii přijde jako úžasná věc, protože my na rozdíl od některých zemí nevíme na dvacet let dopředu, jak volby dopadnou. Nevíme to ještě ten den, kdy se jde k urnám.
Jaký bude mít odchod Pirátů vliv na jejich fungování v následujícím roce?
S potěšením jsem poslouchal Ivana Bartoše při setkání s Vítem Rakušanem den po jeho odvolání, kdy už byl v mnohem konstruktivnějším módu než na té tiskovce. Říkal, že Piráti samozřejmě chápou, že STAN nemusí odcházet, že to je jejich vnitřní problém, a naopak se chtějí domluvit na dalším fungování. Máme spoustu rozdělaných věcí a agend, které by vláda měla dotáhnout, a oni jsou připraveni spolupracovat na tom. Dává to smysl, vypadali by skutečně velmi nedůvěryhodně, kdyby jako členové vlády předložili nějaký návrh a pak ho v Parlamentu jako členové opozice svrhli.
A jak jejich odchod ovlivní vládu a pozici hnutí STAN ve vládě?
Hlasy Pirátů nám budou chybět, na druhou stranu koalice PirSTAN i před tímhle okamžikem neměla většinu a někdy se to v hlasováních celkem jasně ukazovalo. Bude to komplikovanější, ale tím spíš to vnímám jako výzvu. Měli bychom však udělat všechno pro to, abychom dovládli a abychom splnili ještě co největší část toho, co máme před sebou.
Objevují se názory, hlavně ze strany opozice docela často, že ministr pro evropské záležitosti je „zbytečný ministr“. Co si to tom myslíte a nemohla by se tato funkce spojit s jiným ministerstvem, právě s ministerstvem zahraničí?
Taky už jsem slyšel, že jsem zbytečný ministr, a vždycky jsem se snažil vysvětlit, proč si to nemyslím. Je dobře, že Česko má ministra pro evropské záležitosti, protože tím vysílá signál, že bere svoji roli v Evropské unii vážně. Z toho pohledu si myslím, že existence ministerstva není zbytečná – je rozdíl, jestli u stolu sedí ministr, anebo státní tajemník či první náměstek. Je tam určitá hierarchie, a když mluví ministr, tak to má větší váhu.
Pokud by ministerstvo pro evropské záležitosti zaniklo, tak to bude dál technicky, administrativně, byrokraticky fungovat stejně jako předtím, ale nebude to mít tu politickou váhu. Bez toho, že bych měl ambici být v dalším období ministrem, si ale myslím, že by byla na místě zásadní debata o tom, co všechno by mělo a mohlo do budoucna řídit a koordinovat právě ministerstvo pro evropské záležitosti – tedy spíš bych posílil jeho význam.
A možné spojení s ministerstvem zahraničí?
Možná by to byla jedna z možností, ale pro mě je stále zřetelnější, že fungování v EU je jiná disciplína než klasická bilaterální nebo multilaterální diplomacie. Společné je to, že jednáme se zahraničními partnery, že jednáme cizím jazykem. Jiné je ale to, že jsme součástí toho týmu, toho celku. Podobně bychom mohli mluvit třeba o tom, jestli spojit ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství. Mně to smysl nedává, myslím, že jsou to opravdu odlišné věci.
Dokážete si představit, že za rok půjdou Piráti s některou z vládních stran do koalice?
Já si to představit umím, nevím, jestli si to umějí představit Piráti. Z toho, jak se chovají teď, mám pocit, že tuhle ambici vůbec nemají. Oni v tuhle chvíli jsou ti, kteří nepřemýšlejí nad perspektivou za rok, kdy se bude skládat nová koalice. Budu rád, když se Piráti do příští sněmovny dostanou. A pokud se dostanou a pokud by se jednalo o sestavení vlády na podobném půdorysu jako nyní, tak bychom se k té debatě o spolupráci znovu vrátili. Starostové a řekl bych, že ani SPOLU, se neodříkají spolupráce s Piráty do budoucna. Takže z naší strany asi problém není, ale v tuhle chvíli si před sebe stavějí velké bariéry Piráti sami. A je otázka, jestli v tom budou následující rok pokračovat, protože pak by se to skládalo špatně. A je samozřejmě otázka, jestli v té sněmovně vůbec všichni budeme.
Převzato z týdeníku FORUM 24+
Poslední komentáře