Ukrajině dáváme málo a pozdě, míní ministr Dvořák. Se Slováky prý Češi pokaždé nebyli jen kamarádi

Ukrajině dáváme málo a pozdě, míní ministr Dvořák. Se Slováky prý Češi pokaždé nebyli jen kamarádi

Zdroj článku a odkaz na originální video na CT24: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/ukrajine-davame-malo-a-pozde-mini-ministr-dvorak-se-slovaky-pry-cesi-pokazde-nebyli-jen-kamaradi-347503

Pokračující ruská válka proti Ukrajině ukazuje, že Západ nebyl na podobný konflikt připraven, což se projevuje i v nedostatečné pomoci. V Interview ČT24 to prohlásil ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) a dodal, že Ukrajina je pod tlakem, protože Rusko na rozdíl od Evropy přestoupilo na válečnou ekonomiku. V souvislosti s česko-slovenskými vztahy a pozastavením mezivládních konzultací Dvořák podotkl, že ne vždy byly v historii vztahy obou zemí na přátelské úrovni.

Evropa si podle ministra stále hýčká svůj standard a nechce se některých věcí vzdát. „To je silnější příčina toho, proč je Ukrajina ve složité situaci. Pomoc z naší strany není dost silná a pro mě jako pro Evropana to vůbec není hezké vědomí,“ prohlásil. „Přestože masivně podporujeme Ukrajince, tak je to pořád ‘too late too little’ – dáváme málo a pozdě,“ dodal s tím, že na Ukrajině stále absentují přislíbené zbraně či technologie.

Zmínil také, že má pochopení pro výrok i přístup francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že by nevylučoval vyslání vojáků NATO na ukrajinské území. Podle ministra ale současně nejde o zatahování Česka či NATO do ostrého konfliktu s Ruskem, protože i kdyby Česko či EU podle něj nedělalo nic, tak je i tak každý den k ostrému konfliktu blíže.

„Když se nedokážeme v tuhle chvíli postavit na odpor, tak Putin to bude brát jako vzkaz: ‘Jen pojď dál, kamaráde, my se ti bránit nebudeme.’ To přece nechceme. V mírovém hnutí nebo mírovém úsilí se zapomíná na to, co by bylo. Jak budeme vyjednávat o míru a co by bylo podmínkou toho míru,“ dodal.

Mnichovský model

Podle něj je také zjevné, že Rusko nemá potřebu vyjednávat nic jiného, než že by zůstalo na svých pozicích. „Nikdy nikde nikdo nenaznačil, že by Rusko bylo ochotno mír zaručit. Kdyby Putin zítra zavolal veliteli okupačních vojsk ‘Končíme, stahujeme se domů,’ tak skončí krveprolití. Taková nabídka na stole není a všechno ostatní už je velmi nebezpečně podobné mnichovskému modelu,“ podotkl s tím, že ti, kteří navrhují mírová jednání, rozhodují za Ukrajinu, že už nechce bojovat a má se vzdát a nechat pětinu svého území okupantovi.

„Zrovna v Čechách mi to přijde velmi nebezpečné. Jako bychom zapomněli na svou vlastní minulost. Jestli je tu někdo, kdo může říct: ‘My už nechceme bojovat, bereme to tak, jak to je a budeme se bavit co s tím dál,’ tak to musí být Ukrajinci. Nemůže to být někdo jiný, kdo by jim to vnucoval, a naopak pokud chtějí bojovat, tak je máme podporovat,“ zdůraznil.

„Se Slováky jsme nebyli vždy největší kamarádi“

Dvořák před nedávnem reagoval i na české pozastavení mezivládních konzultací se Slovenskem, a to kvůli odlišným názorům na klíčová zahraničně-politická témata, zejména příčiny ruské agrese na Ukrajině. Dvořák v této souvislosti v minulosti řekl, že s fašistickým Slovenskem Česko v historii také nejednalo.

„Samozřejmě jsem nechtěl říci, že současná vláda se podobá tisovské nebo fašistickému státu, chtěl jsem jen oponovat myšlence, že jsme byli se Slováky vždy největší kamarádi. Není to pravda. Zažili jsme dobu, kdy si Slováci vytvořili vlastní fašistický stát – v době, kdy my jsme byli okleštěni a pak byl protektorát Čechy a Morava,“ podotkl.

Narušené vztahy podle něj doprovázely i rozpad federace. „I během Mečiarovy vlády jsme měli zásadní politické rozpory, neprobíhala tak specifická aktivita, jako je společné zasedání,“ podotkl. Zmínil, že současné rozhodnutí české vlády bylo jednomyslné, protože patří do společenství v Evropě, které podporuje Ukrajinu vojensky, v čemž se se Slovenskem zásadně rozchází.

Projev Fica bodem zlomu

Pro Dvořáka byl pomyslným bodem zlomu projev slovenského premiéra Roberta Fica (Smer) ke druhému výročí útoku na Ukrajinu. „Říkal, že je potřeba oddémonizovat Putina a že je potřeba jim vycházet vstříc, a to si myslím, že je vzkaz, který nám posílá Kreml ústy někoho jiného,“ podotkl s tím, že všechny výzvy o tom, že se musí ihned jednat o míru, jsou jen vzkazem Kremlu, že Evropa konflikt skoro prohrála.

„Když slyším, že musíme brát v potaz, že Rusko je obrovská země, tak to tedy znamená, že když je obrovská země, tak má právo porušovat mezinárodní právo, zabírat cizí území, vraždit ženy, znásilňovat, zabíjet civilisty, unášet děti? Tohle všechno nemůže být ten argument,“ dodal Dvořák s tím, že pokud někdo říká, že tento konflikt nemá vojenské řešení, jde o poraženeckou rétoriku. „Říká: ‘To se nedá vyhrát, tak my jim tu Ukrajinu dáme.’ Pro mě je to děsivé s naší mnichovskou zkušeností, že se u nás stává docela často slyšitelným vzkazem: ‘Obětujme kus Ukrajiny, aby byl mír.’“

Proč je Andrej Babiš bezpečnostním rizikem pro Česko? Argumenty ministra Dvořáka hovoří jasně

Proč je Andrej Babiš bezpečnostním rizikem pro Česko? Argumenty ministra Dvořáka hovoří jasně

Zdroj a odkaz na video: https://www.forum24.cz/proc-je-andrej-babis-bezpecnostnim-rizikem-pro-cesko-argumenty-ministra-dvoraka-hovori-jasne

PROJEV / Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) v úterý na mimořádné schůzi sněmovny, kterou svolaly koaliční strany k projednání, zda je předseda opozičního hnutí ANO Andrej Babiš bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku vzhledem k jeho postupům a výrokům, vysvětlil, proč jsou obavy na místě. Deník FORUM 24 ministrův projev přináší v plném znění.

Vážení, nečiní mi žádné potěšení, že český parlament má na mimořádné schůzi řešit otázku naší národní bezpečnosti, tedy téma, které by ze všech nejvíce vyžadovalo celospolečenský konsensus. Bohužel, tato schůze naznačuje, že tomu tak dnes v Česku není. Chci ale věřit, že naše dnešní jednání může přinést žádoucí změnu.

Dovolte mi nejprve kratičkou rekapitulaci toho, co bezprostředně předcházelo svolání této schůze. Minulou neděli uvedl pan ministr Lipavský v České televizi všeobecně známou věc, že, cituji, „Andrej Babiš, poslanec za ANO, začíná být kvůli svým výrokům bezpečnostním ohrožením Česka“. Jak už jsem řekl, to není nijak šokující sdělení, a já se posléze pokusím dodat několik argumentů k tomu, proč tomu tak opravdu je.

A novinkou není vlastně ani to, jak na to zareagoval pan poslanec Babiš, soudně usvědčený lhář, jehož stopu lze nalézt v několika svazcích StB a jenž je současně předsedou největší opoziční strany. Věrný svému dělení lidí kolem sebe jen na dvě kategorie, tedy na poddané či slouhy na straně jedné, a na nepřátele, které je potřeba zničit, případně z nich učinit poslušné otroky, na straně druhé, rozhodl se postupovat obvyklým způsobem, jako mnohokrát před tím. Přidám další citát: „Udělejte mi podklady na toho…, napište mi příběh, jak se vykašlal na naše lidi…“ atd. Většina z nás už to asi v poslední době slyšela… A jako vrchol hnusu, dotaz „Má děti?“, který navzdory trapným pokusům to vydávat za hledání témat ke konverzaci svědčí o schopnosti poslance Babiše bezohledně zatáhnout do svých špinavých politických útoků i děti svých protivníků.

Můžete mi věřit, že vím, o čem mluvím, podobně postupoval nedávno i vůči mé rodině. Tehdy jsem tady ve sněmovně reagoval vystoupením, které si také dovolím ocitovat, protože na něm nemám dnes co měnit: „…takhle prostě fungují StBácké metody. Někoho nepravdivě pošpinit. I když se podaří prokázat, že to není pravda, kus té špíny už prostě mezi Vašimi přáteli, ve veřejnosti na Vaší pověsti zůstane.“

Takže vlastně jedinou neobvyklou novinkou v takové situaci je to, že se díky neobratnosti pana poslance Babiše ta ubohá špinavost dostala na veřejnost. Je smutné, že předseda největší české opoziční síly píše česky na úrovni žáka 5. třídy. Je poněkud děsivé, že ve své funkci je schopen dopustit se tak fatální chyby, jako je poslání intimního a důvěrného pokynu na špatnou adresu. Je odpudivé vidět na vlastní oči, jak tento poslanec přemýšlí a jedná. Možná Vás ale překvapím názorem, že to všechno bych já osobně neoznačil za „bezpečnostní riziko“. Koneckonců, tohle všechno se stalo a vyjevilo až poté, co pan poslanec Babiš za takové riziko již byl veřejně označen.

A z toho dále vyplývá, že příčina či příčiny k vyslovení takového názoru leží někde v minulosti, více či méně vzdálené před touto poslední epizodkou v řadě trapasů a ostudných kroků, které jsme už od poslance Babiše viděli a zažili.

Dovolím si začít tím, co všechno podle mě může být bezpečnostním rizikem. Jako držitel bezpečnostní prověrky na stupeň „Tajné“ a prověrky NATO například vím, že za bezpečnostní riziko je považován ten, kdo je potenciálně vydíratelný, či ten, v jehož minulosti se vyskytují nějaká temná či nevysvětlitelná místa. A takových se v životě pana poslance Babiše pár najde. Nepočítám už mezi ně otázku, zda byl, či nebyl naverbován pod krycím jménem Bureš, jako agent StB číslo 25085. Ať už se to v budoucnu prokáže, či nikoli, je to věc už natolik veřejnosti známá, že si jen těžko lze představit, že právě přes tuto temnou kapitolu by bylo možno ho dále vydírat.

Úplně jiná káva je ovšem například historie počátků jeho podnikatelských úspěchů. Dosud se třeba nepodařilo ověřit, kdo byli ti neznámí spolužáci ze švýcarského lycea, kteří mu údajně na počátku finančně pomohli s oddělením Agrofertu od Petrimexu. Tajemstvím zůstává i to, čím je vlastně během jediného roku společného studia Andrej Babiš tak zaujal, že mu po 20 letech pomohli k miliardovému kšeftu, a čím se jim odvděčil. Pláštíkem tajemství už také asi navždy zůstane přikryto, jaké ve skutečnosti byly vztahy a vazby s tehdejším vládcem podsvětí Františkem Mrázkem, jenž o Andreji Babišovi mluvil nepříliš lichotivě jako o „chemickém Alím“ krátce před tím, než byl zavražděn neznámým nájemným vrahem. Příběhů, které naznačují mírně řečeno poněkud nestandardní metody při vzniku, podnikání a expanzi firmy Agrofert, je v historii tohoto holdingu mnohem více. Doporučuji například knihu „Boss Babiš“. Právě ta míra nejistoty je sama o sobě důvodem k obavám, zda náhodou není jejich aktér vydíratelný a zda tedy není oním bezpečnostním rizikem.

Ale ani to by jistě nebylo důvodem ke svolání mimořádné schůze sněmovny, protože ani tyto obavy a tato podezření nejsou ničím novým. Je ale namístě si je občas připomenout, abychom nezapomněli, s kým máme tu čest, až budeme hledat motivaci k jeho dnešním krokům a činům.

Když už jsme u toho vzpomínání, považuji za nezbytné připomenout ještě další důvod k úvahám o tom, zda poslanec Babiš je či začíná být bezpečnostním rizikem pro naši zemi. Zřejmě většina z nás slyšela v poslední době řadu výroků pana poslance o tom, že současná vláda „otevírá dveře migrantům tím, že schválila migrační pakt“, případně o tom, jak „podporuje či propaguje zelené šílenství zvané Green Deal“. Nemám nic proti tomu, pokud lídr opozice kritizuje kroky současné vlády, ba ani proti tomu, když to činí ostře a nesmlouvavě. To je rolí opozice, byť ne každá opozice používá proti vládě lži a dezinformace. Chci ale upozornit na to, že s Green Dealem na evropské úrovni souhlasila minulá vláda v čele s Andrejem Babišem a migrační pakt tato vláda vyjednávala dle rámcové pozice stanovené opět minulou vládou a doslovně ji dodržela.

Nechci-li připustit, že nebyl bývalý premiér zcela příčetný buď v okamžiku jejich schvalování, nebo naopak není při smyslech nyní, je tu možnost, že si prostě jen nepamatuje, co vlastně v zastoupení své země kdy a kde odsouhlasil. To by samo o sobě bylo dosti varovné. Ale já se spíš domnívám, že pan poslanec Babiš zcela postrádá jakékoli názorové ukotvení. Je mu docela jedno, co kdy v minulosti řekl a hájil, vše to hodí z okna ve chvíli, kdy se mu to přestane hodit, nebo když zjistí, že mu to nepřinese žádný zisk. To už u politika ve vrcholné vládní či ústavní funkci za bezpečnostní riziko podle mě považovat lze. Ten, kdo nevyznává vůbec žádné zásady a principy, je podle mě ochoten a schopen zradit kdykoli kohokoli, včetně vlastní země, pokud dostane dostatečně atraktivní nabídku.

Ale ani to by asi nebylo samo o sobě dostatečným impulsem ke svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na téma národní bezpečnosti, kdyby se naše země, Evropa a vlastně celý demokratický svět neocitly v situaci, která nastala v únoru roku 2022. Tehdy, jak asi všichni víme, napadlo putinovské Rusko svého menšího souseda, svobodnou a nezávislou zemi, suverénní Ukrajinu. Pro nás, Čechy i Slováky, je to situace nebezpečně známá, protože ruské okupanty jsme zažili i v naší zemi celkem nedávno. Proto bylo od počátku naším vlastně životním zájmem přesvědčit naše partnery v EU a celý demokratický svět, že se nejedná o občanskou válku či snad dokonce jen o nějakou lokální přestřelku, ale že je to frontální útok na celý Západ, na principy svobody a demokracie, ve kterém musíme Ukrajinu v maximální možné míře podporovat. Naštěstí si to naši partneři v EU celkem brzy uvědomili. Pochopili, že nejlepší a nejefektivnější zbraní k podpoře a záchraně Ukrajiny je právě naše jednota a soudržnost, zatímco Putin od počátku věřil a věří, že se mu podaří náš společný postoj rozložit za cenu větších či menších protislužeb, za které budou někteří politikové a zejména byznysmeni Ukrajinu ochotní zradit a zaprodat.

Ano, na země bývalého sovětského bloku bylo snazší vytvářet nátlak, protože byly mnohem více závislé na ruských energiích než naši přátelé na Západě. Současně ale bohužel nelze ani vyloučit, že nutnost ustupovat Rusku v otázkách obchodu s životně důležitými surovinami byla jen zástěrkou, která měla krýt velmi osobní motivace některých politiků, ať už jejich přímou korupci, nebo naopak vydíratelnost skrze hříchy z minulosti, o které jsme tu dnes mluvili hned na úvod. O tom, proč se například Maďarsko a dnes i Slovensko rozhodlo postupně rozbíjet jednotný postoj a strategie naší pomoci Ukrajině, lze jen spekulovat, faktem nicméně bohužel zůstává, že právě to se dnes děje. A co víc, také předseda nejsilnější opoziční frakce v Česku se každým dnem víc a víc přibližuje rétorice a postojům svých údajných přátel, které také politicky silně podporuje, tedy Viktora Orbána a Roberta Fica.

A tím se konečně dostáváme k tomu, proč jsem opravdu přesvědčen, že největším bezpečnostním rizikem dnešních dnů není ani temná minulost Andreje Babiše, ani jeho StBácké návyky aplikované dodnes, ale právě jeho současné na veřejnosti vyjadřované postoje k ruské agresi na Ukrajině a obecně k našemu postavení v bezpečnostní struktuře demokratického světa. Jedním z velmi silných signálů o tom, že je svými výroky schopen narušit či zpochybnit samotné principy naší bezpečnostní strategie, budované od 90. let minulého století, bylo jeho skandální vyjádření v rámci prezidentské kampaně, že by jako prezident odmítl plnit naše závazky vyplývající z členství Česka v NATO a vyslat naše vojáky, aby bránili jinou členskou zemi, pokud by byla napadena. Už tehdy tuhle svoji zjevnou nekompetentnost a zbabělost zkoušel zabalit do výkřiků o tom, že on je pro mír, zatímco mnozí jiní jsou váleční štváči, kteří by ze všeho nejraději posílali naše děti na zbytečná válečná jatka, což podle něj rozhodně není v našem národním zájmu.

Dovolím si Vás teď požádat o trochu trpělivosti s jednou malou literárně historickou odbočkou, na níž bych rád dokumentoval, proč je taková rétorika nebezpečná, škodlivá a zcela v rozporu s našimi národními zájmy. Předpokládám, že většině z přítomných nemusím dlouho a dopodrobna vysvětlovat, kdo to byl Karel Čapek. Pro pana poslance Babiše ale přece jen pro jistotu zopakuji, že to byl jeden z nejskvělejších a světově nejznámějších českých spisovatelů a dramatiků, velmi blízký například i našemu prvnímu prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. Věřím, že právě Karla Čapka nikdo nebude podezírat a osočovat z nějakého válečného štvaní. A tento mimořádný humanista, člověk plný empatie a lásky k lidem, napsal v roce 1938, tedy v době nástupu fašismu v Evropě, divadelní hru jménem Matka. Dovolím si stručně připomenout její děj: Hlavní hrdinka postupně ve válce ztratí manžela a pak také tři syny. Zůstává sama v domě s posledním synem, benjamínkem Tonim, kterému chce za každou cenu zabránit, aby také odešel na frontu. Když ale v rádiu vyslechne zprávu o tom, že agresor střílí do malých dětí, sama vloží synovi do rukou pušku po otci a řekne to slavné „Střílejí do malých dětí!? Jdi!“

Omlouvám se za to malé literární okénko, ale považoval jsem ho za velmi názornou ilustraci situace a zásadních otázek, kterým naše země a celá Evropa dnes čelí. Nikdo si nemůže přát, aby mladí mužové a ženy, naše děti či vnoučata umírali ve válce, tím spíše se ale nemůžeme a nesmíme nikdy smířit s tím, že brutální agresor bezohledně vraždí malé děti, znásilňuje ženy, ničí školy, divadla a nemocnice přesně tak, jak to vidíme právě teď na Ukrajině ze strany barbarských ruských okupantů.

Naopak právě nejzákeřnější ruská propaganda, kterou bohužel slýcháme i v naší zemi od českých politiků, je zaměřena přesně tímto směrem. „Nastolme mír, aby už skončilo zabíjení a umírání!“ Nastolit mír je ale přitom přece ze všeho nejvíc právě v rukách Ruska?! Stačí jediný rozkaz vrchního velitele okupačním vojskům, aby se stáhla z okupovaných území za hranice Ukrajiny, a není nejmenších pochyb, že od té chvíle nevystřelí Ukrajina už ani jediný náboj. Rusko to ale odmítá udělat, dál vraždí civilisty, ničí infrastrukturu, krade pračky a ledničky a farizejsky přitom volá po mírových jednáních, jejichž cílem ovšem není nic jiného, než zafixovat si dobytá okupovaná území a získat čas na přípravu další expanze. Protože, když to Rusku projde i tentokrát, podobně jako jsme nepotrestali okupaci Krymu či obsazení Donbasu, jen to posílí Putinovo přesvědčení, že mohou brzy zase vyrazit do boje. Proti komu? Proti Západu, demokracii, svobodě, právu volby, proti principům, na kterých stojí naše civilizace a kultura a které Rusko nenávidí a chce je zničit. Tedy i proti nám, proti naší zemi a jejím občanům.

Dámy a pánové, možná některé z Vás tenhle pokus o popsání situace, v jaké se nacházíme, nepřesvědčil. Nevím… Na chvilku se ještě vrátím k té Čapkově Matce. Připomenu rok, kdy měla premiéru v Národním divadle v Praze. Byl to rok 1938. I elementární znalosti dějepisu 20. století umožňují dopočítat, co se stalo za rok poté naší zemi, a kolik milionů lidí posléze zemřelo v následné světové válce. Můžeme ocenit předvídavost Karla Čapka. Ale nepoučit se z vlastních ani světových dějin může být opravdu sebevražedné. A já nemohu uvěřit, že poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky opravdu chtěli zavírat oči a strkat zase jednou hlavu do písku před riziky, která naší zemi hrozí. Že by snad jako Češi, Moravané či Slezané nechtěli, aby naše země byla dostatečně odhodlaná a připravená naši svobodu a demokracii hájit, a to třeba i vojensky, pokud by to bylo zapotřebí.

Nemáme-li tedy čelit skutečnému bezpečnostnímu riziku a hrozbě úplného rozložení společenské smlouvy a důvěry našich občanů v naši schopnost obstát tváří v tvář skutečným hrozbám, prosím, přihlasme se společně k tomu, že pravé vlastenectví a národní hrdost se projevuje nikoli vlajkou na profilu, ale především ochotou a připraveností bránit svoji zem a hodnoty, na nichž byla budována od svého založení. A řekněme našim občanům jasně, že v tomhle je koalice a opozice na rozdíl od řady sporných otázek zcela jednotná a svorná. Jen tím jsme schopni odvrátit bezpečnostní hrozby, o kterých tu dnes mluvíme. Lepší vyústění dnešní naší debaty si lze jen těžko představit. Děkuji vám za pozornost.

Zasedání Rady pro obecné záležitosti (GAC)

19. března 2024

Dne 19. března proběhlo v Bruselu další jednání Rady pro obecné záležitosti (GAC), na kterém Česko reprezentoval ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Ministři států sedmadvacítky se věnovali přípravě nadcházejícího zasedání Evropské rady, evropskému semestru či diskutovali o budoucnosti Evropy.

Během jednání byly představeny návrhy závěrů pro nadcházející Evropskou radu, kde se ministři věnovali Ukrajině, bezpečnosti a obraně, situaci na Blízkém východě, rozšiřování EU, vnějším vztahům, migraci, zemědělství a evropskému semestru.

„Česko klade důraz na nepřetržitou podporu Ukrajiny v její obraně a na potřebu posílit obranné kapacity EU prostřednictvím lepšího přístupu k financování a spolupráce v obranném průmyslu, podporujeme přijetí 14. balíku sankcí proti Rusku a přípravu dalších sankcí vůči komplicům ruské agrese. Podpořil jsem také odsouzení zacházení s Alexejem Navalným, včetně jeho věznění, které vedlo k jeho smrti. Česko podporuje přijetí lidskoprávních sankcí vůči osobám spoluodpovědným za jeho smrt.“ okomentoval ministr Dvořák.

Diskuze o budoucnosti Evropy, která proběhla během pracovního oběda, zdůraznila důležitost přípravy na budoucí rozšíření a potřebu zvážit institucionální změny s cílem zvýšit akceschopnost EU.

„Rozšíření EU musí zůstat naší prioritou, nicméně si myslíme, že debaty o rozšíření a institucionálních změnách lze vést paralelně, ale odděleně,“ uzavřel ministr.

V části body Různé ministři projednali celou řadu témat, počínaje představením ze strany Rakouska jeho desetibodového plánu k budoucnosti vnitřního trhu, informace Litvy o sankcích proti Rusku a jejich implementaci, španělského bodu k užívání jazyků v rámci Evropského hospodářského společenství a podpoře zahrnutí tří regionálních jazyků, německého bodu k nadcházejícím volbám v kandidátských zemích či informace Francie k jednostranným ochranným opatřením UK v oblasti rybolovu. Česko se zapojilo do diskuze v rámci bodu na žádost Polska k právnímu státu v Polsku, kde uvedlo, že se vítá pokrok a těší se na další reformní kroky.

Na konferenci k výročí vstupu ČR do EU vystoupí německý prezident Steinmeier

Na konferenci k výročí vstupu ČR do EU vystoupí německý prezident Steinmeier

Na konferenci pořádané k výročí vstupu České republiky do Evropské unie vystoupí na Pražském hradě 30. dubna německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Na sociální síti X to dnes oznámila Kancelář prezidenta republiky. Steinmeier spolu s prezidentem Petrem Pavlem přednesou hlavní projevy. Akce připomíná 20 let od vstupu do EU, Česko se stalo členem 1. května 2004.

Mezinárodní konference ponese název „20 let Česka v EU: Vize pro rozšířenou Evropu“. Poslední dubnový den by se měl při příležitosti výročí konat také slavnostní koncert České filharmonie v Rudolfinu, před nímž s projevem vystoupí Pavel a premiér Petr Fiala. Na 4. dubna plánuje akci k výročí také Hospodářská komora ČR, členství v EU by měla zhodnotit z pohledu byznysu.

K výročí se už v lednu uskutečnila konference v Lichtenštejnském paláci, vystoupil na ní premiér Fiala nebo dosavadní čtyři čeští eurokomisaři. Fiala na ní řekl, že ČR za 20 let členství v Evropské unii opakovaně dokázala, že je ostatním členským státům poctivým a spolehlivým partnerem. Česko podle něj dokázalo, že se umí zachovat správně v krizích a je připraveno solidárně pomáhat slabším.

Zdroj: ČTK
Foto: bundespraesident.de

Výročí vstupu ČR do Evropské unie by mělo být významným dnem, schválila vláda

Výročí vstupu ČR do Evropské unie by mělo být významným dnem, schválila vláda

Po dvaceti letech od vstupu Česka do Evropské unie by se mohl 1. květen objevit v kalendáři jako významný den připomínající tuto událost. Návrh změny zákona o státních svátcích, který předložil ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN), dnes schválila vláda. Informoval o tom na tiskové konferenci ministr dopravy Martin Kupka (ODS).

V důvodové zprávě Dvořák upozornil, že významným dnem je už 12. březen jako připomínka vstupu Česka do Severoatlantické aliance (NATO). Členství v obou organizacích přitom shodně symbolizuje polistopadové prozápadní směřování Česka. „Je to nesporně jeden z nejvýznamnějších dnů novodobé české historie. Nepochybně si zaslouží uvedení v seznamu významných dnů,“ řekl dnes Kupka.

„Přistoupení Česka k Evropské unii před dvaceti lety bylo historickým okamžikem, který otevřel nové možnosti a přinesl řadu výhod pro naši zemi i pro její občany. Tím, že tento den oficiálně začleníme do našeho kalendáře jako významný den, vyjadřujeme vůli zůstat s našimi evropskými partnery i v budoucnu,“ uvedl v tiskové zprávě Dvořák.

I vzhledem k letošnímu 20. výročí přistoupení Česka do EU je podle předkladatelů vhodné, aby byl zákon v tomto roce předložen Parlamentu. Nový významný den by pak měl být zaveden od příštího roku.

Návrh, aby se 1. květen slavil nejen jako Svátek práce, ale i jako Den vstupu ČR do Evropské unie, poslanci hnutí STAN předložili už v minulém volebním období, avšak neuspěli.

Kalendář nyní připomíná 17 významných dnů, mezi zapsané v posledních letech patří přejmenování 17. listopadu na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Památným dnem sokolstva se stal 8. říjen a 21. srpen Dnem památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy.

Zdroj: ČTK
Foto: Unsplash

Sledujte konferenci „20 let tvoříme Evropu: Dopady členství v EU na českou ekonomiku a společnost“

Sledujte konferenci „20 let tvoříme Evropu: Dopady členství v EU na českou ekonomiku a společnost“

Při příležitosti 20. výročí vstupu Česka do Evropské unie Vás zveme na konferenci „20 let tvoříme Evropu: Dopady členství v EU na českou ekonomiku a společnost“, která se uskuteční v pondělí 22. ledna 2024. Celou vrcholnou akci, která se bude konat v Lichtenštejnském paláci v Praze, budete moci živě sledovat online.

Konference organizovaná Úřadem vlády ve spolupráci se Zastoupením Evropské komise v České republice symbolicky zahájí sérii akcí, kterými si během letošního roku budeme 20. výročí vstupu Česka do Evropské unie připomínat. Čeká Vás inspirativní diskuze, odborné příspěvky a pohledy na to, jak členství v EU ovlivnilo za posledních 20 let naši ekonomiku a společnost.

Hlavní projevy na konferenci přednesou předseda vlády ČR Petr Fiala a místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. Konferenci zahájí ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák.

Živý přenos konference budete moci sledovat na facebookové stránce Tvoříme Evropu. K dispozici je i záznam konference v českém jazyce (dopolední program a odpolední program) a anglickém jazyce (dopolední program a odpolední program).

Prohlédněte si podrobný program:

Připojte se k nám a buďte součástí této výjimečné příležitosti reflektovat, jak jsme společně formovali Evropu během posledních dvaceti let.

Euroskop se mění na Tvoříme Evropu!

Euroskop se mění na Tvoříme Evropu!

Tvoříme Evropu nahrazuje od začátku roku 2024 původní webové stránky Euroskopu. Nemějte však obavy, s Euroskopem se zcela neloučíme, pouze jsme se mu rozhodli dát se začátkem jubilejního evropského roku nový kabát. A jelikož chceme, aby samotná oslava i celé přípravy výročí byly veselé, vpustili jsme na původní web Euroskopu trochu více barev a přidali i nové logo, které Vás bude v průběhu celého roku a následně i poté už trvale provázet na naší společné evropské cestě.

Na portálu Tvoříme Evropu najdete stále vše, na co jste byli doposud zvyklí, ale přidali jsme i něco navíc. Naší prioritou však nadále zůstává cíl nabízet široké veřejnosti nejucelenější informace o Evropské unii na českém internetu, a to věcně, přehledně, pro všechny, a především na jednom místě. Kromě spolehlivých informačních zdrojů o EU a zpravodajského servisu o aktuálním dění v Unii najdete na webu nově i přidružené portály regionálních Eurocenter a Národního Konventu o EU. Pro veškeré relevantní informace s regionálním i celostátním obsahem určeným pro širokou veřejnost, studenty i odborníky tedy už nikam dál nemusíte.

Nový grafický vizuál webových stránek a sociálních sítí Tvoříme Evropu vychází z vizuální identity českého předsednictví Radě Evropské unie v roce 2022, jehož průběh byl pro naši zemi na poli evropských záležitostí i celkové organizace (nebojíme se říci) velkým úspěchem. Nový název webu proto odkazuje na naši aktivní roli v rámci evropského společenství i na fakt, že jsme důležitou součástí Evropy a jejích hodnot. Chceme také ukázat, že členství České republiky v EU přináší řadu příležitostí k rozvoji našich schopností, pocit bezpečí a sounáležitosti vzájemně se podporujících zemí, a také možnost dokázat věci, kterých bychom bez spolupráce na evropské úrovni dosahovali jen velice těžko.

Jaká myšlenka se skrývá za novým logem TVOŘÍME EVROPU?

Česká republika je důležitým dílkem evropské skládačky. I naše nové logo má hned několik částí složených z celkem osmi různě tvarovaných trojúhelníků, které dohromady připomínají tvar papírové loďky. Toto barevné origami symbolizuje kreativitu a naše možnosti působit na Evropu a formovat ji dle našich vlastních preferencí. Barevná loďka je pro nás zároveň symbolem bezpečí a prostředku, který své pasažéry dokáže přepravit z místa na místo i posunout dál.

Děkujeme za dosavadní přízeň a přejeme úspěšný rok 2024!

– redakce Tvoříme Evropu

K výročí 20 let ČR v EU bude řada konferencí nebo koncert České filharmonie

K výročí 20 let ČR v EU bude řada konferencí nebo koncert České filharmonie

K výročí 20 let České republiky v Evropské unii se letos uskuteční řada akcí, například konference v Lichtenštejnském paláci či na Pražském hradě nebo koncert České filharmonie v pražském Rudolfinu. Na dnešní tiskové konferenci o tom informoval ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Česko do EU vstoupilo 1. května 2004.

Připomínka výročí začne 22. ledna konferencí s názvem 20 let tvoříme Evropu v Lichtenštejnském paláci, jejímž cílem bude zhodnotit dopady členství v bloku na ekonomiku a společnost. Vystoupí premiér Petr Fiala, místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová nebo dosavadní čtyři čeští eurokomisaři. Zúčastnit diskuse by se měli také lídři parlamentních stran.

Mezinárodní konferenci na 30. dubna plánuje také Kancelář prezidenta republiky na Hradě. Akci, která členství v EU zhodnotí z pohledu byznysu, naplánovala Hospodářská komora ČR na 4. dubna v Lichtenštejnském paláci. Konferenci uspořádá také Svaz průmyslu a dopravy, termín ale zatím nezveřejnil. Poslední dubnový den se uskuteční také slavnostní koncert České filharmonie v Rudolfinu, před nímž s projevem vystoupí premiér Fiala a prezident Petr Petr Pavel. „Členství ČR v EU přináší řadu hmatatelných přínosů, například ekonomický růst, přístup na vnitřní trh, prosazování zájmů a hodnot, svobodu pracovat a cestovat nebo finanční podporu z rozpočtu EU,“ řekl Dvořák.

Stali jsme se plnohodnotnými členy evropské rodiny. To posiluje naši stabilitu, bezpečnost, naši pozici ve světě, zakotvení v západním světě a větší odolnost vůči světu východnímu.“Martin Dvořák, ministr pro evropské záležitosti

Oslavy 20 let v EU mají motto „Tvoříme Evropu“, které podle vrchního ředitele Sekce pro evropské záležitosti úřadu vlády Štěpána Černého vyjadřuje dvě klíčové myšlenky. První je, že Česko je integrální součástí evropského společenství, druhou je, že Česko Evropu tvoří, upravuje, mění a zlepšuje. Logo tvoří celkem osm trojúhelníků složených do tvaru loďky, barvy navazují na vizuální prezentaci předloňského českého předsednictví v Radě EU. Loďka vyjadřuje podle Černého bezpečí a prostředek, který pasažéry posouvá dál, a také ukotvení v euroatlantickém prostoru.

Přímo na oslavy podle Dvořáka zatím není ve státním rozpočtu pro letošek vyčleněna žádná částka. Při diskusi na vládě se objevila zásadní námitka, kterou je nutné respektovat, že se oslavy prolínají s kampaní před volbami do Evropského parlamentu, řekl. „Byla obava, abychom nebyli napadeni, že plýtváme prostředky z rozpočtu na propagaci sebe sama,“ uvedl Dvořák. „Spolupracujeme s jednotlivými subjekty, které mají svoje vlastní rozpočty na své akce a jsou ochotni přidat logo a zapojit se do bloku oslav,“ dodal ministr. Existují ale podle něj nabídky sponzoringu, například ze strany hlavního města Prahy.

Zdroj: ČTK
Foto: Profimedia

„Musíme ubrat ze záchrany planety.“ Podle ministra pro evropské záležitosti Dvořáka se zelený trend už přibržďuje

„Musíme ubrat ze záchrany planety.“ Podle ministra pro evropské záležitosti Dvořáka se zelený trend už přibržďuje

ROZHOVOR

Zelený trend v Evropě se přibržďuje, říká ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Podle něj je sice třeba zachránit planetu, ale zároveň zachovat konkurenceschopnost průmyslu a určitý životní standard.

Lidovky.cz: V posledních týdnech Evropu zasáhly protesty zemědělců. Vadí jim, že i na ně dopadá, byť se jich zatím přímo netýká, naplňování cílů evropské Zelené dohody, tedy snaha omezit změny klimatu. Má se vyhovět jejich požadavkům?
Není to problém jenom zemědělců. Co se týče Zelené dohody či Green Dealu, problém je ještě akutnější v automobilovém průmyslu a v řadě dalších oblastí. Je evidentní, že hodně prozelený trend se pomalinku přibrzďuje a velmi pravděpodobně v novém Evropském parlamentu bude přibrzďování ještě viditelnější. Na jedné straně je potřeba zachránit planetu, kterou chceme předat dětem a vnoučatům v obyvatelném stavu, na druhé straně je tu schopnost evropských firem a producentů konkurovat na světovém trhu firmám z Ameriky nebo z Číny či obecně z Asie.

Lidovky.cz: Jak tedy dál?
Postupně se dochází k tomu, že přes veškerou úctu či respekt k budoucnosti planety, ambicí bylo možná příliš mnoho a bude potřeba trošku ubrat. Naše firmy a lidé si chtějí zachovat běžný standard a na větší regulace zatím nejsou připraveni. Co se týče zemědělství, tam je to podle mě trošku jinak. Nejsem odborník na zemědělství, ale protože už se pohybuju v politice docela dlouho, uvědomuji si, že zemědělství kromě toho, že má jaksi produkovat výrobky k jídlu, má i nějakou krajinotvornou funkci, dává zemi ráz a kvalitu života. Přináší spoustu benefitů, které nejsou čistě ekonomické. A z toho důvodu i pro mě, který jsem jinak fanouškem ekonomických řešení, dává smysl zemědělství udržovat při životě a pomáhat mu.

Celý rozhovor najdete na www.lidovky.cz, pouze pro předplatile iDnes Premium.

Zdroj zde: https://www.lidovky.cz/domov/ministr-pro-evropske-zalezitosti-dvorak-zachrana-planety-green-deal-zeleny-trend.A240314_144031_ln_domov_lvot#paywall