Nadšený „eurohujer“ sedí ve vládě s politiky, z nichž někteří vyrostli na euroskepticismu Václava Klause. „Je důležité evropské věci na vládě řešit, hledat konsenzus. Zdá se mi, že i ODS je dnes víc otevřená a schopná o tom diskutovat,“ říká Martin Dvořák, nový ministr pro evropské záležitosti (STAN).
Lidovky.cz: Jaké jsou aktuální priority ministerstva pro evropské záležitosti pod vaším vedením?
Bohužel už víc než rok máme jednu aktuální prioritu a to je válka, která zuří jen kousek od hranice EU. Napadení Ukrajiny Ruskem zásadním způsobem modifikovalo veškeré konání v EU. Pro nás to bylo ještě o to komplikovanější, že jsme v průběhu války převzali předsednictví. Ukázalo se, že jestli jsou Češi v něčem dobří, tak je to improvizace. A získali jsme si neuvěřitelnou prestiž.
Bohužel ale válka na Ukrajině ještě zdaleka nekončí, zůstává nadále prioritou číslo jedna. Současně ale nemůžeme zapomenout na další: ať už je to rozšiřování o západní Balkán, Ukrajinu a případně země Východního partnerství. A v neposlední řadě jsou to peníze, musíme vyřešit Národní plán obnovy, případně jak velkou část projektů budeme financovat z půjčky. To je teď úplně nejžhavější věc.
Začnou určitě i přípravné práce na finančním rámci, tedy na dalším rozpočtu EU. Budeme řešit i ekologickou agendu či environmentální problémy. Evropa si toho nabrala skutečně hodně.

Lidovky.cz: Zmínil jste úspěch českého předsednictví, který nám zajistil prestiž. Budeme ji ale umět využít?
To je tak trochu výzva pro mě. Pro většinu Evropanů bylo velkým překvapením, jak jsme předsednictví zvládli. Teď je jen potřeba neztratit momentum, jak říkají Američané. Tedy využít toho, že nás dnes berou vážně, poslouchají, co říkáme. V tom nám vlastně „pomáhá“ i Ukrajina. Dlouho jsme varovali před Ruskem, ale většina partnerů na západě měla pořád pocit, že zbytečně plašíme. Říkali jsme, že dělat s Ruskem byznys je možná ekonomicky krátkodobě výhodné, ale dlouhodobě to hrozí velkým průšvihem. Nyní máme výhodu toho, kdo nosí nálepku „My jsme vám to říkali“.

Lidovky.cz: Někteří kritici nicméně po skončení předsednictví tvrdí, že ministerstvo pro evropské záležitosti je nadbytečné. Jak to vyvracíte?
Těžko. Povědomí o tom, že toto ministerstvo tady nemusí být, se přiživuje. Otevřeně přiznávám, že agendu, kterou tady provádíme, by mohl řídit státní tajemník či náměstek pro evropské záležitosti. Jenže ve chvíli, kdy u stolu sedí ministr, jeho váha narůstá. Tím, že máme ministra pro evropské záležitosti, navíc vysíláme jasný a pozitivní signál, že evropskou agendu bereme velmi vážně.
Tím pádem i naše jednání v bruselských či štrasburských strukturách má výrazně lepší úroveň. Koneckonců pro evropskou agendu je výhodné, že je ministr i současně členem vlády, na vládě se diskutuje, hlasuje, ministr do agendy přináší svoje pohledy. Jeho rolí je tedy hledat průnik mezi členy vlády, koaličními partnery a hlavně mezi zeměmi EU.

Lidovky.cz: Pojďme to tedy osvítit: jak velké je vlastně ministerstvo pro evropské záležitosti?
Má deset tabulkových míst, z nichž sedm je nyní obsazeno. Nemyslím si, že bychom ho nějakým zásadním způsobem měnili. Ministerský plat je sice o něco větší, než kdyby tuto agendu dělal třeba náměstek, ale jinak ostatní tým by tady stejně byl.

Lidovky.cz: Váš předchůdce Mikuláš Bek hovořil o tom, že by rád „prodal“ Evropskou unii doma, zlepšil její obraz v české společnosti. Proč se to stále tak zcela nedaří?
Těžký úkol. Víte, myšlenkové stereotypy v lidských hlavách zůstávají hrozně dlouho. Převrátit způsob myšlení je mnohem těžší nežli vybudovat novou silnici. I když po pravdě řečeno, kdybychom vybudovali takovou síť dálnic jako třeba v Polsku, tak by asi lidé měli k EU trochu blíž. Narážíme zde ale pořád na odkaz Václava Klause, který už od našeho vstupu do EU vytvořil euroskeptický narativ. Dodnes se s tím potýkáme. Nikdo zatím neměl moc odvahy se postavit a říct: „My si myslíme, že EU je správně, že euro je správně, že životní prostředí je to, o co musíme pečovat.“

Lidovky.cz: Dnes nicméně sedíte ve vládě u jednoho stolu s politiky, z nichž někteří jsou ještě „nasáklí“ odkazem Václava Klause. Zejména nejsilnější koaliční partner ODS nepatří mezi nadšené fanoušky EU jako vy. Jak těžké je skloubit několik odlišných názorů?
Mít odlišné názory je přece správně. Žádný názor nemá patent na to, že je tím jediným možným. Takže debata s konzervativnějšími členy vlády je pro mě právě to zajímavé. Je důležité evropské věci na vládě diskutovat, hledat konsenzus. Všichni ve vládě si jsou velmi dobře vědomi, že není žádná lepší alternativa. Nikdo nechce tuto koalici teď rozbít na nějaké kulturní válce nebo hodnotovém sporu o svatby homosexuálů a podobně. Dnes už se ale aspoň otevírá prostor pro debatu. Bývaly doby, kdy otevřít tato témata znamenalo vysloužit si plejádu nadávek. Zdá se mi, že i ODS je dnes víc otevřená a schopná diskutovat. A dokonce i občas připustit, že jsou i jiné možné varianty řešení nežli jejich.

Lidovky.cz: Nedávno jste se v médiích vyznal z toho, že jste eurohujer. ODS zase nadále razí eurorealismus, tedy obezřetný postoj k prohlubování evropské federalizace. Nicméně na kritice Evropy značně ubrala. O čem to vypovídá?
Je to do jisté míry i generační záležitost. Máme armádu studentů, kteří absolvovali školy po celé Evropě a zažili EU na vlastní kůži, včetně benefitů, které členství přináší. „Hujera“ jsem použil lehce provokativně, záměrně. A zabralo to, hodně se rozčeřila hladina. Přijde mi hrozně smutné, jak se u nás stále nálepkuje. Hlásím se hrdě, že jsem pro Evropu, protože jsem přesvědčen, že je to projekt, který dává smysl.

Lidovky.cz: Jak jste se svou otevřeností na vládě uspěl?
Zatím to na vládě nikdo nezmínil, ale oni tam samozřejmě znají moje názory. I to, že premiér Fiala dal souhlas, abych se stal členem vlády, svědčí o tom, že už tam není bigotní zatvrzelost v tom, že člověk s takovými názory nemůže být ve vládě. A možná tomu právě pomohlo i naše předsednictví EU. Vlastní zážitek z vyjednávání u jednoho stolu spoustě lidí i ve vládě trošku pomohl posunout se blíž vnímání toho, co EU je a co naopak není.

Lidovky.cz: Byť Česko velmi pozvolna mění euroskeptický pohled na EU, přijetí eura zatím odsunuje. Budete tlačit na jeho zavedení?
Můj názor je samozřejmě zásadně pro euro. O něčem svědčí fakt, že už naprostá většina českých firem vede své obchody v eurech, naše vláda vydává bondy v eurech. Euro má sice spoustu problémů, ale průběžně se úspěšně řeší. V současném vládním konsolidačním balíčku mi chybí, že tam není debata o tom, jestli by zavedení eura v dohledné době nepřineslo také nějakou desítku miliard úspor nebo zvýšeného výdělku. Každopádně debata o euru musí probíhat. Mimo jiné jsme se vstupem do EU zavázali k jeho přijetí.

Lidovky.cz: Další třecí plochou je rozhodovací proces v EU. Čtyři největší unijní státy chtějí, aby EU rozhodovala v zahraniční a bezpečnostní politice kvalifikovanou většinou místo jednomyslnosti. Za tímto účelem založily skupinu přátel, která změnu hodlá prosadit. Česko v ní není. Proč?
Protože se tady dlouhodobě vedla debata o tom, že Brusel nám krade naši suverenitu, národní identitu. A samozřejmě zříci se nějaké rozhodovací pravomoci uvnitř evropských struktur je považováno téměř za vlastizradu. Tato debata se povede ještě velice dlouho, je opravdu velmi citlivá, nelze říct, jestli vůbec někdy dojde k nějaké zásadní změně. Snahy o ni jsou propojeny i s rozšiřováním. Celkem logicky zejména staré země mají obavy, že s přijetím nových členů přijde mnohem více problémů. Podobných těm, které nyní třeba vidíme u Maďarska. Tedy že jedna země, která je sice hladová po evropských dotacích, se rozhodne vydírat a bude proti některému principu. Rozumím tomu, že západní vlády a jejich občané nejsou úplně nadšeni z toho, že by se dostali do takto vydíratelné situace.

Lidovky.cz: Když mluvíte o Maďarsku, nedá se nezeptat na osud visegrádské čtyřky.
Svoji kariéru náměstka ministra zahraničí jsem zahájil velmi ostrým vystoupením k V4, kterého dodnes lituji, byl jsem zbytečně ostrý. Myšlenka středoevropského společenství zemí má velký smysl. Máme velké množství obchodních, kulturních i osobních vazeb. Jakási sounáležitost tedy existuje. Otázka ale je, jestli je potřebné, aby V4 jako entita vystupovala jednotně v zásadních politických otázkách.
Je zjevné, že se nemusíme vždy shodnout. Byla by škoda úplně roztrhat vazby, na druhou stranu V4 žádná instituce není. Nemá žádný orgán, nic, z čeho by se dalo vystoupit. Je možné, že se sníží intenzita kontaktů, ale úplně zbavit bych se jí nechtěl. Musíme vedle sebe žít. V rámci EU ale můžeme hledat i společný názor třeba s Baltskými zeměmi, Dány, Holanďany. Správná cesta je tyto skupiny vytvářet ad hoc k danému problému nebo balíku.

Lidovky.cz: EU čekají příští rok volby do Evropského parlamentu. Bude je váš resort nějak aktivně propagovat, chystáte kampaň?
Určitě. Když jsem si dal do vínku, že chci co nejhlasitěji mluvit o tom, proč je Evropa pro Čechy dobře, tak toto je jeden z nejmarkantnějších důvodů. Prostě budeme smět volit do Evropského parlamentu. Tak, jak budeme volit, tak se z velké části bude odvíjet budoucí evropská politika. EU není žádná cizí velmoc.

Lidovky.cz: Už máte ve STAN jasno, zda půjdete do voleb sami a koho postavíte na kandidátky?
Jasno není. Ta debata probíhá. Je vnitřní a současně taky musí reflektovat vývoj v našem okolí. Učinili jsme nějaké nabídky a čekáme na reakci, nicméně jsme připraveni jít do voleb samostatně.

Lidovky.cz: Mluví se také o dohodě, podle níž by měl STAN vybírat ze svých řad eurokomisaře. Piráti ale takovou dohodu popírají. Jak to tedy je?
U dohod jsem nebyl, takže to nemůžu potvrdit ani vyvrátit. Nicméně slyšel jsem x-krát v našich strukturách, že je součástí koaliční dohody, že by eurokomisaře měl nominovat STAN. Nevím, do jaké míry budou tehdejší signatáři ochotni dohodu respektovat, to se odhadnout nedá. STAN ale s tou myšlenou pracuje a shortlist potenciálních kandidátů se připravuje.

Lidovky.cz: Údajně je na něm ministr průmyslu Jozef Síkela a byl tam i váš předchůdce Mikuláš Bek. Jaká další jména jsou ve hře?
Pokud vím, tak Bek oznámil, že do toho nejde. Pokud jde o pana Síkelu, ten si v Bruselu během předsednictví vydobyl velice slušné renomé, a pokud by byl naším nominantem, mohla by to být relativně dobře průchozí varianta. Nicméně je to opravdu daleko. Nevíme, jak dopadnou volby a kdo bude předsedou komise. Myslím, že bychom měli být dobře připraveni i na variantu, že jedním z požadavků role eurokomisaře bude i gender prvek, tedy abychom nominovali i ženu. A tu máme. Její jméno ale zatím neřeknu.

Foto: Nový ministr pro evropské záležitost Martin Dvořák. Michal Sváček, MAFRA

„Ukrajina opakovaně ukazuje, že je připravená za ideály, na kterých EU stojí, bojovat a umírat,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy nový ministr Martin Dvořák. Bude mimo jiné podporovat vstup Ukrajiny do EU.

Jeho nástup do vlády má vyztužit pozice hnutí STAN v koalici Petra Fialy. Úkol má jasný. Bránit Evropu a posílit STAN ve vládní koalici. „Ve vládě reprezentuji STAN a jeho postoje, které ne vždy konvenují s našimi koaličními partnery. To je jedna část politické práce. Druhá se týká skutečnosti, že vláda Petra Fialy má ministra pro evropské záležitosti jako projev důrazu nebo váhy, kterou evropské problematice vláda přikládá,“ uvedl Dvořák v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Martin Dvořák působil v 90. letech v dresu ODA jako primátor Hradce Králové, byl generálním konzulem ČR v New Yorku a pracoval jako velvyslanec v Kuvajtu. Poslední rok a půl strávil na Ministerstvu zahraničních věcí jako náměstek.

V interview rovněž říká, že podporuje nominaci ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely na post příštího eurokomisaře. Ve hře je podle něho ale i bývalá prezidentská kandidátka Danuše Nerudová.

Po ruce šéfovi

Jak se zrodil váš přesun z Ministerstva zahraničních věcí na Úřad vlády?

Hrozně rychle, protože hnutí STAN se ocitlo kvůli situaci kolem ministra Balaše v jisté časové nouzi. Vít Rakušan mi volal, popsal mi to velmi stručně, bylo na to málo času. Já jsem si dal čas na rozmyšlenou, probral jsem to s manželkou a pak jsem řekl, že když je to okno příležitosti otevřené jen na chvilku, tak asi je ten čas, kdy má člověk odložit svoje osobní zájmy a zkusit to.

Takže jsem informoval svého někdejšího šéfa Jana Lipavského a pak jsem sedl do letadla a odletěl do Mexika. Když jsem přistál, měl jsem telefon plný dotazů a už s tím nešlo nic moc dělat. Musím přiznat, že v mé hlavě to byl docela kotrmelec, už jsem směřoval jinam.

Když se po volbách v roce 2021 rodila vaše vláda, o vás se spekulovalo, že byste se mohl stát členem vlády za STAN – konkrétně ministrem zahraničí. Proč až nyní míříte do vlády?

Nechtěl jsem být ministrem zahraniční, moje jméno se objevilo v těchto souvislostech, protože jsem jako Jan Lipavský byl členem pracovní skupiny, která připravovala vládní prohlášení. A protože to bylo pro zahraničí, Evropu a bezpečnost a bylo nás tam šest, tak se dalo spočítat, že tři z nás budou ministři a ostatní budou náměstci. Tak asi vznikla ona spekulace.

Prozradím něco, co jsem možná nikomu neřekl, ale první nominaci na ministerstvo jsem dostal asi před 30 lety. To byla taktická hra ODA, která vytáhla žolíka s úmyslem spíše odradit – ve stylu, že jestli se nedohodneme, tak tam dáme Dvořáka. Tehdy šlo o Ministerstvo vnitra.

Souvisí váš nástup do vlády s tím, že chce předseda STAN Vít Rakušan mít po ruce zkušeného politika, který mu pomůže posílit hnutí v rámci vládní koalice?

Dá se to tak říci.

Váš úřad vznikl s ohledem na evropské předsednictví, které skončilo na začátku tohoto roku. Jaké jsou důvody jeho existence nyní?

Jeden z důvodů je, že budu součástí vlády, která má 19 členů, a dochází k debatám a k diskuzím. A já v té vládě reprezentuju hnutí STAN a jeho postoje, které ne vždy konvenují s našimi koaličními partnery. To je jedna část politické práce. Druhá se týká skutečnosti, že vláda Petra Fialy má ministra pro evropské záležitosti jako projev důrazu nebo váhy, kterou evropské problematice vláda přikládá.

Chceme hrát v Evropě důležitou roli, chceme být vidět, máme důležité úkoly, jednak pro obranu vlastních zájmů, ale i pro obranu Ukrajiny, kterou vnímáme trochu citlivěji a intenzivněji než některé státy. To jsou důvody, proč je dobře, že toto „ministerstvo“ máme. Personálně je to o té jedné pozici, která se jmenuje ministr, a ne vrchní ředitel nebo náměstek.

Chápu to tedy správně, že jako člen vlády máte coby pragmatik pomoci zviditelnit práci hnutí STAN?

Já bych si to tak netroufl o sobě říct, ale nemůžu vyloučit, že toto byl jeden ze směrů uvažování Víta Rakušana – že hledal zkušeného hráče do týmu, který se hned nerozklepe.

Ukrajina krvácí i za nás

Budete mít jako ministr jedno dvě témata, která budete tlačit? Třeba přijetí eura?

Přijetí eura není úplně moje parketa, to je spíš na financích, byť samozřejmě chápu, že euro je spíš politický než finanční konstrukt. Já jsem ze své podstaty pro přijetí eura, ale ta zásadní témata se nedají jinak definovat, než že bohužel kousek od hranic máme válku na Ukrajině.

Putin si myslel, že nás rozebere na jednotlivé státy a s každým udělá malý „deal“, což se nepodařilo. Pro mě bude jedna z priorit dál držet kurz, že Ukrajina bojuje za hodnoty, na kterých stojí EU. Podporujme Ukrajinu a Ukrajince tak, aby neprohráli a my neměli Rusy za humny. Neumím si představit více důležité téma. Vedle toho půjde i o evergreen rozšiřování Evropské unie.

Souhlasil byste se vstupem Ukrajiny do EU?

Určitě.

Budete to nějak aktivně prosazovat?

Nebavíme se v tuto chvíli o vstupu, bavíme se o zahájení přístupových rozhovorů. Ukrajina opakovaně ukazuje, že je připravená za ideály, o kterých tvrdíme, že na nich Evropa stojí, tedy za svobodou a demokracii, bojovat a umírat. Což žádná jiná evropská země zatím nemusela. Země, která však válčí a krvácí rok a půl, nemůže být schopna ekonomicky dostát evropským standardům. Myslím si, že EU bude usilovat o to, aby jednak Ukrajinu podporovala a jednak jí pomohla při rekonstrukci a modernizaci po válce. Tak aby se ekonomickým standardům přiblížila co nejdřív. To nějaký čas zabere.

Nebudete si konkurovat s ministrem zahraničí Janem Lipavským? Jak si agendu rozdělíte?

My jsme s panem ministrem Lipavským strávili téměř rok a půl trvající spoluprací, stali se z nás přátelé. Určitě nehrozí žádný konkurenční boj. Máme naplánovanou schůzku, kdy si poprvé sedneme v nových rolích, jak říkal pan premiér Babiš, na čtyři oči, a některé věci si k tomu řekneme. Sjednal jsem si schůzku s vrchním ředitelem evropské sekce a řekli jsme si, že budeme harmonizovat moje aktivity tak, abychom si nelezli takzvaně do zelí.

Máte v plánu cestu na Ukrajinu?

V tuto chvíli to nemám v kalendáři a ani nemám pocit, že bych na Ukrajinu nutně musel jet, neboť Ukrajina není součástí EU, nicméně do budoucna bych to nevylučoval.

Už jste o svých záměrech hovořil s prezidentem Petrem Pavlem?

Mluvili jsme spolu díky tomu, že jsem s ním letěl jako součást delegace do Polska. V letadle a hotelu jsme měli možnost si povídat o spoustě věcí. Naši komunikaci a vztahy potvrzuje i to, že si mě pozval jako přísedícího ke svému setkání s Ursulou von der Leyenovou v době, kdy jsem ještě nebyl nominován do vlády. Myslím, že pan prezident mé postoje zná. Navíc ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Jaroslav Zajíček je můj bývalý kolega, komunikujeme spolu běžně. Jsem opravdu rád, že Petr Pavel pozitivním způsobem vrátil pozici prezidenta v rámci procesu jmenování ministrů tam, kam patří.

Formálně je vaším náměstkem blízký a vlivný spolupracovník premiéra Tomáš Pojar. Jak si vyjasníte své role?

S Tomášem jsem se potkali před 20 lety ve Washingtonu, byl ředitelem Člověka v tísni, já jsem mu tam pomáhal se schůzkami, my o sobě víme opravdu hodně. On je mým náměstkem, ale já ho neřídím. Tomáš je současně národním bezpečnostním poradcem.  Jsme partneři, řekli jsme si, jak to mezi námi bude fungovat, on je šerpou pana premiéra, já ministrem pro evropské záležitosti. Jestli jsem to správně pochopil, tak se jen čeká na nový služební zákon, který by to měl nějak srovnat. Budeme synergicky spolupracovat.

Volby půjdou na dno

Nejbližší volby, které budou, jsou ty evropské za rok. Dá se předpokládat, že opozice z toho udělá jakési referendum o vládě. Téma EU bude v ohni, jak se na to jako ministr pro Evropu přichystáte?

Nikdo nemůže opozici bránit, aby hrála své hry tak, aby co možná nejvíc oslabila pozici vlády. Otázkou je, kam až je schopna dojít v dezinterpretaci, fake news, falešných narativech. Vzpomínám si živě na prezidentskou kampaň, kde jsme se najednou dozvěděli, že Petr Pavel je válečný štváč a zatáhne zemi do války. Podobně může fungovat nějaký vzkaz na billboardech, že v Evropě se rozpustíme jako kostka cukru, to už tady jednou bylo.

Nebo že Evropa nám brání v naší národní suverenitě nebo že EU nás prodává Americe. Toto jsou všechno témata, ačkoliv jsou nesmyslná, která mohou být vytažena. Moje role nemůže být jiná, než že budu stále a znova vysvětlovat, že to tak není. Že EU má pro Česko mnohem víc kladů než záporů. Je lepší být uvnitř než za dveřmi.

Plánujete nějakou kampaň?

Plánujeme výjezdy do regionů, ve čtvrtek jsem byl v Jihomoravském kraji. Nechci tomu říkat kampaň, ale způsob, jak představovat, jak komunikovat. Ta hustota se může před volbami zvýšit, myslím ale, že to nemůže zvládnout jeden ministr.

Takže budete více v terénu, ne jen sedět na Úřadu vlády?

Určitě. Budeme dělat na sítích spoustu věcí na propagaci. A určitě to nebude jen propagace práce STAN, měla by to být propagace pozice vlády vůči EU. A zejména propagace Evropské unie, kde už jen to, že se konají volby do Evropského parlamentu, je dokladem toho, že to je i naše národní věc. Že si tam pošleme někoho, kdo nás bude reprezentovat, což je potřeba lidem opakovat a vysvětlovat.

Předseda ANO Andrej Babiš natírá své hnutí konzervativní barvou, k EU se bude stavět asi kritičtěji oproti minulosti. Počítáte s tím, že evropská předvolební kampaň v příštím roce bude ostřejší než v minulosti?

U ANO musíme počítat s tím, že kampaň bude o čemkoliv, co bude zrovna vycházet v průzkumech jako atraktivní. U kampaně ANO musíme počítat s tím, že půjde na dno, možná hluboko pod něj. Já se do tohoto nechci pouštět. Měl jsem dokonce takové choutky, když jste říkal Babiš, že se zeptám: Babiš, kdo to je? Mě to nebaví, nemám potřebu, chuť a ani žaludek na tento způsob boje, který útočí na nejnižší patra lidské povahy, a strašení.

Bude hnutí STAN do Evropského parlamentu kandidovat samostatně, nebo v koalici? Bude lídrem Jan Farský?

Ta debata probíhá. Je vnitřní a současně taky musí reflektovat vývoj v našem okolí. Učinili jsme nějaké nabídky  a čekáme na reakci, nicméně jsme připraveni jít do voleb samostatně. Kdo bude lídrem a kdo bude dvojkou a trojkou, to skutečně v tuto chvíli nelze predikovat.

STAN má vybírat příštího eurokomisaře. Je pro vás favoritem ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela?

Určitě. Odpracoval velké množství práce jak pro oblast energetiky, tak pro prestiž Česka v evropských strukturách. Svolával nekonečné rady, dokud se věc nevyřeší, projevil buldočí povahu a schopnost racionálně argumentovat, zároveň poslouchat argumenty cizích a reagovat na ně. Toto všechno je v Česku bohužel nedoceněné. Byl to hlavně on, kdo v nejtěžších chvílích v Evropě pracoval s celým týmem ze stálé mise a s řadou pomocníků. Jeho renomé v evropských strukturách je velké, takže si myslím, že jeho případnou nominací bychom získali šanci na silné portfolio.

Spekuluje se i o zájmu o Danuši Nerudovou, uvažujete o ní jako o možné kandidátce na post eurokomisařky?

Je to určitě atraktivní možnost. Myslím, že Danuše Nerudová by byla velice dobrou eurokomisařkou, ale pokud vím, tak ta jednání jsou spíš oťukávací. Nemá cenu v tuto chvíli spekulovat. Těch možností je určitě mnohem víc, a to i mezi dámami.

Máte ambici zamířit v budoucnu do vedení hnutí STAN?

V tuto chvíli mám konkrétní ambici pokud možno dosloužit až do konce funkčního období této vlády. Dál moje ambice nesahají. Už jsem zdrženlivý v tom, abych říkal, že něco nechci. Měli jsme tu jednoho politika, který říkal: Já jsem nechtěl dělat politiku… Nerad bych se dostal do pozice člověka, který říká, že to nechce, a pak to stejně dělá. Už jsem člověk v penzi, tak musím mít taky rozum.

Převzato z https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-putin-si-myslel-ze-nas-rozebere-a-s-kazdym-udela-maly-deal-rika-dvorak-231546

Nový ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák chce zlepšit vztah Čechů k Evropské unii, který není ani zdaleka dobrý.

Chcete řídit celou rozsáhlou agendu spojenou s Unií, kam patří například Plán obnovy, Fond spravedlivé transformace a další věci za stovky miliard?
Mojí ambicí určitě není celé to řídit. Ani by to neodpovídalo faktickému rozdělení pravomocí a sil ve vládě. Mojí rolí je hledat průniky, harmonizovat postoje.

Co si pod tím představit?
To má několik fází. Harmonizování postoje mezi osmnácti členy vlády, to samo o sobě nebude úplně jednoduché. Osmnáct členů vlády jsou zástupci pěti koaličních stran. Takže přicházejí s nějakým ideovým základem, který nemusí být v úplném souladu s tím, co mají v zájmu projednat či projednávají nejvyšší orgány Unie nebo členské státy.

A co v rámci orgánů Unie?
To je ta poslední fáze. Když se podaří, i díky mé případné roli vyjednavače, najít společný konsenzuální přístup k tomu kterému problému, tak s ním pak vyrazit do institucí sedících v Bruselu a ve Štrasburku. A tam s dalšími členskými státy hledat průnik toho, na čem se shodneme. Přitom bych měl mít na zřeteli zájmy naší vlastní země, tedy Česka, a současně odpovědnost k celku, tedy k Evropské unii.

Martin Dvořák (66) přišel do čela ministerstva pro evropské záležitosti z postu náměstka na ministerstvu zahraničí. V letech 1990 až 1998 byl primátorem Hradce Králové.

A kromě role vyjednavače?
Ještě mám osobní plán udělat maličko něco pro lepší vnímání Unie u nás doma.

Opravdu stačí jen maličko? Protože vnímání není nic moc, nedaří se dostat podporu Unie na víc než padesát procent.
Práce nebude maličko, ale výsledek bude maličký. Ale já budu vděčný za každý malý pokrok v této věci. Vy jste říkal nějaká čísla, já znám podobná. Ale řečeno slovy člověka padajícího z mrakodrapu, ještě to je dobré.

Kdyby se však konalo referendum o vystoupení Česka z Unie, tak si úplně jisti setrváním naší země být nemůžeme?
Ano, jisti bychom si nebyli.

A proč to tak je?
Musíme si uvědomit několik věcí. My tady žijeme třicet let v atmosféře, že zlý Brusel je to, co nám škodí a kazí nám naše národní uvědomění. A že Brusel nám vnucuje to, co my nechceme. To je špatně, a je to špatně od samého počátku.

Kdo to v Česku vytvořil?
Zanesl to sem Václav Klaus, který od samého počátku vystupoval jako velký euroskeptik. Pak naše první předsednictví Unie s heslem Evropě to osladíme. A tak dále. To všechno jsou způsoby přemýšlení, které Evropské unii apriorně nedůvěřují, nemají ji rády a mají pocit, že se na ni dá svést úplně všechno.

Hodně často ale narazíte i na úplně bludy…
To je nepominutelný fakt. Česko je denně zaplavováno desítkami, stovkami, možná tisíci fakenews a řetězovými e-maily. Protože je tady jedna síla, jmenuje se Rusko, která se velmi obává silné Evropy. Hodně nechce, aby Evropa byla silná. Rusko usiluje o to, aby dál mohlo uplatňovat svoji imperiální politiku. Minimálně na území bývalého SSSR a jeho satelitů, tedy včetně nás.

Umíme se dezinformační vlně bránit?
Moc se bránit neumíme. A pod takovou masivní vlnou dezinformační propagandy se veřejné mínění posouvá. Když vám někdo dvacetkrát za sebou řekne, že si v Bruselu vymysleli zahnutý banán, uvěříte tomu, protože to nemáte v Česku s čím porovnat. Tomu všemu v Česku dnes čelíme. Takže proto říkám, práce strašně moc, a i malý kladný posun by byl skvělý. Kdo jiný než ministr pro evropské záležitosti by měl být tím praporečníkem. Nositelem vzkazu: Češi, neblázněte, vždyť o tu Evropu jsme tak stáli. Měli jsme heslo Zpátky do Evropy, tolik jsme přece usilovali o to, aby nás Evropská unie přijala mezi svoje členy. A dnes se tváříme, že je to za trest.

Převzato z https://www.denik.cz/evropa-pro-cechy/ministr-pro-evropske-zalezitosti-martin-dvorak.html

Celý rozhovor jako video:

V Týdnu v politice na ČT24 z 20. května přinášíme rozhovor s Martinem Dvořákem. Pořad je shlédnutelný na linku níže, rozhovor začíná v čase 4.50 min.

Týden v politice

Nový ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák v rozhovoru popisuje, proč je jeho funkce i po českém předsednictví v EU ještě důležitá, jak moc je eurohujerem a eurofederalistou a jaké chystá PR Evropské unie pro Čechy. Vysvětluje také, proč je pro něj V4 nyní toxická a jak se chce domluvit s kolegy ve vládě, kteří mají na EU mnohdy odlišné názory.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

• Zda může ve vládě bouchnout do stolu a upozorňovat, jak bychom měli v EU vyjednávat.
• Jaké dědictví za sebou zanechal Václav Klaus.
• Zda by EU měla směřovat k větší federalizaci a zrušení práva veta.
• Co může přinést srovnání EU a Varšavské smlouvy.
• Kdy by mohla Ukrajina vstoupit do EU a jaké ruské ambice nám hrozí.

Potřebujeme po konci českého předsednictví v Radě EU ministra pro Evropu?

Asi jsem nemohl čekat na začátek jinou otázku. Zaprvé si myslím, že se ta funkce špatně jmenuje. Domnívám se, že náplň a činnosti tohoto ministerstva by daleko lépe vystihovalo ministerstvo pro záležitosti Evropské unie, což není totéž. Máme bilaterální vztahy s Dánskem, s Německem, s každou unijní zemí, máme tam ambasády. To jsou klasické bilaterální vztahy, jako máme třeba s Čadem nebo Bolívií. Pak je tady EU, té jsme už dvacátým rokem součástí, takže pro nás není zahraničím, ale z našeho pohledu je náš institucionální vztah něco jako vnitro.

Předsednictvím v Radě jsme teď navíc dokázali, že jsou Češi v EU opravdu dobří. Dokážeme vyjednávat, domlouvat věci a moderovat diskuzi. Právě vyjednávání v rámci sedmadvacítky a harmonizace rozdílných postojů jsou mnohdy velmi složité a týkají se i ministra pro EU, který se na tom musí podílet.

Neméně složité, mnohdy i složitější, je ale harmonizovat postoj osmnácti českých členů vlády, respektive jejich gescí, protože každý hájí zájmy svého resortu. Doprava by asi byla nejraději, kdyby co nejvíc unijních peněz šlo do dopravní infrastruktury, školství by bylo nejraději, abychom stavěli nové školy atd. Je potřeba zkušeného vyjednavače. Působil jsem dlouhodobě jako diplomat, přijal jsem tuto výzvu s pokorou. Nabízím své zkušenosti, hledání kompromisu a konsenzu mě naplňuje a vlastně mě to i baví.

Teoreticky to samozřejmě může dělat státní tajemník, může to dělat náměstek pro Evropu, může to dělat kdokoliv. Za dvacet let v diplomacii jsem ale pochopil, že se tam strašně hraje na hierarchizaci. Ministr se nesejde s náměstkem, to se v protokolu nedělá, natož s vrchním ředitelem či státním tajemníkem. Když u stolu sedí ministr, možná není lepší ani kvalifikovanější, má ale cedulku ministr, a tím pádem je jeho váha úplně jinde.

Ministr navíc není jen zodpovědný za svůj resort, je to i člen vlády. A vláda je místo, kde se ti ministři scházejí, někdy se i pohádají, vyměňují si tam názory. Když je evropský ministr u toho, má samozřejmě mnohem jednodušší přístup nejen k informacím, ale může debaty třeba i moderovat. Snadněji pak vystupuje tak, aby to dávalo smysl.

Na Úřadu vlády je celá Sekce pro evropské záležitosti, premiér má navíc svého šerpu pro EU, kterým je Tomáš Pojar. A právě šerpové premiérů a prezidentů jsou ti, kdo v zákulisí připravují ty nejdůležitější dohody.

Tomáš Pojar je i mým náměstkem (smích).

Není členem vlády, rozumím. Zatímco vy budete jedním z hlasů STAN.

Nebudeme se samozřejmě tvářit, že to tak není. Máme pětikoalici, která má nějak rozdané počty křesel ve vládě.

Zacyklili jsme se u odkazu „velkého“ Václava Klause

Z hlediska zmíněné koordinace právě v tom může být problém. Premiér je z ODS, která má nějaké evropské postoje, ministr zahraničí, který má rovněž na svém resortu velkou evropskou sekci, je pirát, vy jste ze STAN. Názory na EU se v těchto stranách v něčem značně liší. Můžete to přesto ve vládě koordinovat a třeba si i bouchnout do stolu s tím, že takto bychom měli v EU vyjednávat a vystupovat?

Bouchání do stolu asi není úplně nástroj, kterým by se dala dosahovat konsenzuální jednota. To by se nemělo stávat. Jinak jste to ale popsala dobře. Samozřejmě že v některých otázkách, které akcentuje EU, jako jsou genderová vyváženost, LGBTQ+, environmentální věci a tak dále, se koalice úplně neshodne.

Myslím si, že jsem nabídku na tuto gesci od Víta Rakušana dostal právě proto, že hledal někoho, kdo bude schopen situaci trošku uklidňovat. Možná prostě jen říct: tak si to pojďme [lock]vyříkat, zkusme najít konsensus. Není to jen bezhlavé přitakávání tomu, co chce ODS, zároveň to ale nemůže být tak, že bychom a priori byli proti.

Jasně, poslední slovo má premiér, ale jak ho pozoruji, on je naladěný na hledání konsenzu, není to žádný bojovník na barikádách za spalovací motory nebo proti manželství pro všechny. Na druhou stranu víme, že jsou to závažná témata, ale ne témata, na kterých by se měla rozbít tahle vláda. Vůle ke kompromisu tam rozhodně je.

Na tiskové konferenci po uvedení do úřadu jste řekl, že je po dvaceti letech našeho členství v EU čas na svlečení kabátu věčných odpíračů a kritiků zlého Bruselu. Tato snaha už tu byla mnohokrát, podobně mluvil i váš předchůdce Mikuláš Bek. Co chcete změnit?

Záleží to i na tom, jak nám vy novináři budete pomáhat. Jestli mi budete dávat prostor, abych ty věci měl možnost vysvětlovat, i když už mě to bude štvát, když to budu říkat popáté či posedmé.

Mám nepříjemný pocit, že jsme se zejména v politické sféře trochu zacyklili u odkazu „velkého“ Václava Klause, z jeho dědictví naše euroskeptické přístupy vycházejí. České vlády začaly navíc používat Brusel jako viníka něčeho, co je tady nepopulární. „Nařídil nám to zlý Brusel.“ To je strašně pohodlné. Ani naše, ani Špidlova, ani Paroubkova či jiná vláda neměla odvahu říct: my to takto chceme, je to správný krok.

Přečtěte si takéKdo nahradí Jourovou? Favoritem na post eurokomisaře je ministr Starostů

Navíc Brusel ani nic nařizovat nemůže.

Přesně tak. Česko sedí u jednoho stolu, kde má stejné slovo jako všichni ostatní. Jenomže výroky různých politiků napáchaly strašné škody. Já na sítích občas čtu takové nesmysly, kdy lidé píšou, že jsme lokajové Západu apod.

Mimochodem, já jsem raději lokaj Západu než lokaj Ruska, ale to je jiná věc – berte to samozřejmě s nadsázkou. Nikdo nás přece nenutil, abychom do EU či NATO vstupovali, my jsme naopak téměř žebrali za dveřmi o přijetí.

Přál bych si, aby se to konečně změnilo. Ale nedělám si vůbec sám o sobě iluze, že bych to mohl během dvou a půl let nějak zásadně změnit. Myslím, že je nicméně čas na tom začít pracovat.

Voliči chtějí všechno hned

Teď by mohla být zajímavým příkladem příprava normy Euro 7. Česko stejně jako řada jiných států se k prvnímu návrhu vyjádřilo kriticky, to je zcela legitimní. Nyní se bude vyjednávat o finální podobě, může to trvat, nicméně nakonec by se něco domluvit mělo. Nebyla by třeba potom cesta vrátit se nikoliv s tím, že se nám podařilo vydupat české cíle, ale třeba i s tím, že je ta finální podoba potřebná a je skvělé, že ji budeme v celé EU mít? Budete se to i takto snažit komunikovat? Je to samozřejmě jen příklad.

Vláda je pětikoaliční a je tady klíčové slovo konsenzus. Nebudeme se tedy ani o tomto navzájem pošťuchovat přes média. Ano, zrovna v oblasti evropských ambicí, vztahu k životnímu prostředí a environmentálních problémů má každá z pěti stran trochu jiný postoj. Jedna z nich je nejsilnější, má premiéra a je to často ona, která má sílu učinit konečné rozhodnutí. Na druhou stranu, když si rozpočítáme jednotlivé ministry podle stran, tak to tak úplně pořád být nemusí.

S tou komunikací s vámi souhlasím. My komunikujeme už od začátku trochu nešťastně, že na nás (v otázce klimatické legislativy) někdo vytváří tlak. Kdybychom říkali: vážení občané, všichni víme, že v Číně chrlí CO2 do vzduchu po tunách, tak to přece není důvod, abychom si Evropu nedrželi co možná nejčistší atd. Tady se svým způsobem střetává brutálně tržní přístup a výdělek velkých peněz „teď hned“ s nutností, že se musíme k planetě chovat úplně jinak. Jenomže většina politiků žije v periodě od jedněch voleb do druhých. Přijít dnes s tím, že se hodně omezíme, abychom z toho v budoucnu třeba i ekonomicky profitovali, není jednoduché. Voliči chtějí všechno hned.

„Já se tady poprvé veřejně vyznávám ze svého eurohujerství, až eurofederalismu,“ říká Dvořák. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N.

Vraťme se k posílení komunikace o EU dovnitř, k české společnosti. Je i tohle její součástí?

Ano. Je asi lepší, že tyhle v uvozovkách plamenné řeči o budoucnosti planety a Green Dealu bude říkat ministr než třeba nějaký státní tajemník.

Důležité je ale něco jiného. My musíme najít formu, jak vlastně vše, co chceme komunikovat, opravdu dostaneme k lidem. Ne každý to totiž umí a ti nejlepší machři v této oblasti už sloužili někomu jinému. Jako Marek Prchal, kterého tedy rozhodně po tom všem kupovat nechceme (smích). Když to hodně zjednoduším, on sice prodával velmi zkažené, ošklivé a špinavé zboží, ale to PR bylo dobré. Jenomže u nás PR zdaleka není tak jednoduché, všichni na to mají nějaký názor, pak sice může vzniknout nějaký kompromis, ten už ale tak dobře nefunguje.

Já bych neřekl, že neumíme komunikovat. My neumíme PR, neumíme prodat to, co jsme v rámci EU dokázali.

Přečtěte si takéSpolu jednalo o eurokandidátce, lídrem by v případě dohody mohl být Vondra

Dalo by se říct, že bude vaší prací i PR Evropské unie?

Ano, PR Evropské unie dovnitř Česka, to je trefné. Když už budu tím „panem Evropou“, asi budu mít i větší prostor a ten bych chtěl vyplnit i tím, abych vysvětloval, proč je dobré být v EU. Jaký je propastný rozdíl mezi EU a Varšavskou smlouvou. Protože ti, kteří napadají zkažený Západ, mají podle mě stejný ideový zdroj jako ti, kteří to říkali za komunistů.

Eurohujerství a eurofederalismus

Dlouhodobě se řeší další směřování EU. Jsou tady zastánci její federalizace, naopak třeba ODS žádné další vnitřní sjednocování EU nechce. Tato debata se zřejmě hodně povede i před europarlamentními volbami příští rok. Jak vy sám vnímáte další budoucnost EU?

Já se tady poprvé veřejně vyznávám ze svého eurohujerství, až eurofederalismu. Nicméně můj osobní názor není to zásadní. Já bych měl především v Česku moderovat tu debatu a být její součástí.

V řadě okamžiků, kdy se Evropa potýkala s nějakým problémem a reakcí byla argumentace, že má příliš mnoho pravomocí, se často ukázalo, že to bylo naopak. Řada problémů podle mého názoru vzniká, protože Evropa má pravomocí málo. Hledání kompromisu jednání často zdržuje, komplikuje a hlavně oslabuje. Pokud se srovnáváme s giganty, jako je Čína, USA, nevím, zda tam ještě patří i Rusko, dovedu si představit jakési Spojené státy evropské.

Ty by se navíc měly ještě rozšířit.

K tomu se právě chci dostat. Mám velkou afinitu k západnímu Balkánu i obecně k rozšiřování. Je řada důvodů, proč je nutné se o Balkán a východní partnerství hodně starat, mimo jiné i proto, aby jednou byla Evropa větší. Musím ale říct, že jsme to našim balkánským kamarádům trochu zkomplikovali i my sami s V4 nebo s poslední rozšiřovací skupinou. Mnohokrát jsem totiž v debatách slyšel: to chcete v Evropě další V4? Což je bohužel trochu smutná zpráva o tom, že je V4 poněkud toxická značka, přitom ne úplně zaslouženě. Za pár let se mohou vyměnit vlády a všechno může být jinak.

Problém ovšem je, že z EU k nám či k dalším „novějším“ členům často přitékaly miliardy na projekty, na které vůbec téct neměly. A kazila se tím nejen naše pověst v EU, ale i pověst EU u nás – spousta lidí ji vnímala jen jako kasičku.

Balkánské země i Moldavsko jsou sice mentálně asi nejvíc připravené na vstup, ale i ony asi hlavně vidí ten krásný, nablýskaný dům EU, nejsou nicméně úplně připraveny i na to, že si tam musí zout boty, umýt ruce, prostě dodržovat unijní pravidla.

Teď se dostávám k budoucnosti EU. Svým způsobem rozumím všem skeptikům, kteří říkají raději moc nerozšiřovat. A když už, tak s úpravou hlasovacího systému: vzdejme se v EU práva veta. Protože když je jedna země schopná blokovat kdeco, což nyní vidíme na případu Maďarska, komplikuje to situaci všem.

Vy sám jste pro zrušení práva veta?

Bojím se to říct takto jednoznačně. Velmi ale rozumím tomu, proč někdo říká: chcete-li se rozšiřovat, pojďme se zásadně bavit o právu veta. Teď to nefunguje moc dobře a představme si, že by přibyly další země, které by něco kompletně zablokovaly.

Přečtěte si takéKalousek zvažuje politický návrat. Mohl by kandidovat do Evropského parlamentu

A co Ukrajina a její vstup do EU? Vidíte nějaký horizont?

Ukrajina je Evropa, ve které se válčí. Ukrajinci válčí i za naše hodnoty, svobodu, demokracii. Za to Ukrajinci umírají a naší povinností je podporovat je a pomáhat jim. Když to neuděláme a oni prohrají, jsme další na řadě. Oslabení Evropy je v první řadě pomoc Rusku a jeho expanzivním imperiálním ambicím.

I Ukrajina je ale ještě ekonomicky jinde. I kdyby nyní vyhráli válku, ještě zdaleka nesplňují všechna kritéria pro vstup, to je běh na dlouhou trať.

Celý článek si můžete přečíst zde.

Na Den Evropy byl hostem Interview ČT24 novopečený ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák.

Celé video můžete zhlédnout zde.

Jak porazit Rusko bylo základním tématem debaty bývalého ministra zahraničí za ČSSD Lubomíra Zaorálka a současného náměstka ministra zahraničí Martina Dvořáka. Video si můžete přehrát na odkazu níž.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/223411030510212/cast/962061/

Martin Dvořák byl hostem v pořadu Interview ČT 14. prosince 2022. Rozhovor reflektoval současné krizové dění ve světě konkrétní témata byla pokračující pomoc Ukrajině, korupce v Evropském parlamentu vzhledem ke Kataru, vyhrocená situace mezi Kosovem a Srbskem. Odkaz na video je zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/222411058041214/?fbclid=IwAR1gsZ6uzcoecIv_hdvSKlXeT7glpZP03_AbDPlMwZMl1J5c-SkYqxEyZvQ

Ukrajina a její schopnost bránit se ruské agresi stojí a padá na pomoci Západu. Dělá Evropská unie při pomoci Ukrajině dost a proč zaostává za Spojenými státy? O tom a mnohém dalším byla středeční Café Evropa od 17:30 do 19 hodin na webu a Facebooku Deníku ZDE: https://www.facebook.com/CafeEvropaCZ/videos/2834713456682863/

Případně jako podcast ZDE: https://anchor.fm/cafe-evropa/episodes/Caf-Evropa-online-Rusk-vlka-na-Ukrajin–je-evropsk-podpora-Ukrajiny-dostaten-e1runss?fbclid=IwAR0y_GLNoZwK3sM0hnfwPVs-gAMs9bxG0KsYSFOQUjMbysN-GbEWQJckNp4

Evropská rada ministrů financí neschválila v úterý pomoc ve výši osmnácti miliard euro pro Ukrajinu. Dohodu zavetovalo Maďarsko, které se tak pomstilo zbytku EU za návrh na zmrazení výplaty peněz z unijních kohezních fondů. Zbytek států tak bude nucen hledat mezivládní dohodu, která by Maďarsko obešla a v lednu by tak Ukrajině mohla první miliarda a půl eura skutečně přijít na účet. Tento případ ukazuje, jak je pomoc Evropské unie Ukrajině stále složitější.

Válka na Ukrajině je jedním z nejsilnějších hybatelů politické mezinárodní scény již přes devět měsíců. Od prvních měsíců ruské invaze státy Evropské unie hledaly cestu, jak napadenou Ukrajinu podpořit a zároveň se přímo nezapojit do otevřeného vojenského konfliktu. Mimo sankční balíčky směřované na ruské obchodní aktivity, udělování víz i konkrétní jednotlivce, jejichž působnost ale nebyla okamžitá, se jako nejefektivnější cesta ukázaly dodávky těžké vojenské techniky a vojenského materiálu přímo ukrajinské armádě. Ostatní formy pomoci jako humanitární nebo finanční hrají rovněž důležitou roli.

Česká pomoc je jedna z největších
Česko na pomoc Ukrajině vydalo přibližně 17 miliard korun, z čehož 13 miliard tvořily nevojenské příspěvky jako humanitární dávky, zařízení ubytování pro uprchlíky z Ukrajiny nebo výdaje na zdravotnictví. V zářijovém proslovu o současném stavu Unie Ursula von der Leyen zmínila vojenskou podporu Ukrajiny a sankční balíčky proti Rusku jako jeden z hlavních úspěchů EU v roce 2022 a zároveň upozornila na nutnost pokračovat v těchto krocích i v následujícím roce. Zdůraznila, že konec ozbrojeného konfliktu je v nedohlednu, a tak by vlny solidární pomoci, dodávky zbraní i rozšiřování sankcí neměly polevovat. Na tyto konkrétní body se soustředí i Česko v rámci svého předsednictví v Radě EU.

Dodávky zbraní z EU
Co vyjednávání a následné dodávání zbraní a další pomoci vypovídá o směřování jednotlivých členských států EU? Ovlivnila jednání ohledně příspěvků jejich vzájemné vztahy? Bude většina států EU ochotna i nadále přispívat ze svých rozpočtů na pomoc Ukrajině? Co se objevilo v dalším slibovaném sankčním balíčku, který byl projednáván 30. 9. 2022? Jaký byl rozdíl v přístupu EU a NATO k dodávkám zbraní? Jak se jednotlivá pomoc odráží v rozpočtech států i EU? Neohrozila ČR dodávkami vojenského materiálu Ukrajině svou vlastní obranyschopnost?

Na tyto a mnohé další otázky se pokusila najít odpověď středeční Café Evropa. Tentokrát na téma: „Ruská válka na Ukrajině – je evropská podpora Ukrajiny dostatečná?“ 

Hosty byli:

Martin Dvořák, náměstek ministra, Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Petra Gombalová Kyslingerová, vedoucí oddělení pro Ukrajinu, Evropská služba pro vnější činnost
Jan Šír, vědecký pracovník, Katedra ruských a východoevropských studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Lenka Víchová, ukrajinistka
Moderátorem byl Luboš Palata z Deníku.
Zdroj: https://www.denik.cz/cesko-a-eu/cafe-evropa-madarsko-valka-ukrajina-20221207.html