KOMENTÁŘ Martina Dvořáka / Na bitevní pole voleb do europarlamentu pomalu sedá prach, vášně opadají a blíží se čas zhodnocení. Co se to vlastně stalo, co to říká o naší současnosti a co to napovídá o budoucnosti?

Jsem z generace, která musela šprtat z tzv. „klasiků marxismu-leninismu“, tedy komunistických ideologů, především pak samozřejmě Marxe, Engelse a Lenina. Proto si pamatuji, jak začínal Komunistický manifest: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti.“

Vzpomněl jsem si na to nad výsledky evropských voleb. Nikdo dnes asi nenapíše nějaký „Manifest populismu a nacionalismu“, kterým by se pokusil „vědecky“ vysvětlit, proč je silný odpor části Evropy proti dnešním temným proudům ve vývoji evropské politiky vlastně nejen marný, ale hlavně zcela neopodstatněný, protože přece právě tyto nové ideologie přinesou všem Evropanům ten kýžený blahobyt a štěstí. 

Přesto se nemohu ubránit pocitu, že jsme v situaci nebezpečně podobné, jako když v roce 1848 spatřil světlo světa Komunistický manifest. Tedy že přes veškeré pokusy společně čelit nástupu strašidla populismu se nám tenhle bubák v Evropě roztahuje a sílí. V mnoha zemích EU (nikoli ve všech!) výrazně posilují odstředivé síly, které pod praporem nedefinovaných „národních zájmů“ zpochybňují smysl evropské integrace a spolupráce a tlačí vší silou jednotlivé země zpátky od silné sjednocené Evropy k souboru zemí, které si svoje „národní zájmy“ nejlíp uhájí samy v bojích se zeměmi v sousedství a blízkém okolí. Nejčastějším beranidlem pro rozbití bran EU se staly Green Deal a migrační pakt, interpretované ovšem často velmi zjednodušeně, ne-li rovnou zcela lživě.

Evropská unie je dobrovolný spolek zemí, které se rozhodly odstranit bariéry a hranice mezi sebou, aby z toho společný užitek měli občané všech jednotlivých států. To, co tyto země spojuje, ale není jen a jen ekonomická spolupráce, volný obchod a společný trh! Tím základním stavebním kamenem či pilířem je přece sdílení a ochrana společných hodnot, tedy svobody jednotlivce, demokracie, ochrana práv menšin, pluralitní média či nezávislá justice. A to jsou přesně ty hodnoty, které naopak vůbec neuznávají země jen kousek či mnohem dále na východ od nás.

Demokratické země jsou pro ně nedostižnou konkurencí ekonomicky, bezpečnostně, mocensky, ideově či politicky. Není tedy vůbec divu, že právě z východu nám dnes hrozí stále větší nebezpečí, ať už v podobě viditelných diverzních akcí à la „Vrbětice“ nebo „španělsky mluvící žhář z Jižní Ameriky“ či mnohem méně viditelných, ale mnohem nebezpečnějších vln dezinformací, polopravd, hoaxů a fake news, které kdekomu dnes lezou na sítě a do mailových schránek jako mor. Ty jsou velmi silnou zbraní pro ty, kdo si přejí Evropu slabou, rozdělenou, nejednotnou a pokud možno i soupeřící mezi sebou. A nepochybně sehrály svoji významnou roli také během volební kampaně i dlouho před ní.

Prodemokratické a proevropské strany a hnutí sice ještě tentokrát zřejmě ten tlak ustojí a vytvoří v europarlamentu celkem silnou koalici, která by v úsilí o obranu, prosperitu, integraci i rozšiřování EU měla pokračovat. Ale varování před dalším „strašidlem, které obchází Evropu“ dnes, je velmi silné a nemůžeme ho přehlížet.

Abych nebyl špatně pochopen. Určitě si nemyslím, že na poklesu podpory proevropským stranám nenesou zásadní podíl jejich/naše chyby v minulém období. Volby, dokud jsou demokratické, jsou jistě tím nejlepším nástrojem, jak zjistit názory občanů na fungování vlády. A naše vysvědčení rozhodně není na samé jedničky. Nemůžeme se v žádném případě schovávat za to, že nám to celé kazí ruská propaganda. Na takové lhaní do vlastní kapsy není teď čas. Přílišná byrokracie, administrativní manévry, přeregulovanost, nedostatek flexibility a pomalost reakcí na urgentní hrozby… To všechno a jistě leccos dalšího, společně s pocitem, že „když děláme správné věci, tak je přece nemusíme donekonečna vysvětlovat“, to je nejspíš jen velmi neúplný výčet toho, s čím se musíme popasovat hlavně my sami, a to pokud možno velmi rychle. 

Ale je tu i další výzva, a tou je otázka boje proti dezinformacím v prostředí, kdy chceme a musíme zachovat svobodu slova a projevu. Tyto svobody nám zaručují ústavní či jiné zákony. Ale musíme svobodu slova opravdu poskytovat i desetitisícům anonymních profilů na sociálních sítích? Nenajdeme-li způsob, jak při zachování základní svobody vyjadřování názorů zabránit těm nekonečným atakům (v některých případech podpořeným ze zahraničí), které znemožňují ve virtuálním světě obyčejnou diskusi, pak budou zastánci demokracie a evropské integrace velmi pravděpodobně dál a dál ztrácet pozice. Vlak už nám ujel, budeme schopni jej alespoň dohnat?

Vojna s Turkem? 

Vrátíme-li se od obecných úvah o evropských souvislostech a dopadech voleb k nám domů, nelze začít jinak, než že výsledky by rozhodně neměly nechat v klidu strany vládní koalice, ale ani současnou opozici. Naprosto nečekaný zisk mimoparlamentních subjektů je podle mě dokladem toho, že naši občané už jsou velmi unavení z toho, jak dnes vypadá naše politická scéna, přestávají důvěřovat nejen vládě, ale také slibům opozice o tom, jak bude líp.

Není to nic úplně neobvyklého, tohle opakované hledání spasitele mimo všechny politické strany, které jsou v danou chvíli k dispozici, jsme zažili už s projekty, jako byly Věci veřejné, Strana zelených, ale koneckonců i ANO 2011 nebo TOP 09, které svoji „novost“ deklarovaly alespoň ročníkem založení v názvu, když už v nich bylo několik politiků již celkem okoukaných. Speciálním případem je ovšem Komunistická strana Čech a Moravy, která svoji více než stoletou bolševickou identitu mazaně schovala pod název „Stačilo!“, a možná právě to jí pomohlo získat hlasy zcela nových voličů.

A pak tu máme fenomén a asi faktického vítěze voleb, „motoristu“ Filipa Turka, který mohutným finišem na svých zádech odnesl do Bruselu i svoji kolegyni. O jeho programu nikdo nic neví, protože on sám se chlubí tím, že žádný nemá, ale o jeho hodnotovém zakotvení ledacos napoví sestava hostí na jeho povolební party. Zdá se, že to byl právě on, kdo mobilizoval největší část těch voličů, kteří dosavadní eurovolby ignorovali, protože si prostě nedovedli vybrat z toho, co se dosud nabízelo. Přilákat nové voliče, zejména ty mladé, je určitě chvályhodné. To, že se nám nemusí líbit jeho směřování, v tom nemůže hrát roli. „Vojnu s Turkem“ tedy prohráli podle mě všechny subjekty, které dnes sedí ve sněmovně a nedokázaly nové voliče oslovit. 

Bude zajímavé sledovat, zda a také čím budou chtít přilákat populisté svoje voliče k volbám do krajů a do sněmovny. Pro nás ostatní je to ale každopádně výzva, abychom jako alternativu nabídli něco dostatečně atraktivního, aniž bychom se sami snížili k laciným slibům nereálných jednoduchých a rychlých řešení. 

Starostové se po eurovolbách přidávají k frakci Evropské lidové strany (EPP), a to přestože sami říkali, že je to „srdcem táhne“ k liberálnímu Renew. Ale hradba sedmi europoslanců za hnutí ANO je pro ně nepřekonatelná. Budou tedy u evropských lidovců. „Víme, že v EPP to liberální křídlo existuje,“ říká ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). V rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál popisuje mimo jiné také jednání o eurokomisaři.

Po volbách do Evropského parlamentu budou mít Starostové dva europoslance. Snažíte se být liberálním hlasem, nakonec ale usednete v lidovecké frakci. Sice jste dopředu avizovali, že se budete rozhodovat mezi Evropskou lidovou stranou (EPP) a evropskými liberály v Renew, nakonec se tedy ale setrvání hnutí ANO u liberálů ukázalo pro vás jako příliš velká překážka?
Bohužel jsme nenašli žádný způsob, jak se s tím vypořádat. Mě to docela mrzí, protože jsem byl dost aktivní ve vyjednávání s Renew a osobně je mi ten program bližší.

Ale je to tak, jak říkáte. Od samého počátku jsme od Renew slyšeli: máme o vás velký zájem, ale v tuhle chvíli neznáme cestu, jak se zbavit ANO, a budeme čekat po volbách. Vzhledem k tomu, že ANO získalo sedm mandátů, je pro téměř fatálně oslabené Renew velice silná skupina, která sice s nimi programově vůbec v ničem nebude souhlasit, ale v tuhle chvíli, když se nejedná o programech, ale o židlích, tak Renew nabídne ANO spoustu atraktivních postů a díky nim tam zůstane.

Pro nás představa, že bude česká delegace v rámci Renew, které bude předsedat některá z dam hnutí ANO a bude s nimi sedět Honza Farský (STAN), to je opravdu velmi komplikovaná představa. My jsme velcí liberálové, ale tak liberální, abychom snesli společnou kuchyni s ANO, tak liberální prostě nejsme.

Tedy jak říkal Jan Farský, budete „liberálnější v rámci EPP“.
Ano. Víme, že v EPP to liberální křídlo existuje. Budeme tam s Luďkem Niedermayerem a Ondřejem Kolářem (oba europoslanci za TOP 09). Takže tam je prostor pro to, abychom mohli prosazovat to, co považujeme za podstatné. I když by nám bylo Renew blíž, ale dokud je Renew téměř dominována skupinou ANO, pro nás to ztrácí důvod.

Eurokomisařské nominace

V pondělí Starostové rozhodli o nominacích na eurokomisaře. Předpokládám, že vy jakožto ministr pro evropské záležitosti budete s premiérem Petrem Fialou (ODS) řešit, na jaká portfolia by mohli Danuše Nerudová nebo Jozef Síkela dosáhnout. Co pro to můžete udělat?
Co můžeme udělat všichni, je klasický lobbing. Tedy všude tam, kde budeme jednat s evropskými partnery, budeme říkat, že máme zájem o zajímavější portfolia.

Musíme k tomu také dodat, proč si to myslíme, a ty argumenty jsou zjevné – je to úspěšné předsednictví, zvládnutá role ve všech energetických krizích, výrazně silná pozice při formulování vztahu k Rusku a Ukrajině. Ve všech těchto oblastech jsme prokázali schopnost vyjednávat, dovádět věci k cíli. Tohle všechno si myslím, že prestiž Česka výrazně zvýšilo.

Na druhou stranu tohle je opravdu velmi vysoká hra, ve které hraje příliš mnoho faktorů, a nemáme je všechny úplně pod kontrolou. Myslím si, že není úplně nejšťastnější tvrdit, že chceme jen silná ekonomická portfolia, protože zaprvé není přesně definováno, která to jsou, a zadruhé je tam konkurence obrovská.

Říká se, že ve výsledku ta silná portfolia tvoří silné osobnosti, které vykonávají práci eurokomisaře. Co nakonec rozhodlo o tom, že za STAN budete nominovat tyto dvě persony?
Jsou to jména, která by neměla nikoho překvapit, protože jsme s nimi pracovali od samého počátku. Ale právě vzhledem k tomu, že je v té skládačce ještě spousta neznámých, tak jsme nechtěli rovnou říct, že jsou to tihle dva. Teď se situace vyvinula a bylo jasné, že čím dřív budeme schopni panu premiérovi nějakou nominaci předložit, tím lépe pro něj i pro vyjednávání.

Byla ještě varianta, že bychom navrhovali jenom jednoho, ale ukázalo se, že je mnohem lepší poskytnout jména dvě. Protože víme, Evropská komise bude velmi pravděpodobně vyžadovat dvě jména a to v nějakém genderovém balancu, aby to byl muž a žena.

Také si myslím, že touto nominací se pro nás rozšiřuje možnost ve vyjednávání o portfoliích, která nám budou komfortní. Jozef Síkela je přeci jenom orientován trošku jinde než Danuše Nerudová. Tedy v případě, že by některá portfolia jednomu z těch kandidátů úplně nevyhovovala, tak ještě pořád můžeme říct: „Dobrá, ale máme tady ještě druhou variantu.“

Komise jako politický orgán

Nicméně v tuhle chvíli nechceme ani oslabovat pozici těch, které jsme nominovali, ani vystavovat přílišnému tlaku ty, kteří se třeba vůbec na stole neobjeví. Uvidíme, jak vlastně dopadne ve vládě tahle první nominace.

Měli by to být straničtí kandidáti nebo by nadstranickost pak při tom druhém kroku byla vítanější?
Myslím si, že politický mandát je velice důležitý atribut pro případnou pozici v Evropě. Takhle si to uvědomuje a čte i Ursula von der Leyenová, nebo kdokoliv, kdo bude šéfovat nové Evropské komisi.

Naproti tomu takzvaně nezávislí odborníci jsou vždycky braní trošku jako východisko z nouze. Takové to, když zklamal plán A, tak se hledá nějaké náhradní řešení, které je nejméně kontroverzní. Což může být dobré řešení, rozhodně vidíme spoustu osobností, které by obstály, protože znají problematiku Bruselu velmi dobře a jsou schopní pokrýt velice širokou škálu portfolií, která budou v dispozici.

Ale nedělejme si iluze. Je to tak, že Komise je svým způsobem politický orgán a hraje tam taky velkou roli právě to, jestli za vámi stojí nějaká politická síla nebo ne.

Handicap eura?

Vrátím se ještě k deklarovanému „silnému ekonomickému portfoliu“. Zaznělo to na vaší tiskové konferenci při představování nominantů na eurokomisaře, opakovaně to zaznívalo z úst představitelů ODS. Česko není v eurozóně, což může být poměrně silný minus, když 20 dalších zemí eurem platí.
Neodpustím si tu svoji oblíbenou poznámku: do soutěže o silné ekonomické portfolio jsme poněkud handicapováni tím, že jsme jedna z mála zemí, která nemá euro.

Snažíme se tenhle obrázek změnit, protože sice tři poslanci za ODS budou v ECR, ale pět europoslanců za zbytek koalice Spolu a naši europoslanci za STAN budou v EPP, tedy v té nejsilnější frakci.

Na začátku roku jste se pokoušel ustanovit zmocněnce pro vstup do evropského mechanismu směnných kurzů ERM II. To úplně nevyšlo. Kdyby se vláda nyní zavázala, že do ERM II. vstoupí, nezvýšilo by to české šance na zisk silného ekonomického portfolia?
Že nemáme euro, je handicap, ale není to překážka, která by se nedala překonat. Už jsme v ekonomických pozicích viděli i zástupce Dánska a Švédska, kteří také euro nemají. Je to prostě handicap, protože eurozóna spolu komunikuje trošku intenzivněji a ti, kteří euro nemají, tak sedí někde bokem, neúčastní se aktivně vyjednávání.

Ale že by současná debata o tom, jaké chceme portfolio, souvisela s tím, jak chceme dál postupovat s eurem? To mě, přiznám se, nikdy nenapadlo. Budiž nám ale poučení pro vyjednávání za pět let, pokud tentokrát neuspějeme v honbě za silným ekonomickým portfoliem, že jeden z důvodů případného neúspěchu by mohlo být i to, že euro nemáme a že by možná nebylo od věci, abychom ho za pět let měli.

Vládní vysvědčení

Jaký dopad můžou mít evropské volby na fungování vládní koalice? Piráti v nich velmi oslabili, jsou na třetině toho, co měli. ODS šla také o jeden mandát dolů, stejně tak lidovci…
No a já to za vás dořeknu, Starostové jeden mandát získali.

V tuhle chvíli úplně neumím odhadnout, jaký to může mít dopad. Celkem logicky to ve všech stranách, které jste jmenovala, ale včetně Starostů, vyvolalo nějaké napětí, tenze, pocit zklamaných očekávání. Celoevropský trend posunu doprava až do krajního prava je zjevný. Bylo by divné, kdyby to Česko nepostihlo, a přesně to sledujeme.

Najednou se tady objevily dva desetiprocentní subjekty (tedy Přísaha a Motoristé, koalice Stačilo! – pozn. red.), které jsou buď hodně krajní, nevyhraněné, nebo vlastně nikdo neví, kam patří.

Vládní koalice tím dostala vzkaz, o který moc nestála, ale doufejme, že ho dostala dost brzo, aby pochopila, že musíme něco začít dělat nějak jinak. Musíme reflektovat skutečnost, že zatím nám naše obyvatelstvo dobré vysvědčení nedává. Máme rok a půl na to, abychom nejenom zjistili, proč to je, ale abychom byli schopni s tím něco udělat.

Neobávám se rozpadu koalice a jsem rád, že jsem slyšel z fóra Pirátů, že neuvažují o tom, že by opustili vládu, takže tahle vláda by podle mého názoru měla a mohla dovládnout až do konce volebního období. A to dovládnout tak, aby byla schopná v nějakém velmi podobném či stejném půdorysu sestavit i vládu příští.

To je při pohledu na domácí průzkumy voličských preferencí ambiciózní…
My se o tom vzájemně stále ujišťujeme, že to je náš cíl pro příští rok. Tedy dosáhnout takového výsledku, abychom sestavili další vládu.

Na té pětikoaliční struktuře?
Ano, v této struktuře nebo na tomto půdorysu.

Koalice Spolu, předpokládám, zůstane spolu. Do sněmovních voleb jste kandidovali jako PirSTAN. To si zopakujete, nebo do toho půjdete zvlášť? Když teď říkáte, že byste do vlády mohli jít znovu dohromady.
Velmi se obávám, že Piráti nemají v tuhle chvíli zrovna velkou chuť jít s námi do koalice znovu, protože ji z mého pohledu ne zcela objektivně považují za velký neúspěch či dokonce podraz z naší strany.

Myslím si, že budeme obtížně hledat koaličního partnera do předvolební koalice, protože obava z toho, že na našich kandidátkách je příliš mnoho silných osobností, které se na kroužky dostávají nahoru, je objektivní, protože tam jsou ti starostové, které jejich okolí dobře zná. To je fenomén, který asi bude velmi varovným signálem pro případné zájemce o koalici s námi.

Pokud se udrží koalice Spolu pohromadě, což skutečně neumím odhadnout, ale chápu, že to je jejich bytostném zájmu, tak Piráti a Starostové asi budou každý zvlášť.

Eurovolby jako vzkaz

Evropský parlament bude pravděpodobně konzervativnější a víc pravicově smýšlející. Přestože lidovci si udrželi většinu, dokonce posílili, ale ECR také získala značné množství nových europoslanců, plus ještě nevíme, jestli náhodou se k této frakci nepřidají někteří další nezařazení. Jak teď bude vypadat evropská politika, na co se bude klást důraz? Priority minimálně ve druhé půlce mandátu určovala ruská agrese na Ukrajině.
Volby určitě nějakým způsobem posunou uvažování v Evropě nejen kvůli odlišnému složení parlamentu, ale taky proto, že domácí vlády jednotlivých států dostaly vzkaz – nejvíce asi Francie a Německo. Podle mě budou muset svoji vnitřní politiku trošku modifikovat, tak aby na tenhle vzkaz reagovaly, vrátily se zpátky do hry.

https://e.infogram.com/a3743857-357c-4924-9fce-68a0d53482a1?parent_url=https%3A%2F%2Fwww.irozhlas.cz%2Fzpravy-domov%2Fjsme-velci-liberalove-ale-spojit-se-v-europarlamentu-s-ano-nemuzeme-vysvetluje_2406200700_aur&src=embed#async_embed

Před volbami bylo méně slyšet v předvolebních projevech slovo „zelená“ nebo „životní prostředí“, to už byl velmi jasný signál. A vedle toho tu máme válku na Ukrajině, která bude podle mého jedním ze zásadních kritérií, podle kterého se to bude lámat. Pokud totiž mluvíme o nějakém přeskupování na straně pravého spektra na krajní pravici, tak dělící čára je ve vztahu k Rusku. Ta dělá rozdíl mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a Viktorem Orbánem.

Jsem rád, že přes všechny změny, které v evropské politice vidíme, většina na straně podpory Ukrajiny zůstává, je docela silná a stabilní. V tuhle chvíli si nemyslím, že by nějak akutně hrozilo, že se to proces změní.

A na straně zelené politiky?
To se bude měnit víc a výrazněji. Bude to o hledání vybalancovaného vztahu mezi zelenou změnou, nějakým sociálním smírem a konkurenceschopností. Tyto tři věci nejdou vždy přesně dohromady, někdy jsou chápány dokonce jako protichůdné. To si myslím, že bude jeden z těch dalších velkých bojů uvnitř budoucí evropské struktury.

A přesto, že všichni ti, kteří vykřikovali, že hned po nástupu Green Deal zruší, tak už pochopili nebo přiznali, že to je nesmysl. Ale nějaké korekce v rámci environmentální politiky určitě nastanou. Mluví se velmi otevřeně o tom, že předtím byly cíle příliš ambiciózní, že to podvazovalo konkurenceschopnost. Takže tady bych čekal nějaké ústupky nebo korekce, ale rozhodně žádnou úplně razantní změnu.

Říkal jste, že se podle vás evropská politika směrem k Ukrajině nezmění. Jak to bude s rozšiřováním? Před nedávnem jste inicioval dopis vyzývající k otevření přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem, který do současnosti podepsalo už 15 zemí.
Ano, tam už je postup. Mezivládní konference se bude konat v posledním červnovém týdnu. Už je to rozhodnuto. Podařilo se přesvědčit i Maďarsko, aby s tím souhlasilo. A z toho mám velkou radost. Je to postup správným směrem. A je samozřejmě otázka, jak na ten další vývoj bude působit nejen nové složení Evropského parlamentu a Komise, ale i jak na to bude působit maďarské předsednictví.

Nicméně obecně je vztah k rozšiřování verbálně stále ještě velmi pozitivní, ale je cítit tlak, který přináší krajní nebo extrémní síly. Ale v tuhle chvíli unisono zní, že rozšíření je cesta, kterou Evropa musí jít, že musí nabírat nové členy, abychom je jednak neztratili z našeho vlivu, abychom je nenechali na pospas Rusku, Číně, případně Turecku, a musíme se s nimi dál být schopni dorozumívat a dávat jim tu naději a šanci, že budou členy Evropské unie, byť to nebude hned.

‚Ministr pro budoucnost‘

Na co se nyní osobně zaměříte? Na začátku roku jste se pokusil o posun směrem k ERM II., pak jste měl na starost koordinaci oslav 20 let Česka v EU, nyní ta iniciativa s rozšířením…
Chcete naznačit, že mám splněno, že už bych mohl skončit?

To neříkám. Jen mě zajímá, čemu se teď budete věnovat.
Ještě nějakou dobu se určitě budeme bavit o ustanovování nových unijních struktur a eurokomisaře, týmů a kabinetů a tohle všechno. To je docela delikátní práce, se kterou se nedá moc chodit na venek.

Ale de iure jsem ministr pro budoucnost. Evropa zkrátka v blízké době bude řešit stanovení těch nejzákladnějších strategických cílů a případně cest, jak k nim dospět. Česko už má tuhle domácí úlohu splněnou. Formulovali jsme to tak, že pro nás je prioritou číslo jedna bezpečnost a obranyschopnost, případně nezávislost na strategických surovinách z východu nebo z diktátorských režimů. A druhá je konkurenceschopnost, čili i my svoji pozici posouváme tímto směrem.

Na každé z těchto priorit je spousta důležitých bodů a z pozice ministerstva pro evropské záležitosti budeme ti, kteří by měli koordinovat další kroky a připravovat strategie. Pak je tady stále ještě ve vzduchu otázka Národního plánu obnovy. Myslím si, že je práce zatím docela hodně.

A vaše plány osobně? Za rok a půl budou volby do Poslanecké sněmovny…
Všude říkám, že půjdu do penze.

To říkáte. Uděláte to?
Nikdy neříkej nikdy… Nechci se dostat do situace, ve které už jsem byl, kdy jsem říkal: „Už nikdy více.“ A za půl roku jsem byl zpátky. Pamatuju si ten pocit úlevy, když jsem bouchnul těmi velkými dveřmi na Černínu (Černínský palác, sídlo ministerstva zahraničí – pozn. red.) a už jsem přestal být státním úředníkem a stal jsem se svobodným nezávislým důchodcem. Bylo to omamné, opojné a příjemné.

Jak dlouho vám to vydrželo?
Trvalo to asi dva měsíce. Takže z tohoto pohledu to nechci úplně odmítnout, ale v tuhle chvíli rozhodně sám sebe nevidím ve sněmovních lavicích v roce 2025.

Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jsme-velci-liberalove-ale-spojit-se-v-europarlamentu-s-ano-nemuzeme-vysvetluje_2406200700_aur

V rámci speciální debaty Reflexe Bruselu: Co nám dalo a vzalo 20 let Česka v EU zpovídal šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN). Kromě vzpomínání a bilancování došlo i na nedávné volby do Evropského parlamentu, na to, jak je vláda spokojená, kdo bude novým českým eurokomisařem a jaké bude mít portfolio. Podívejte se na záznam debaty ve videu v úvodu článku.

Zdroj a odkza na video: https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/125315/ministr-dvorak-v-eu-jsme-zaprdeni-polaci-nam-ukazuji-efektivitu-dotaci-euro-umrit-nenecham.html

Šéf největší opoziční strany ANO Andrej Babiš o Martinu Dvořákovi často říká, že to je zbytečný ministr. A tak první otázka mířila na to, zda je Dvořák opravdu zbytečným ministrem. „Nemyslím si, že bych byl zbytečný. Zastupuji Česko hned v několika agendách. Ty by mohly být v gesci premiéra, ale je toho už tolik, že si myslím, že je premiér Fiala rád, že mu s tím pomohu. Dokonce mi to i sám řekl,“ odpovídá ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák.

Debata se točila i kolem postu eurokomisaře, tedy jakéhosi evropského ministra, který by byl do Evropské komise zvolen za Česko. Toho má podle dohody z roku 2021 vybrat koalice PirSTAN, schválit ho ale musí vláda. Nejčastěji se skloňují jména Danuše Nerudová a Josef Síkela. „Nemohu vám to prozradit. Jednání probíhají a jsou tvrdá. Kdyby paní Nerudová získala nejvíce preferenčních hlasů, tak by se s tím dobře argumentovalo, ale takto to moc dobře nevypadá. Josef Síkela by byl dobrý kandidát pro energetické portfolio, ale ta jednání skutečně ještě probíhají,“ dodává Dvořák.

Je euro v Česku mrtvé? Jak se těší na spolupráci s novými europoslanci? Proč by si Češi zasloužili Nobelovku v euroskepticismu a proč jsou někdy bruselštější než Brusel? Nejen to zjistíte ve videu v úvodu článku.

Starostové si v pondělí odhlasovali dvě jména coby nominace na post eurokomisaře – Jozefa Síkelu a Danuši Nerudovou. Teď tedy čeká klíčová debata koalici, potažmo vládu. Jak se vyvíjí?

Probíhá na mnoha úrovních. Bohužel část věcí se dostává do médií zkresleně, nepřesně a velmi často se škodlivým důsledkem, protože jsou věci, které v médiích být nemají. Naším zájmem je, aby to přes všechnu komplikovanost netrvalo dlouho. 

A budou tedy postupovat rychle?

Každopádně není příliš možnost otálet. Premiér by podle mě měl nyní co nejrychleji svolat jednání předsedů, kde by se vše mělo probrat, asi by nebylo šťastné, abychom návrh položili na stůl přímo až na vládě, takhle to nemůže fungovat. Čili předsedové by si měli vzájemně vyjasnit pozice – a buď se podaří souhlas získat, a pak by to na vládě mohlo proběhnout třeba za týden, nebo se to nepodaří, a pak jednání budou dlouhá a budou bolet. 

Máte jako Starostové informace od premiéra, o jaká portfolia v Evropské komisi usilujeme?

Takhle jednoznačně to nejde říci, ještě ani nevíme, jaká portfolia přesně budou na stole. Druhá věc je, že my tady ne úplně přesně a racionálně mluvíme o silných a slabých portfoliích. Tak to podle mě nestojí, kdybychom mluvili o prestižním portfoliu, rozuměl bych tomu víc. Důležitější je podle mě osobnost a kvalita eurokomisaře. Není tam, aby prosazoval zájmy Česka, ale aby byl kvalitním a respektovaným komisařem. Předvedla to Věra Jourová. Zejména ve svém druhém období, kdy už byla obohacena pěti lety v úřadu, byla schopná stát se velmi respektovanou a uznávanou partnerkou pro všechny ostatní, přestože její portfolio vypadalo na začátku jako slaboučké.  

A premiér tedy usiluje o co?

Říká, že máme zájem o silné portfolio, což odvozujeme z našeho velmi úspěšného předsednictví a z naší role v rámci reakce na ruskou agresi na Ukrajinu. Ministr Síkela se zase osvědčil v rámci zvládání energetické krize a tak dál. Tohle všechno jsou atributy, které Česku pomáhají a dávají mu právo žádat viditelné, dobré, silné a atraktivní portfolio. Jak to nakonec dopadne, je ale otázka. Na neformální večeři v Bruselu se už začaly karty trošku rozdávat. Musíme si ale uvědomit, že zájmů, které bude potřeba uspokojit, bude strašně moc. Jestliže krystalizuje situace, kde na klíčových postech EU není žádný Ital, Španěl ani Francouz, dá se předpokládat, že Italové, Francouzi a Španělé budou muset dostat nějaké tzv. silné portfolio. A jestliže se v nabídce objeví jména jako Radosław Sikorski nebo Maroš Šefčovič, jde v kontextu Evropské unie o těžké váhy. A atraktivních portfolií zase není tolik, aby na každého vyšlo to jeho vysněné.

Do toho si ale právo nominovat kandidáta na eurokomisaře nárokují také Piráti. Vy to odmítáte a říkáte, že jde o dohodu Starostů a Petra Fialy, nikoli o dohodu Pirátů, STAN a Petra Fialy.

To opakovaně potvrdil hlavně sám premiér a stejně tak to potvrzuje Vít Rakušan. Rozumím tomu, proč Piráti vytahují tuhle kartu, hrají svoji vnitrostranickou hru, ale přímí účastníci dohody potvrzují, že to bylo explicitně pro Starosty, kteří měli v tu chvíli 33 poslanců. Jde o dohodu, u které Piráti nebyli, a nemůže jimi tedy být interpretována v jejich prospěch.  

Byl tam Petr Fiala, Vít Rakušan a Věslav Michalik?

Přesně tak. Byla to součást jednání o celém balíku postů. Já u debaty taky nebyl, ani já nemám právo ji interpretovat, znám jen výsledky z druhé ruky. Ale od těch, kteří u toho byli, vím, že nikdo nikdy neříkal, že by byli ve hře i Piráti. 

O té dohodě už více než rok slýcháme. Co bylo její podstatou? Co jste jako Starostové nabídli Petru Fialovi, že vám na to kývl?

To neumím říct, ale mám za bernou minci, že když už to vypadalo, že si všechno sedlo, vytáhla se tahle karta. A za nějaký předchozí vstřícný krok ze strany Starostů vůči Spolu padla dohoda o nominaci. Nicméně musíme si uvědomit i současnou interpretaci ODS: my sice máme právo nominovat, ale nemáme nikde zaručeno, že to vláda schválí. Navíc tedy volby nedopadly pro vládní koalici zvlášť pozitivně, takže jsou všichni trošku nervózní. Bylo by fajn, kdybychom na to měli půl roku a nechali trochu usadit prach, ale čas nás tlačí. 

Kdyby se eurokomisařem stal Jozef Síkela, máte už alternativu na jeho ministerstvo?

Náhradníky máme, není to jedno jméno. Nejsme takoví amatéři, abychom jednoho z nejsilnějších ministrů poslali do Bruselu, aniž bychom měli náhradu. I s panem premiérem se debata povede tak, že pokud by to byl Jozef Síkela, bude chtít vědět, kdo by byl případně jeho nástupce. 

A vědí tito lidé, že jsou možnými nástupci Josefa Síkely?

Jistě, ale nechceme nikomu z nich dát polibek smrti, kdy je už začneme vystavovat tlaku médií, jestli na to mají, nebo nemají. V roce 2021, kdy jsme taktéž hledali náhradu na ministra průmyslu a obchodu, jsme byli v horší situaci, protože se nezdálo, že bychom byli schopní vygenerovat jméno z vlastních řad. Proto se sáhlo po Jozefu Síkelovi, který do té doby se Starosty neměl nic společného. Dnes jsme na tom líp. Například poslanci, kteří pracují v hospodářském nebo v rozpočtovém výboru, se toho za dva roky už hodně naučili. Navíc by po Jozefovi zůstal trochu jiný tým, než tam byl po ministru Havlíčkovi. Byl by výrazně loajálnější a ochotnější pomáhat případnému novému ministrovi či ministryni tak, aby nešlapali do minových polí. 

Vaše nominace jsou stranické, což pod vlivem eurovolebního výsledku, který zůstal za očekáváním, může na vládě narazit. Máte tedy v dalším sledu seznam nestranických osobností?

Samozřejmě. Historie nás učí, že takhle se to obvykle stává při nominaci eurokomisařů. Původní nominant najednou narazí, ať už je to ve vládě domácí, při nominaci v komisi anebo při grilování v parlamentu. Musí existovat plán B, případně C a máme je. Jen nejsou specifikované v tom, kdo je další v pořadí. Máme seznam jmen, ze kterého bychom pak vybírali a doufali, že druhý pokus bude lepší. 

Vraťme se k volbám. Co se Starostům nepovedlo?

Co se nepovedlo celé vládní koalici, bylo zabránit tomu, aby voliči pojali hlasování jako referendum o vládě. Zatím jsou analýzy na počátku, ale zdá se, že ze 600 tisíc nových voličů přišla spíš většina volit proti vládě než kvůli zásadním evropským tématům. Vláda na to nemůže být pyšná a nemůže na to rezignovat, musí tuto skutečnost brát jako výrazný vzkaz. A co se týče naší kampaně, čísla ukazovala, že jsme výborně začali a na začátku jara jsme byli na kýžených dvouciferných výsledcích. Pak se trend zpomalil, zastavil a začal klesat. Snažili jsme se tedy alespoň zvrátit pokles, což se asi podařilo. Ale kde se stala chyba, to v tuhle chvíli asi nikdo úplně přesně neumí říct.

Například šéf poslanců ODS Marek Benda je klidný a říká, že úspěch Motoristů sobě a Stačilo! se může hodit – mohou prý dále tříštit scénu a znesnadnit vstup do sněmovny protestním stranám a populistům. Je tedy aspoň v tomhle výsledek voleb pro vládu výhodný? 

U sněmovních voleb je samozřejmě zásadní otázkou, do jaké míry byl tohle úspěch jednotlivých silných osobností, tedy Filipa Turka a Kateřiny Konečné. Podle mě odvedli v kampani famózní práci, ale je otázka, jak jsou schopni se zapojit do sněmovních voleb a jestli budou mít po celé republice dostatek lidí, kteří by dokázali fungovat stejně aktivně. A ani jedno si neumím moc představit. Ale to je ještě strašně daleko a dynamika se několikrát změní: prázdniny, krajské volby, které to zase nějak otočí, a pak teprve začne pravá bitva o hlasy do sněmovních voleb. Bude na to rok, v němž každý z hráčů může odvést vynikající výkon, nebo udělat fatální chybu. V každém případě bych jako člen vládní koalice vzkaz z eurovoleb nepodceňoval: rozhodně není pozitivní. 

V čem předvedli Kateřina Konečná a Filip Turek famózní výkon?

V razanci svých vzkazů, v obrovském dosahu na sítích. To je fenomén, který dnes velmi často může rozhodnout. Ve všech vzkazech byli dostatečně srozumitelní, autentičtí, silní – a zjednodušující, což určitou část voličů samozřejmě může oslovovat víc než příliš sofistikované volební programy podávané suše a akademicky. 

Měli byste se tedy pokoušet o podobný styl?

Je samozřejmě otázka, kam až zajít v úsilí o získávání hlasů voličů, které jsme teď nepřesvědčili. Tedy v – řekněme – jakémsi zjednodušování nebo až v míře populismu. Neobrátíme se k nabídce jednoduchých řešení pro složité problémy, ale musíme se naučit sdělovat naše myšlenky se stejnou razancí a autenticitou, jako to dělali oni dva. 

Měli jste jednoho europoslance, teď máte dva mandáty. Zároveň byl váš potenciál mnohem vyšší, měli jste na to i nový marketingový tým. Neublížilo vám, že jste si v posledním týdnu vybrali za cíl právě Filipa Turka? A naopak – nepomohlo to jemu?

Úbytek voličů jsme odvozovali hlavně od úbytku sledovanosti nebo dosahu na sítích, který nastal právě v období před „vymezením“. Naopak v posledním týdnu se ho podařilo zastavit, na rozdíl třeba od Pirátů, kteří oproti očekávaným 12 procentům skončili s polovinou. My jsme v posledním průzkumu trošku vyděšeně zjistili, že jsme spadli pod 10 procent, byli jsme někde na 8,5 procenta –a nakonec jsme získali 8,7 procenta. 

Říkal jste před volbami, že pro Danuši Nerudovou coby kandidátku na eurokomisařku bude plus, pokud by udělala dobrý osobní výsledek. To se ale nestalo.

Proti Danuši Nerudové se často vznáší námitka, že nemá exekutivní zkušenost, že jejími konkurenty v boji o místo eurokomisaře budou premiéři, bývalí premiéři nebo šéfové silových ministerstev. A že by pro ni bylo velkou výhodou, pokud by dosáhla vynikajícího výsledku. Vít Rakušan o tom takto mluvil s Ursulou von der Leyen, že by pro ni byla kombinace akademické zkušenosti a odbornosti s vynikajícím výsledkem ve volbách silnou protiváhou vůči zkušenostem z exekutivy. Tohle kritérium se jí ale nepodařilo naplnit tak, jak jsme chtěli. 

Danuše Nerudová přitom řekla, že bez ní by Starostové balancovali na hraně volitelnosti. Souhlasíte?

Moc ne. Danuše mi shodou okolností během víkendu volala a snažila se vysvětlit, že titulek je nešťastný, že to takhle nemyslela. Po volbách, zejména když nedopadnou podle očekávání, se samozřejmě vyrojí spousta spekulací a bohužel často i vzájemného obviňování a hledání viny. Nemyslím si, že by se teď dalo nějak exaktně prokázat, kolik hlasů nám přinesla, a kolik voličů naopak odradila. Je zjevné, že její elektorát, s nímž do voleb vstupovala, se úplně nekryl s tím naším, tedy že přinesla svoje voliče. Na druhou stranu je možné, že nějakou část našich potenciálních voličů přece jen její chování nepřesvědčilo, a skončili asi ne u opozice, ale velmi pravděpodobně v náruči Spolu. I za sebe jsem několikrát říkal, že kdybych byl nerozhodnutý a čtrnáct dní před volbami dostal vzkaz, že Spolu je schopné porazit Babiše, asi bych jako prodemokratický volič vsadil na to, že pomůžu Spolu ho potřetí porazit. To nakonec nevyšlo, ale i to nám nepochybně nějakou část voličů odehnalo. 

Čím si vysvětlujete, že je Danuše Nerudová tak častým terčem?

Když se vydáte na vrcholné pozice, musíte počítat s tím, že se stáváte terčem. Danuše možná trošku klame tělem, vypadá zranitelná a křehká, asi proto mají machistické typy jako pan Turek pocit, že si na ni mohou dovolovat. Ale ona taková není – a je otázka, jestli vyvolává negativní reakce tím, že vypadá slabě, anebo naopak: jestli v ní všichni ti, kdo na ni útočí, vycítili nebezpečí, které představuje. Vzpomeňte si, když se objevila zpráva, že bude kandidovat za nás: právě v tu chvíli na ni nastal obrovský hon. I ti, kteří by ji sami bývali chtěli na kandidátku, pochopili, že je pro nás velké plus. Disponovala opravdu obrovským zázemím, na sítích měla desítky tisíc podporovatelů, armádu dobrovolníků, kteří s ní všude jezdí. To všechno jsou přínosy, které se do kampaně hodí a všichni si to uvědomují. Ti, kdo usilují o velmi podobný segment voličů, a na druhé straně ti, kdo atakují vládu a pro něž se může zdát viditelným a snadným terčem. Tohle všechno se asi sešlo dohromady.

Zdroj: https://www.respekt.cz/rozhovor/ministr-pro-evropske-zalezitosti-konecna-s-turkem-predvedli-famozni-vykon?gift=bdcox09fg6

Jaká bude proměna Evropy po evropských volbách? Ministr Martin Dvořák s poslancem Markem Bendou v diskuzi v Událostech komentářích na ČT24. Podívejte se na video.

Odkaz na video: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/224411000370613/cast/1051568Ministr

Hostem pořadu Kuloáry Napřímo byl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). S Bárou Divišovou probíral mimo jiné i výsledky evropských voleb, které pro Starosty nedopadly úplně nejlépe.

Zdroj a odkaz na video: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/559905-dvorak-nemuzeme-se-spolehat-na-pruzkumy-turek-pretahl-hnedou-cast-spektra

Pro hnutí STAN byl výsledek voleb do Evropského parlamentu vystřízlivěním. Starostové skončili až na pátém místě. „Je pravda, že to bylo horší, než jsme čekali. Měli bychom se naučit, že očekávat podle toho, jak vycházejí průzkumy, není úplně moudré. A důležitější než ta čísla, které průzkumy ukazují, je možná sledovat ty trendy,“ řekl Dvořák k aktuální situaci.

Před STAN se mimo jiné dostala Přísaha ve spojení s Motoristy. S hlavním představitelem tohoto uskupení Filipem Turkem měla rozpor lídryně Starostů Danuše Nerudová, která poukazovala mimo jiné na jeho „fascinaci“ nacistickými artefakty, což dle komentátorů mohlo Turka paradoxně vyšvihnout vzhůru. Dvořák toto ale popírá. „Turka jsme opravdu nestvořili my. Měl obrovská čísla dávno předtím, a naopak utočil na Danuši Nerudovou. Explicitně na ni, jako na ženu, jako na nekompetentní osobu, propagátorku Green Dealu,“ řekl.

Turkovi a jeho sběratelské vášni se věnoval i nadále. Vadilo mu, že se od nacismu nedistancoval. „Kdyby řekl, ne, mně se nacismus a Hitler a tohle všechno hnusí a je to spíš recese, tak by to bylo, řekněme, jakési vysvětlení, ale on to vlastně jen relativizoval,“ uvedl.

I přes nelibý výsledek mají stále Starostové naději, že budou mít svého Eurokomisaře, respektive komisařku. Na toto místo chce STAN nominovat hlavně Danuši Nerudovou. „My vycházíme z toho, že Danuše byla jedním z našich aspirantů na místo eurokomisaře. Vycházíme z toho, že máme dohodu s panem premiérem, že součástí celé koaliční dohody bylo to, že to budou starostové, kdo bude nominovat. Předpokládáme, že nejpozději dva týdny po volbách bychom tohle téma mohli mít definitivně uzavřené,“ pronesl Dvořák.

TN.cz | Text vznikl s přispěním umělé inteligence

Česko má za sebou oslavu dvaceti let členství v EU, samotná Unie je ale mnohem starší. Jak se společnému evropskému projektu daří a jaké největší výzvy má EU v příštích pěti letech před sebou?

Hostem Ptám se já byl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN).

Zde je odkaz na video: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-eurovolby-ministr-martin-dvorak-rozhovor-253173

Výsledek voleb do Evropského parlamentu určí další směřování Evropské unie na příštích pět let. Jak před volbami naznačovaly průzkumy voličských nálad, europarlament se přitom může proměnit nejvíce od konce 70. let. Výrazně posílit by totiž mohly antievropské a populistické strany. Před nárůstem pravicového populismu před volbami na jaře varoval například také německý kancléř Olaf Scholz.

Že se nástup populistů pravděpodobně promítne do složení příštího europarlamentu, nevylučuje ani ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Ten si všímá, jak se změna nálad odrazila v kampaních kandidujících subjektů: „Mnohem méně než dřív jsme slyšeli o environmentální zodpovědnosti, o zelených výzvách. Jako by to přestalo být sexy téma. I ti hodně zelení najednou pochopili, že tudy cesta za hlasy voličů nevede. A přiklonili se k tomu taky pod tlakem populistů.“

„To (posun europarlamentu doprava) je jedna z výzev, u které teď vůbec nevíme, jestli nastane, nebo jak se vlastně bude řešit,“ dodal Dvořák. EU, a tedy i Českou republiku podle něj pak čekají další „běžnější“ výzvy, zejména v souvislosti s válkou na Ukrajině. Jako zajištění obranyschopnosti, konkurenceschopnosti nebo snížení závislosti na strategických surovinách.

Co se sebou Unie musí udělat, aby nezaostávala v inovacích a ekonomickém vývoji? A jak bude muset změnit své instituce v souvislosti s dalším rozšiřováním?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co pro vás bylo hlavní téma letošních eurovoleb? – Jeden z velmi důležitých prvků celého předvolebního vývoje bylo, že jsme mnohem méně než dřív slyšeli o environmentální zodpovědnosti, o zelených výzvách. Jako by to přestalo být sexy téma. Jako by to přestal být magnet pro hlasy voličů. A i ti, kteří dřív byli hodně zelení, tak najednou začali lehce couvat a měnit rétoriku.

1:30 I ti hodně zelení najednou pochopili, že tudy cesta za hlasy voličů nevede, a přiklonili se k tomu taky pod tlakem populistů, kteří to šmahem házeli do kanálu, že Green Deal je zločin a tak dál. A pak samozřejmě byl významný posun populismus, nacionalismus. Decentralistické nebo antiintegrační tendence. To bylo velké téma, které se velmi pravděpodobně promítne i do složení příštího europarlamentu.

2:00 S tím posunem od zelených témat míříte i na své hnutí STAN? – V každém případě jsme netlačili tolik na pilu. Začali jsme cítit, že tohle prostě teď není něco, po čem lidé volají.

3:00 Co bylo nejvíc téma mimo agendu? – Největší nesmysl byly sliby, že přijdeme do parlamentu a zrušíme Green Deal. To je samozřejmě ukázka toho, že ten člověk buď vůbec neví, o čem mluví, nebo slibuje něco, co nemůže splnit.

3:30 Jeden z největších nonsensů této kampaně bylo to, že se tady znovu objevilo téma eura, přijetí nebo nepřijetí evropské měny. Přitom to Evropský parlament neřeší. Je to jakýsi symbol toho, jak moc chceme, nebo nechceme být v Evropě integrováni, jak moc chceme patřit do západní společnosti a být chráněni před vlivy východu. To je naše domácí úloha, kterou nemáme splněnou.

4:00 Jaká bude největší výzva pro Evropskou unii v příštích pěti letech? – Nelze vyloučit, že výrazným způsobem v příštím parlamentu posílí, řekněme, krajně pravicové nebo hodně pravicové síly a že se celý parlament nějakým způsobem posune nebo změní se struktura celé Evropské komise a že se změní agendy. To všechno se může stát.

5:00 Byl jsem nedávno ve Španělsku, kde se mě snažili přesvědčit, že naše vláda je krajně pravicová právě proto, že ODS je součástí ECR frakce (frakce Evropských konzervativců a reformistů, pozn. red.). Ta je už relativně hodně napravo a mají z toho obavy. Takže to je jedna z výzev, kterou teď vůbec nevíme, jestli nastane, nebo jak se vlastně bude řešit.

5:30 A pak jsou tady takové ty běžné. Já mám to potěšení nebo tu čest, že se podílím na přípravě strategických cílů na příští pětileté období, které by měla odcházející Evropská rada předat nastupující komisi jako ta hlavní témata. Česko si je definuje, nepřekvapivě, velmi podobně jako ostatní země.

6:00 Největší výzvy budou nepochybně ještě dlouho válka na Ukrajině a z toho plynoucí potřeba soběstačnosti, odolnosti, obranyschopnosti, snížení závislosti na strategických surovinách, snížení závislosti na fosilních palivech z východu a tak dál.

8:30 Hodně se teď mluví o přeregulovanosti, že bychom měli zavést přinejmenším pravidlo one in, one out. Tedy za jednu přijatou regulaci nějakou zrušit. Nebo dokonce ještě lepší, za jednu přijatou dvě zrušit. Protože bohužel trošku platí to úsloví, že Amerika vyvíjí, Čína kopíruje a my regulujeme. A myslím, že si to začínají opravdu všichni uvědomovat a že tlak nebo snaha omezit regulaci, byrokracii a zefektivnit chování tady bude. Jenom se bojím, aby to neskončilo vytvořením dalšího úřadu na snižování byrokracie. – Je, nebo není fér v tuhle chvíli říct, že Evropa je přeregulovaným společenstvím? – To je fér a je dobře, že se to začíná říkat nahlas. Evropa trpí jistou přeregulovaností.

10:00 S tématem bezpečnosti se pojí debata, že je třeba nakopnout v Evropě zbrojní výrobu, daří se to? – Všichni o tom mluví. Nejsem si jist, že to všichni opravdu chtějí. Vždycky to bude jakýsi konflikt nebo hledání vybalancované polohy mezi různými zájmy. Některé země mají zbrojní výrobu, některé nemají. Ti, co ji mají, se budou snažit si ji obhájit, budou se snažit, aby nevypadly z toho řetězce a tak dál. Ale je to nutnost. Jinak nepřežijeme.

12:00 A co přístup Evropy a jednotlivých evropských zemí k péči o vlastní bezpečnost ve vztahu k politickému dění, konkrétně k blížícím se prezidentským volbám v USA? Jsme připraveni na to, že nový prezident nechá bezpečnost více na bedrech Evropy? – Jsme na to připraveni? Nikoliv. Chystáme se na to? Ano. Zase, zatím jsme v rovině proklamací. Všichni říkají, že to dělat musíme, že nejsme připraveni. Bohužel smutně se ukazuje i naše neschopnost dodat Ukrajině dostatečně velkou dávku pomoci, kterou by potřebovala. Ukázalo se, že jsme dlouhá léta podřimovali v dobré naději, že Amerika nás vždycky zase zachrání. Ve chvíli, kdy jsme konfrontováni s možností, že by to nemuselo takhle fungovat, tak se ukazuje, že připraveni nejsme.

13:00 Věřím, že lídři jsou si toho rizika vědomi. Asi to nebude možné říct třeba na podzim, že teď už jsme připraveni se obejít bez NATO – nehledě k tomu, že si myslím, že to by byla cesta do pekel, snažit se vymezit vůči NATO. Nebylo by to dobré pro naše bezpečnostní směřování. – Zvládneme to i bez Spojených států? – V tuhle chvíli se obávám, že bychom to nezvládli. A zase věštíme z koule. Spekulujeme, nevíme ani, jestli by se Donald Trump pustil do toho, že se stáhne z Evropy.

14:30 Další klíčové téma, které bylo i velkým tématem evropských voleb, je migrační pakt. – Současná verze paktu je domluvená, schválená oficiálně, ta už je daná. Já to zopakuju znovu, pakt není žádným otevřením dveří pro migranty. Ale naopak nastavuje konečně aspoň nějaká pravidla. Jsou jiná, ne tak přísná, jak jsme si představovali my sami, proto jsme se zdrželi v konečném hlasování. Nicméně považujeme to za krok správným směrem.

22:00 Jak bude pokračovat debata o právu veta? – Není pochyb o tom, že Maďarsko se tím pokouší vydírat zbytek Evropy, protože jednou už si šel pan premiér Orbán na kafe, když za to dostal slíbenou nějakou odměnu, a najednou to prošlo. Je to doklad o tom, že fetiš národní suverenity schované v právu veta je ohrožen tím, že má někdo právo veta a zneužívá ho. A to už ve svůj prospěch, nebo možná i ve prospěch nějakého hráče mimo Evropskou unii. To je první velký vykřičník, proč se velmi důsledně zamýšlet nad právem veta.

23:00 Máme se o tom bavit, ale nemusí to být přímo zrušení práva veta. Může to být jeho nahrazení něčím velmi podobným. Například chcete vetovat? Dobrá. Ale už nestačí jenom říct, že jsme proti. Ale musíte jasně dokládat, že to je pro vás skutečně bytostný národní zájem.

30:00 (k pozici eurokomisaře) Úplně jsme pominuli možnost, kdy kromě vás si nárokují nominaci na eurokomisaře také Piráti. Vaši bývalí kamarádi ze Sněmovny. – Jsou pořád naši kamarádi. Akorát nevím, z jakého titulu si to nárokují, když u té dohody nikdo z nich nebyl, oni interpretují něco, o čem nemohou vědět. – Takže to je passé? – Z našeho pohledu je to passé, ale zase na druhou stranu nejvyšší zájem je, abychom tam poslali člověka, který Česku nebude dělat ostudu. Musíme taky respektovat to, že v konečném důsledku bude rozhodovat vláda.

32:00 Josef Síkela si to tam odpracoval v rámci energetických krizí. Je známý, uznávaný. Danuše Nerudová má velkou šanci za předpokladu, že bude třeba požadavek, aby to byla žena, což nelze vyloučit, a že bude mít výborný výsledek ve volbách.