Září 2021 – Martin Dvořák

„Spojit síly politických stran a změnit konečně politickou mapu Česka je společným cílem aktivních občanů, kteří projevovali svoji nespokojenost na Letné i jinde, a politických stran, které vyslyšely jejich volání po jednotně v odporu proti zneužívání moci v naší zemi,“ říká bývalý primátor Hradce Králové a diplomat Martin Dvořák, který v říjnových parlamentních volbách kandiduje na pátém místě za koalici Piráti a Starostové v Královéhradeckém kraji.

Martin Dvořák: Koalice Starostů s Piráty je naplněním požadavku občanské společnosti

V listopadu 2019 se nějakých 300 tisíc lidí sešlo na Letné, kde vyvrcholila série občanských protestů proti monstróznímu konfliktu zájmů a narůstajícímu zneužívání moci ze strany současného premiéra. V jejím průběhu opakovaně zazněl naléhavý apel na předsedy 5 demokratických opozičních stran, aby se jejich strany spojily a tím zvýšily šanci na to, že nenasytný oligarcha bude ve volbách poražen. Od té doby uběhly necelé 2 roky.

Během nich jsme museli čelit například pandemické hrozbě. Ta ukázala hlubokou neschopnost současné vlády řešit skutečné problémy. Její chaotické a nekoncepční kroky stály život tisíce lidí. Nemuseli zemřít, pokud by vláda fungovala správně a profesionálně a neřešila jen průzkumy veřejného mínění. Byli jsme také svědky největší ekologické havárie v dějinách Česka. I po roce od chvíle, kdy uhynulo 40 tun ryb v řece Bečvě, zůstává oficiálně utajen viník této katastrofy. Tím jen sílí podezření, že státní orgány, které měly její příčinu vyšetřit, záměrně zakrývaly stopy vedoucí k firmě Deza z holdingu Agrofertu. V každé normálně fungující demokratické zemi by ministr životní prostředí musel v takové situaci už dávno rezignovat. Ale my už zřejmě standardní demokracií nejsme. Dotvrzuje to i nekonečné protahování vyšetřování dotačního podvodu v Čapím hnízdě a dalších kriminálních činů spojených se jménem Andreje Babiše (únos syna na Krym, falešné reklamy zakrývající daňové podvody atd.). V neposlední řadě se za ty 2 roky jen potvrdilo podezření, že předseda české vlády neoprávněně čerpá miliardové dotace na podnikání firem, kterých se zbavil jen formálně, ale dál je ovládá. Státní správa ovšem nepracuje ve prospěch České republiky, ale hájí zájmy Agrofertu. Až do roztrhání těla…

Je tedy zjevné, že důvodů, proč spojit síly politických stran a usilovat společně o zásadní změnu politické mapy Česka, rozhodně neubylo. Ba přesně naopak, jsou stále naléhavější. A přesto dnes, když se dennodenně na ulicích setkávám s lidmi a debatuju s nimi o politice a o volbách, slyším občas větu „Já bych Tě/Vás volil, ale nebudu, protože jste se spojili s Piráty.“ Musím se přiznat, že opravdu moc nerozumím téhle konstrukci. Spojili jsem se přesně tak, jak si to přálo obrovské množství lidí, nespokojených s narůstajícím ohrožením demokracie v naší zemi. Nebylo to lehké, museli jsme hledat kompromisy a společná řešení. Našli jsme je. Máme nejpropracovanější program, jaký jsem za 30 let od roku 89 ještě nikdy u nikoho neviděl. A podle všech kritérií a analýz je to program moderní středové strany. Žádný neomarxismus, ale program pro 21. století a jeho výzvy. V tištěné úplné podobě by měl skoro 900 stran. To jistě nikdo číst nebude, ale pro nás kandidáty koalice je to velmi užitečný zdroj informací do předvolebních debat, ať už je teď vedeme na ulicích s Vámi občany anebo třeba někde v aulách a přednáškových sálech s našimi politickými rivaly. Kdybyste si chtěli Vy sami najít v našem volebním programu přesně ty pasáže, které zajímají právě Vás, zkuste nahlédnout na www.piratiastarostove.cz/program. Je to uživatelsky velmi příjemné, přesně takové, jaké by měly být i budoucí aplikace poskytované občanům státní správou (ale zatím bohužel nejsou).

Máme také zásobárnu kvalitních lidí do parlamentních lavic i do řady funkcí, které bude potřeba naplnit, máme-li program realizovat. Jsou mezi nimi mladí, kvalitně vzdělaní a připravení mladí mužové i ženy, kteří přinášejí ENERGII. A jsou mezi nimi i lidé „obouchaní“ komunální politikou, kteří dělají tu nejzákladnější školu politiky ve svých obcích a uspěli pod přísným dohledem svých sousedů. Nekradou, nedávají laciné sliby, pracují poctivě pro svoji obec a její občany. A mají potřebnou ZKUŠENOST.

Až půjdete 8. či 9. října do volební místnosti, vzpomeňte si prosím na ten nejsilnější vzkaz, který vyslala občanské společnost poltickým stranám pro volby v roce 2021. Politici tohle docela nelehké zadání splnili a spojili se k dosažení společného cíle. Teď je řada na Vás voličích, abyste u voleb stvrdili, že společně můžeme vrátit naší zemi budoucnost, jakou si společně přejeme.

Martin Dvořák, velvyslanec, první svobodně zvolený primátor Hradce Králové a kandidát č. 5 koalice Piráti a Starostové v Královéhradeckém kraji

Autor: Tomáš Pergl

https://www.starostove-nezavisli.cz/info-a-media/komentare/martin-dvorak-koalice-starostu-s-piraty-je-naplnenim-pozadavku-obcanske-spolecnosti?fbclid=IwAR3YHEE4EhC0mWQ_3pQEFEltkk9l73iicE3jdkMI_Q2MbqO2DUMHpZJg6_E

Z nedávného rozhovoru s prvním hradeckým primátorem Martinem Dvořákem, který jsme uveřejnili v jednom z minulých čísel,
zůstalo ve vzduchu několik jen lehce načatých témat. Už tehdy jsme se dohodli, že jich je tolik, že by stálo za to se k nim vrátit.
A dnes nabízíme podstatnou část z našeho posledního povídání v jeho oblíbené kavárně, kde, jak říká, má svoji provizorní kancelář.

Co vlastně dnes dělá „emeritní velvyslanec“, který ukončil svoji práci pro Ministerstvo zahraničních věcí?
Po pravdě řečeno, je to hodně vzdáleno mým představám, které jsem měl ještě tak před rokem. Tehdy jsem si to maloval, že se vrátím domů a budu mít spoustu času na vnoučata, že si konečně zase pořídíme psa a já s ním budu chodit na dlouhé procházky, že si přečtu všechny knížky,
co jsem dodnes měl jen někde v krabicích a teď je konečně nasázím do knihovny v našem novém, už jistojistě posledním bytě v Hradci, odkud už se nehodlám hnout.

A proč to tak není?
Možná proto, že mými životními vzory či modely jsou hrdinové jako je Randall McMurphy z knížky Přelet nad kukaččím hnízdem, kterou tak
skvěle zfilmoval Miloš Forman. McMurphy je ten, kterého hrál v tom filmu Jack Nicholson a dostal za to Oscara. Trochu potrhlý chlápek, který se odmítá podřídit pocitu, že pod tlakem je nejlepší nedělat nic a mít klid. Ten, co se pokusil vytrhnout z podlahy jakýsi obrovský mramorový monolit, ačkoli bylo jasné, že to nezvládne. Zkouší to, až mu málem popraskají žíly, a když se ukáže, že to opravdu nedokáže, koukne se na ty čumily okolo a pronese tu památnou větu: „Aspoň jsem to sakra zkusil!“
A já, ovlivněn podobnými literárními typy, jsem takhle nějak zareagoval na výzvu svého kamaráda, navíc člověka, kterého se velice vážím, Vítka Rakušana, který se stal předsedou hnutí Starostů a nezávislých (STAN) a krátce poté mě začal přemlouvat, abych se zapojil do práce STAN v Hradci Králové, který tu v té době neměl právě oslnivé výsledky. No, a taky jsem si řekl „Aspoň to sakra zkusím!“. Nejsem už jistě ve věku, abych naskakoval na každou výzvu jen proto, abych si něco dokazoval. Ale nad tou Vítkovou nabídkou jsme debatovali o tom, v jakém stavu je naše země a co by bylo potřeba udělat proto, aby to bylo lepší. On mi popisoval detaily domácí politiky a dění ve sněmovně, já mu přizvukoval tím, že jsem na oplátku vysvětloval, jak strašně se prestiž Česka propadla při pohledu zvenčí, kde jsem v té době působil já. A z té debaty vyšel nejprve nápad, abych kandidoval už loni do Senátu. To ale nakonec zkrachovalo na tehdy ještě převažující neochotě opozičních stran se spojovat a nabízet společné kandidáty. Teprve pod tlakem Milionu chvilek na Letné se to změnilo. Vznikly dvě koalice demokratických stran, a tím se zvyšuje šance, že onen mafi ánsko-oligarchický systém bude u nás konečně poražen.
Takže, když jsem se počátkem července vrátil ze své poslední diplomatické mise v Kuvajtu, spadl jsem skoro rovnýma nohama už do začátku kampaně. Taktak jsme stihli vybalit krabice a kufry a oběhnout všechny úřady v souvislosti s naším návratem a novou adresou a už to začalo. Vnoučata i pes holt musí ještě chvilku počkat…

Po Hradci se ovšem šušká, že budete po volbách ministrem zahraničí?
No jo, na šuškandu jsme v Česku opravdu dobří. (směje se) Skutečnost je taková, že mě STAN nominoval do koaliční „odborné skupiny“ pro záležitosti zahraničních věcí a EU, takže jsem měl jednak tu čest se podílet na formulaci některých programových tezí v této oblasti a pak jsem se v souvislosti s afghánskou krizí občas někde objevil v celostátních médiích se značkou STAN v titulcích. To ovšem samozřejmě ještě vůbec neznamená, že tím ministrem opravdu budu. Teď nemá cenu porcovat toho příslovečného medvěda, který ještě běhá po lese. A i když se nám ho třeba podaří skolit a po volbách budeme součástí vlády, nemá teď vůbec cenu uvažovat o tom, kdo které ministerstvo nakonec obsadí. Jednalo by se asi o koalici 5 stran, a to znamená, že na každé místo bude nejméně 5 potenciálních kandidátů. To, že koalice Piráti a Starostové dlouho před volbami oznámila personální složení svých „odborných skupin“ nebylo vyhlášením jmenovité nominace, ale jen signálem, a to podle mě potřebným a férovým, jaký typ lidí jsme připraveni nabídnout, jakou mají kvalifi kaci, politickou orientaci, odbornou schopnost, zkušenost atd. A myslím, že je velká škoda, že zatím to jiné strany neučinily podobně. I to by přece mohlo voličům pomoci si vybrat. Kdo chce, aby například jako ministryně fi nancí pokračovala paní Schillerová a státní dluh raketově stoupal k astronomickým číslům, ví, koho volit. Kdo by chtěl, aby se po volbách začala dělat zodpovědná a koncepční rozpočtová politika, měl by znát názory potenciálních šéfů státní kasy z jiných stran. STAN svého odborníka Věslava Michalíka a jeho názory a program prezentuje už řadu týdnů.

Trochu jste odbočil. Vraťme se k Vám. Kdybyste se stal poslancem, čemu byste se chtěl nejvíce věnovat?
Trochu se obávám, že ta volba by nebyla jen na mně. Mě by určitě bavila třeba kultura nebo cestovní ruch, což jsou oblasti lidské činnosti, ke kterým jsem měl asi celý život nejblíže. Ale chápu, že mezi starosty je odborníků na tyhle otázky spousta, s praktickou zkušeností z každodenní praxe. Naopak mezi svými kolegy ze STANu mám já asi nejintenzivnější a nejdelší zkušenost s oblastí mezinárodní politiky, zahraničních vztahů a diplomacie. A to mě taky baví a zajímá, takže bych asi tak nějak přirozeně směřoval do zahraničního výboru.

Rozumím. Takže ať už jako ministr nebo jako poslanec byste se pohyboval v oblasti zahraničních věcí. Co byste v té oblasti chtěl prosazovat?
Naše země měla velké štěstí, že prakticky po celých 30 let od pádu komunistické vlády drží v oblasti zahraniční politiky stejný směr, a to i navzdory občas až brutálnímu protitlaku našich posledních dvou proruských prezidentů. Naší základní orientací bylo, je a já bych určitě chtěl, aby i nadále bylo, naše prozápadní směřování, pevné ukotvení v EU a v NATO. Společně se spojenci z těchto struktur budeme muset čelit narůstajícím
hrozbám hybridní války, kterou proti nám vede Rusko a ohrožení naší kybernetické bezpečnosti, které hrozí především z Číny. Společně s nimi
budeme také lépe připravení reagovat na potenciální další globální hrozby, ať už je to terorismus, masová nelegální migrace, světové pandemie
nebo poškozené životní prostředí.

A co byste chtěl případně změnit?
Chtěl bych, aby se naše země stala opět respektovaným a spolehlivým partnerem, který dokáže nejen čerpat výhody od svých silnějších spojenců,
ale také jim v krizové situaci solidárně pomoci. Bylo mi hanba, když Česko znovu a znovu odmítalo pomoci našim sousedům s vlnou migrace,
když odmítalo pomoc zemím nejvíc postiženým v první vlně Covidu, když jako by opouštělo pozici, kterou nám ve světě vybudoval prezident Václav Havel svým důrazem na dodržování lidských práv po celém světě. Dnes se stále více uzavíráme do sebe, do svého sobectví, hulvátství a chrapounství, které je ideologií obou současných našich nejvyšších ústavních činitelů. V té souvislosti si myslím, že bychom měli velmi důkladně vyhodnotit současný stav spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky. Podle mě tohle společenství v podstatě splnilo svůj původní účel, tedy spojit síly 4 (původně tedy 3) středoevropských postkomunistických zemí k tomu, aby se rychleji a snáz dostaly do již zmíněných struktur NATO a EU. Dnes ale paradoxně právě pod touto značkou zaznívají nejčastější výtky a protesty proti pravidlům, která v těchto skupinách platila a platí a na nichž byly založeny. Myslím si, že dnes už nám formální spojení se zeměmi, kde demokracie už zase dostává na frak a mění se v postkomunistické oligarchie, jako Polsko a zejména Maďarsko, víc škodí, než pomáhá. Nijak tím neodmítám případnou spolupráci a vzájemnou podporu při projednávání a řešení problémů, které se opravdu týkají této části Evropy. Ale neměli bychom se kvůli tomu nechat zatáhnout do falešných kulturních válek jako jsou otázky potratů či tolerance k homosexuálům, neměli bychom pomáhat krýt či bagatelizovat hrubé prohřešky proti pravidlům demokracie v těchto zemích. A samozřejmě bychom se jich ani sami neměli dopouštět. Ale to už jaksi není zrovna v gesci ministerstva zahraničí, že? Tady vidím spíše prostor pro policii, justici a ministerstvo vnitra. Bohužel, ty dnes v kriminálních kauzách pana premiéra nekonají svoji povinnost a místo toho ze všech sil brání zájmy Agrofertu, který samozřejmě nemá s panem Babišem vůbec nic společného. (úsměv)
Ovšem jeho gigantický střet zájmů a neoprávněné čerpání evropských dotací už zase do oblasti našich zahraničních vztahů zasahuje, a to velmi devastačním způsobem.

Myslíte, že na takové korekce naší zahraniční, a hlavně tedy asi i domácí politiky budete mít dost sil?
To samozřejmě záleží především na volbách a na voličích. Já sám proto nemůžu v tuhle chvíli udělat o moc víc, než že jim nabídnu svoje síly, svoje nápady a vize. Bude na nich, na občanech, jestli si zvolí cestu, kterou nabízím já a moji přátelé. Ale jedním z prvních a velmi naléhavých úkolů by bylo co nejrychleji se připravit na blížící se předsednictví v Radě EU. Současná vláda přípravu hrubě podcenila a zanedbala a bude potřeba
zachránit, co se ještě dá stihnout. V sázce bude hlavně prestiž a dobré jméno naší země, schopnost ukázat, že jsme v EU platným a rovnoprávným členem. Po trapnosti, kterou při našem dosud jediném předsednictví způsobil pád vlády v jeho průběhu, by bylo strašně smutné uříznout si ostudu i na podruhé. Ale jak jsem řekl, i tohle bude nejvíc záležet na tom, jak volby dopadnou a jak rychle se podaří sestavit regulérní vládu.

Tím jste mi docela nahrál na další otázku. Pokud se nestanete ani poslancem ani ministrem, vrátíte se do politiky v Hradci?
Tak ono se to vzájemně úplně nevylučuje. Řada poslanců vedle svého řádného mandátu ještě podniká, vede firmy nebo má jiné aktivity, stejně tak je v parlamentu nejeden obecní či krajský zastupitel, někteří mají těch mandátů i několik. Nemyslím, že je to ideální. Práce poslance je podle mě povinností na plný úvazek, dokonce možná spíš na dva (smích), ale zvládnout se to zjevně dá. Já sám v tuhle chvíli jakékoli rozhodování o svých aktivitách po sněmovních volbách odkládám právě až do chvíle, než bude známo, jak volby dopadnou a jaké mi z toho případně vyplynou závazky a povinnosti. Život v Hradci mě ale jistě nepřestane zajímat. Těším se na to, že už tu zase bude žít, účastnit se společenského a kulturního života, setkávat se přáteli, užívat si atmosféru města. A taky se třeba občas vyjádřit k něčemu, co se ve městě děje.

K čemu například?
Já mnohem raději chválím a děkuju za to, co se povedlo, ale nemůžu se po návratu ubránit dojmu, že takových věcí je nějak málo, za to důvodů ke kritice by se našlo víc. Jednu z příčin vidím v dlouhodobě rozvráceném vedení města, které nemá v zastupitelstvu zajištěnou většinu a vládne se tedy jen od jednoho zastupitelstva k dalšímu. Současný stav vedení, či spíše nevedení hradecké radnice totiž opravdu volá po razantním řešení. Jestli se ale v příštím roce stanu z glosátora na sítích a v médiích také aktivním účastníkem hradecké komunální politiky, to teď opravdu nevím. Nevím, jestli bych se k tomu odhodlal a stejně tak nemůžu předvídat, zda bych v takovém případě mohl být zvolen, případně jak silný mandát a pozici bych získal. Předpokládám ale, že bez ohledu na moji vlastní osobní pozici se někdy na přelomu roku rozběhnou velmi intenzivní jednání o tom, kdo na jaké kandidátce se případně objeví, jaké bude mít ambice a s kým bude ochoten se k jejich naplnění spojit. Po pravdě řečeno, takové „námluvy“ vlastně už trochu probíhají teď.. Je ale už bohužel prakticky jisté, že nic podstatného se už na současném smutném stavu radnice do příštího podzimu asi nezmění. Tak si počkejme.

Pojďme na závěr raději k něčemu méně vážnému. Máte nějaké koníčky? Jak trávíte volný čas?
Bude to asi znít blbě, ale politika, tedy spíš by se hodilo říct „věci veřejné“, kdyby tenhle výraz nezprofanoval svého času pan Bárta, je asi dnes mým největším koníčkem. Zajímal jsem se o to už dávno před listopadem 1989, tedy v době, kdy to byl koníček i trochu nebezpečný (úsměv). Zabýval jsem se tím potom 8 let aktivně na radnici a dalších víc jak dvacet let bylo vlastně jednou z mých profesionálních povinností sledovat a vyhodnocovat politiku v zemi, kde jsem právě působil. Z toho pohledu jsem docela šťastný člověk, když jsem mohl mít svého koníčka i jako zaměstnání. Na druhou stranu šly postupně stranou moje další záliby, ať už to bylo divadlo, knížky nebo sport. Teď se k tomu pomalu zase vracím, chystám se koupit si zase kolo a tenisovou raketu, knihovnu mám i dál plnou knížek, které jsem ještě nečetl. A předplatné do Klicperova divadla i do Hradecké fi lharmonie budu brát jako defi nitivní návrat ke svým starým láskám.

A jak tohle všechno bere Vaše rodina?
O tom, že mi moc rychle odrůstají vnoučata, už jsem se zmínil. Teď jsem dvě z nich děsně hrdě doprovázel září do školy a vlastně až z rozhovoru s dalšími babičkami a dědy zjistil, co všechno už oni s nimi stihli prožít. Bylo to pro mě trochu smutné, ale snad ještě aspoň něco stihnu dohonit. S manželkou jsme si teď po letech prohodili role, dřív ona čekala doma, až se vrátím z práce, teď má ona nové zaměstnání a já jsem doma. No… aspoň občas (smích). A vidím, že i jí jsem za ta léta hodně dlužen, takže se snažím doma trochu poklidit, aby to nemusela řešit ona. A těšíme
se společně na toho nového psa.

Převzato z časopisu HRADEČÁK