Ministr Dvořák: V EU jsme zaprdění, Poláci nám ukazují efektivitu dotací. Euro umřít nenechám

Ministr Dvořák: V EU jsme zaprdění, Poláci nám ukazují efektivitu dotací. Euro umřít nenechám

V rámci speciální debaty Reflexe Bruselu: Co nám dalo a vzalo 20 let Česka v EU zpovídal šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN). Kromě vzpomínání a bilancování došlo i na nedávné volby do Evropského parlamentu, na to, jak je vláda spokojená, kdo bude novým českým eurokomisařem a jaké bude mít portfolio. Podívejte se na záznam debaty ve videu v úvodu článku.

Zdroj a odkza na video: https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/125315/ministr-dvorak-v-eu-jsme-zaprdeni-polaci-nam-ukazuji-efektivitu-dotaci-euro-umrit-nenecham.html

Šéf největší opoziční strany ANO Andrej Babiš o Martinu Dvořákovi často říká, že to je zbytečný ministr. A tak první otázka mířila na to, zda je Dvořák opravdu zbytečným ministrem. „Nemyslím si, že bych byl zbytečný. Zastupuji Česko hned v několika agendách. Ty by mohly být v gesci premiéra, ale je toho už tolik, že si myslím, že je premiér Fiala rád, že mu s tím pomohu. Dokonce mi to i sám řekl,“ odpovídá ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák.

Debata se točila i kolem postu eurokomisaře, tedy jakéhosi evropského ministra, který by byl do Evropské komise zvolen za Česko. Toho má podle dohody z roku 2021 vybrat koalice PirSTAN, schválit ho ale musí vláda. Nejčastěji se skloňují jména Danuše Nerudová a Josef Síkela. „Nemohu vám to prozradit. Jednání probíhají a jsou tvrdá. Kdyby paní Nerudová získala nejvíce preferenčních hlasů, tak by se s tím dobře argumentovalo, ale takto to moc dobře nevypadá. Josef Síkela by byl dobrý kandidát pro energetické portfolio, ale ta jednání skutečně ještě probíhají,“ dodává Dvořák.

Je euro v Česku mrtvé? Jak se těší na spolupráci s novými europoslanci? Proč by si Češi zasloužili Nobelovku v euroskepticismu a proč jsou někdy bruselštější než Brusel? Nejen to zjistíte ve videu v úvodu článku.

Konečná s Turkem předvedli famózní výkon

Konečná s Turkem předvedli famózní výkon

Starostové si v pondělí odhlasovali dvě jména coby nominace na post eurokomisaře – Jozefa Síkelu a Danuši Nerudovou. Teď tedy čeká klíčová debata koalici, potažmo vládu. Jak se vyvíjí?

Probíhá na mnoha úrovních. Bohužel část věcí se dostává do médií zkresleně, nepřesně a velmi často se škodlivým důsledkem, protože jsou věci, které v médiích být nemají. Naším zájmem je, aby to přes všechnu komplikovanost netrvalo dlouho. 

A budou tedy postupovat rychle?

Každopádně není příliš možnost otálet. Premiér by podle mě měl nyní co nejrychleji svolat jednání předsedů, kde by se vše mělo probrat, asi by nebylo šťastné, abychom návrh položili na stůl přímo až na vládě, takhle to nemůže fungovat. Čili předsedové by si měli vzájemně vyjasnit pozice – a buď se podaří souhlas získat, a pak by to na vládě mohlo proběhnout třeba za týden, nebo se to nepodaří, a pak jednání budou dlouhá a budou bolet. 

Máte jako Starostové informace od premiéra, o jaká portfolia v Evropské komisi usilujeme?

Takhle jednoznačně to nejde říci, ještě ani nevíme, jaká portfolia přesně budou na stole. Druhá věc je, že my tady ne úplně přesně a racionálně mluvíme o silných a slabých portfoliích. Tak to podle mě nestojí, kdybychom mluvili o prestižním portfoliu, rozuměl bych tomu víc. Důležitější je podle mě osobnost a kvalita eurokomisaře. Není tam, aby prosazoval zájmy Česka, ale aby byl kvalitním a respektovaným komisařem. Předvedla to Věra Jourová. Zejména ve svém druhém období, kdy už byla obohacena pěti lety v úřadu, byla schopná stát se velmi respektovanou a uznávanou partnerkou pro všechny ostatní, přestože její portfolio vypadalo na začátku jako slaboučké.  

A premiér tedy usiluje o co?

Říká, že máme zájem o silné portfolio, což odvozujeme z našeho velmi úspěšného předsednictví a z naší role v rámci reakce na ruskou agresi na Ukrajinu. Ministr Síkela se zase osvědčil v rámci zvládání energetické krize a tak dál. Tohle všechno jsou atributy, které Česku pomáhají a dávají mu právo žádat viditelné, dobré, silné a atraktivní portfolio. Jak to nakonec dopadne, je ale otázka. Na neformální večeři v Bruselu se už začaly karty trošku rozdávat. Musíme si ale uvědomit, že zájmů, které bude potřeba uspokojit, bude strašně moc. Jestliže krystalizuje situace, kde na klíčových postech EU není žádný Ital, Španěl ani Francouz, dá se předpokládat, že Italové, Francouzi a Španělé budou muset dostat nějaké tzv. silné portfolio. A jestliže se v nabídce objeví jména jako Radosław Sikorski nebo Maroš Šefčovič, jde v kontextu Evropské unie o těžké váhy. A atraktivních portfolií zase není tolik, aby na každého vyšlo to jeho vysněné.

Do toho si ale právo nominovat kandidáta na eurokomisaře nárokují také Piráti. Vy to odmítáte a říkáte, že jde o dohodu Starostů a Petra Fialy, nikoli o dohodu Pirátů, STAN a Petra Fialy.

To opakovaně potvrdil hlavně sám premiér a stejně tak to potvrzuje Vít Rakušan. Rozumím tomu, proč Piráti vytahují tuhle kartu, hrají svoji vnitrostranickou hru, ale přímí účastníci dohody potvrzují, že to bylo explicitně pro Starosty, kteří měli v tu chvíli 33 poslanců. Jde o dohodu, u které Piráti nebyli, a nemůže jimi tedy být interpretována v jejich prospěch.  

Byl tam Petr Fiala, Vít Rakušan a Věslav Michalik?

Přesně tak. Byla to součást jednání o celém balíku postů. Já u debaty taky nebyl, ani já nemám právo ji interpretovat, znám jen výsledky z druhé ruky. Ale od těch, kteří u toho byli, vím, že nikdo nikdy neříkal, že by byli ve hře i Piráti. 

O té dohodě už více než rok slýcháme. Co bylo její podstatou? Co jste jako Starostové nabídli Petru Fialovi, že vám na to kývl?

To neumím říct, ale mám za bernou minci, že když už to vypadalo, že si všechno sedlo, vytáhla se tahle karta. A za nějaký předchozí vstřícný krok ze strany Starostů vůči Spolu padla dohoda o nominaci. Nicméně musíme si uvědomit i současnou interpretaci ODS: my sice máme právo nominovat, ale nemáme nikde zaručeno, že to vláda schválí. Navíc tedy volby nedopadly pro vládní koalici zvlášť pozitivně, takže jsou všichni trošku nervózní. Bylo by fajn, kdybychom na to měli půl roku a nechali trochu usadit prach, ale čas nás tlačí. 

Kdyby se eurokomisařem stal Jozef Síkela, máte už alternativu na jeho ministerstvo?

Náhradníky máme, není to jedno jméno. Nejsme takoví amatéři, abychom jednoho z nejsilnějších ministrů poslali do Bruselu, aniž bychom měli náhradu. I s panem premiérem se debata povede tak, že pokud by to byl Jozef Síkela, bude chtít vědět, kdo by byl případně jeho nástupce. 

Ve štábu SPOLU • Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

A vědí tito lidé, že jsou možnými nástupci Josefa Síkely?

Jistě, ale nechceme nikomu z nich dát polibek smrti, kdy je už začneme vystavovat tlaku médií, jestli na to mají, nebo nemají. V roce 2021, kdy jsme taktéž hledali náhradu na ministra průmyslu a obchodu, jsme byli v horší situaci, protože se nezdálo, že bychom byli schopní vygenerovat jméno z vlastních řad. Proto se sáhlo po Jozefu Síkelovi, který do té doby se Starosty neměl nic společného. Dnes jsme na tom líp. Například poslanci, kteří pracují v hospodářském nebo v rozpočtovém výboru, se toho za dva roky už hodně naučili. Navíc by po Jozefovi zůstal trochu jiný tým, než tam byl po ministru Havlíčkovi. Byl by výrazně loajálnější a ochotnější pomáhat případnému novému ministrovi či ministryni tak, aby nešlapali do minových polí. 

Vaše nominace jsou stranické, což pod vlivem eurovolebního výsledku, který zůstal za očekáváním, může na vládě narazit. Máte tedy v dalším sledu seznam nestranických osobností?

Samozřejmě. Historie nás učí, že takhle se to obvykle stává při nominaci eurokomisařů. Původní nominant najednou narazí, ať už je to ve vládě domácí, při nominaci v komisi anebo při grilování v parlamentu. Musí existovat plán B, případně C a máme je. Jen nejsou specifikované v tom, kdo je další v pořadí. Máme seznam jmen, ze kterého bychom pak vybírali a doufali, že druhý pokus bude lepší. 

Vraťme se k volbám. Co se Starostům nepovedlo?

Co se nepovedlo celé vládní koalici, bylo zabránit tomu, aby voliči pojali hlasování jako referendum o vládě. Zatím jsou analýzy na počátku, ale zdá se, že ze 600 tisíc nových voličů přišla spíš většina volit proti vládě než kvůli zásadním evropským tématům. Vláda na to nemůže být pyšná a nemůže na to rezignovat, musí tuto skutečnost brát jako výrazný vzkaz. A co se týče naší kampaně, čísla ukazovala, že jsme výborně začali a na začátku jara jsme byli na kýžených dvouciferných výsledcích. Pak se trend zpomalil, zastavil a začal klesat. Snažili jsme se tedy alespoň zvrátit pokles, což se asi podařilo. Ale kde se stala chyba, to v tuhle chvíli asi nikdo úplně přesně neumí říct.

Kluk z paneláku“ s jaguarem a Instagramem jako nový typ politika

Například šéf poslanců ODS Marek Benda je klidný a říká, že úspěch Motoristů sobě a Stačilo! se může hodit – mohou prý dále tříštit scénu a znesnadnit vstup do sněmovny protestním stranám a populistům. Je tedy aspoň v tomhle výsledek voleb pro vládu výhodný? 

U sněmovních voleb je samozřejmě zásadní otázkou, do jaké míry byl tohle úspěch jednotlivých silných osobností, tedy Filipa Turka a Kateřiny Konečné. Podle mě odvedli v kampani famózní práci, ale je otázka, jak jsou schopni se zapojit do sněmovních voleb a jestli budou mít po celé republice dostatek lidí, kteří by dokázali fungovat stejně aktivně. A ani jedno si neumím moc představit. Ale to je ještě strašně daleko a dynamika se několikrát změní: prázdniny, krajské volby, které to zase nějak otočí, a pak teprve začne pravá bitva o hlasy do sněmovních voleb. Bude na to rok, v němž každý z hráčů může odvést vynikající výkon, nebo udělat fatální chybu. V každém případě bych jako člen vládní koalice vzkaz z eurovoleb nepodceňoval: rozhodně není pozitivní. 

V čem předvedli Kateřina Konečná a Filip Turek famózní výkon?

V razanci svých vzkazů, v obrovském dosahu na sítích. To je fenomén, který dnes velmi často může rozhodnout. Ve všech vzkazech byli dostatečně srozumitelní, autentičtí, silní – a zjednodušující, což určitou část voličů samozřejmě může oslovovat víc než příliš sofistikované volební programy podávané suše a akademicky. 

Měli byste se tedy pokoušet o podobný styl?

Je samozřejmě otázka, kam až zajít v úsilí o získávání hlasů voličů, které jsme teď nepřesvědčili. Tedy v – řekněme – jakémsi zjednodušování nebo až v míře populismu. Neobrátíme se k nabídce jednoduchých řešení pro složité problémy, ale musíme se naučit sdělovat naše myšlenky se stejnou razancí a autenticitou, jako to dělali oni dva. 

Měli jste jednoho europoslance, teď máte dva mandáty. Zároveň byl váš potenciál mnohem vyšší, měli jste na to i nový marketingový tým. Neublížilo vám, že jste si v posledním týdnu vybrali za cíl právě Filipa Turka? A naopak – nepomohlo to jemu?

Úbytek voličů jsme odvozovali hlavně od úbytku sledovanosti nebo dosahu na sítích, který nastal právě v období před „vymezením“. Naopak v posledním týdnu se ho podařilo zastavit, na rozdíl třeba od Pirátů, kteří oproti očekávaným 12 procentům skončili s polovinou. My jsme v posledním průzkumu trošku vyděšeně zjistili, že jsme spadli pod 10 procent, byli jsme někde na 8,5 procenta –a nakonec jsme získali 8,7 procenta. 

Říkal jste před volbami, že pro Danuši Nerudovou coby kandidátku na eurokomisařku bude plus, pokud by udělala dobrý osobní výsledek. To se ale nestalo.

Proti Danuši Nerudové se často vznáší námitka, že nemá exekutivní zkušenost, že jejími konkurenty v boji o místo eurokomisaře budou premiéři, bývalí premiéři nebo šéfové silových ministerstev. A že by pro ni bylo velkou výhodou, pokud by dosáhla vynikajícího výsledku. Vít Rakušan o tom takto mluvil s Ursulou von der Leyen, že by pro ni byla kombinace akademické zkušenosti a odbornosti s vynikajícím výsledkem ve volbách silnou protiváhou vůči zkušenostem z exekutivy. Tohle kritérium se jí ale nepodařilo naplnit tak, jak jsme chtěli. 

Danuše Nerudová přitom řekla, že bez ní by Starostové balancovali na hraně volitelnosti. Souhlasíte?

Moc ne. Danuše mi shodou okolností během víkendu volala a snažila se vysvětlit, že titulek je nešťastný, že to takhle nemyslela. Po volbách, zejména když nedopadnou podle očekávání, se samozřejmě vyrojí spousta spekulací a bohužel často i vzájemného obviňování a hledání viny. Nemyslím si, že by se teď dalo nějak exaktně prokázat, kolik hlasů nám přinesla, a kolik voličů naopak odradila. Je zjevné, že její elektorát, s nímž do voleb vstupovala, se úplně nekryl s tím naším, tedy že přinesla svoje voliče. Na druhou stranu je možné, že nějakou část našich potenciálních voličů přece jen její chování nepřesvědčilo, a skončili asi ne u opozice, ale velmi pravděpodobně v náruči Spolu. I za sebe jsem několikrát říkal, že kdybych byl nerozhodnutý a čtrnáct dní před volbami dostal vzkaz, že Spolu je schopné porazit Babiše, asi bych jako prodemokratický volič vsadil na to, že pomůžu Spolu ho potřetí porazit. To nakonec nevyšlo, ale i to nám nepochybně nějakou část voličů odehnalo. 

Čím si vysvětlujete, že je Danuše Nerudová tak častým terčem?

Když se vydáte na vrcholné pozice, musíte počítat s tím, že se stáváte terčem. Danuše možná trošku klame tělem, vypadá zranitelná a křehká, asi proto mají machistické typy jako pan Turek pocit, že si na ni mohou dovolovat. Ale ona taková není – a je otázka, jestli vyvolává negativní reakce tím, že vypadá slabě, anebo naopak: jestli v ní všichni ti, kdo na ni útočí, vycítili nebezpečí, které představuje. Vzpomeňte si, když se objevila zpráva, že bude kandidovat za nás: právě v tu chvíli na ni nastal obrovský hon. I ti, kteří by ji sami bývali chtěli na kandidátku, pochopili, že je pro nás velké plus. Disponovala opravdu obrovským zázemím, na sítích měla desítky tisíc podporovatelů, armádu dobrovolníků, kteří s ní všude jezdí. To všechno jsou přínosy, které se do kampaně hodí a všichni si to uvědomují. Ti, kdo usilují o velmi podobný segment voličů, a na druhé straně ti, kdo atakují vládu a pro něž se může zdát viditelným a snadným terčem. Tohle všechno se asi sešlo dohromady.

Zdroj: https://www.respekt.cz/rozhovor/ministr-pro-evropske-zalezitosti-konecna-s-turkem-predvedli-famozni-vykon?gift=bdcox09fg6

Nemůžeme se spoléhat na průzkumy, Turek přetáhl hnědou část spektra

Nemůžeme se spoléhat na průzkumy, Turek přetáhl hnědou část spektra

Hostem pořadu Kuloáry Napřímo byl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). S Bárou Divišovou probíral mimo jiné i výsledky evropských voleb, které pro Starosty nedopadly úplně nejlépe.

Zdroj a odkaz na video: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/559905-dvorak-nemuzeme-se-spolehat-na-pruzkumy-turek-pretahl-hnedou-cast-spektra

Pro hnutí STAN byl výsledek voleb do Evropského parlamentu vystřízlivěním. Starostové skončili až na pátém místě. „Je pravda, že to bylo horší, než jsme čekali. Měli bychom se naučit, že očekávat podle toho, jak vycházejí průzkumy, není úplně moudré. A důležitější než ta čísla, které průzkumy ukazují, je možná sledovat ty trendy,“ řekl Dvořák k aktuální situaci.

Před STAN se mimo jiné dostala Přísaha ve spojení s Motoristy. S hlavním představitelem tohoto uskupení Filipem Turkem měla rozpor lídryně Starostů Danuše Nerudová, která poukazovala mimo jiné na jeho „fascinaci“ nacistickými artefakty, což dle komentátorů mohlo Turka paradoxně vyšvihnout vzhůru. Dvořák toto ale popírá. „Turka jsme opravdu nestvořili my. Měl obrovská čísla dávno předtím, a naopak utočil na Danuši Nerudovou. Explicitně na ni, jako na ženu, jako na nekompetentní osobu, propagátorku Green Dealu,“ řekl.

Turkovi a jeho sběratelské vášni se věnoval i nadále. Vadilo mu, že se od nacismu nedistancoval. „Kdyby řekl, ne, mně se nacismus a Hitler a tohle všechno hnusí a je to spíš recese, tak by to bylo, řekněme, jakési vysvětlení, ale on to vlastně jen relativizoval,“ uvedl.

I přes nelibý výsledek mají stále Starostové naději, že budou mít svého Eurokomisaře, respektive komisařku. Na toto místo chce STAN nominovat hlavně Danuši Nerudovou. „My vycházíme z toho, že Danuše byla jedním z našich aspirantů na místo eurokomisaře. Vycházíme z toho, že máme dohodu s panem premiérem, že součástí celé koaliční dohody bylo to, že to budou starostové, kdo bude nominovat. Předpokládáme, že nejpozději dva týdny po volbách bychom tohle téma mohli mít definitivně uzavřené,“ pronesl Dvořák.

TN.cz | Text vznikl s přispěním umělé inteligence

Maďarsko právem veta vydírá zbytek Evropy, říká ministr Dvořák

Maďarsko právem veta vydírá zbytek Evropy, říká ministr Dvořák

Česko má za sebou oslavu dvaceti let členství v EU, samotná Unie je ale mnohem starší. Jak se společnému evropskému projektu daří a jaké největší výzvy má EU v příštích pěti letech před sebou?

Hostem Ptám se já byl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN).

Zde je odkaz na video: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-eurovolby-ministr-martin-dvorak-rozhovor-253173

Výsledek voleb do Evropského parlamentu určí další směřování Evropské unie na příštích pět let. Jak před volbami naznačovaly průzkumy voličských nálad, europarlament se přitom může proměnit nejvíce od konce 70. let. Výrazně posílit by totiž mohly antievropské a populistické strany. Před nárůstem pravicového populismu před volbami na jaře varoval například také německý kancléř Olaf Scholz.

Že se nástup populistů pravděpodobně promítne do složení příštího europarlamentu, nevylučuje ani ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Ten si všímá, jak se změna nálad odrazila v kampaních kandidujících subjektů: „Mnohem méně než dřív jsme slyšeli o environmentální zodpovědnosti, o zelených výzvách. Jako by to přestalo být sexy téma. I ti hodně zelení najednou pochopili, že tudy cesta za hlasy voličů nevede. A přiklonili se k tomu taky pod tlakem populistů.“

„To (posun europarlamentu doprava) je jedna z výzev, u které teď vůbec nevíme, jestli nastane, nebo jak se vlastně bude řešit,“ dodal Dvořák. EU, a tedy i Českou republiku podle něj pak čekají další „běžnější“ výzvy, zejména v souvislosti s válkou na Ukrajině. Jako zajištění obranyschopnosti, konkurenceschopnosti nebo snížení závislosti na strategických surovinách.

Co se sebou Unie musí udělat, aby nezaostávala v inovacích a ekonomickém vývoji? A jak bude muset změnit své instituce v souvislosti s dalším rozšiřováním?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co pro vás bylo hlavní téma letošních eurovoleb? – Jeden z velmi důležitých prvků celého předvolebního vývoje bylo, že jsme mnohem méně než dřív slyšeli o environmentální zodpovědnosti, o zelených výzvách. Jako by to přestalo být sexy téma. Jako by to přestal být magnet pro hlasy voličů. A i ti, kteří dřív byli hodně zelení, tak najednou začali lehce couvat a měnit rétoriku.

1:30 I ti hodně zelení najednou pochopili, že tudy cesta za hlasy voličů nevede, a přiklonili se k tomu taky pod tlakem populistů, kteří to šmahem házeli do kanálu, že Green Deal je zločin a tak dál. A pak samozřejmě byl významný posun populismus, nacionalismus. Decentralistické nebo antiintegrační tendence. To bylo velké téma, které se velmi pravděpodobně promítne i do složení příštího europarlamentu.

2:00 S tím posunem od zelených témat míříte i na své hnutí STAN? – V každém případě jsme netlačili tolik na pilu. Začali jsme cítit, že tohle prostě teď není něco, po čem lidé volají.

3:00 Co bylo nejvíc téma mimo agendu? – Největší nesmysl byly sliby, že přijdeme do parlamentu a zrušíme Green Deal. To je samozřejmě ukázka toho, že ten člověk buď vůbec neví, o čem mluví, nebo slibuje něco, co nemůže splnit.

3:30 Jeden z největších nonsensů této kampaně bylo to, že se tady znovu objevilo téma eura, přijetí nebo nepřijetí evropské měny. Přitom to Evropský parlament neřeší. Je to jakýsi symbol toho, jak moc chceme, nebo nechceme být v Evropě integrováni, jak moc chceme patřit do západní společnosti a být chráněni před vlivy východu. To je naše domácí úloha, kterou nemáme splněnou.

4:00 Jaká bude největší výzva pro Evropskou unii v příštích pěti letech? – Nelze vyloučit, že výrazným způsobem v příštím parlamentu posílí, řekněme, krajně pravicové nebo hodně pravicové síly a že se celý parlament nějakým způsobem posune nebo změní se struktura celé Evropské komise a že se změní agendy. To všechno se může stát.

5:00 Byl jsem nedávno ve Španělsku, kde se mě snažili přesvědčit, že naše vláda je krajně pravicová právě proto, že ODS je součástí ECR frakce (frakce Evropských konzervativců a reformistů, pozn. red.). Ta je už relativně hodně napravo a mají z toho obavy. Takže to je jedna z výzev, kterou teď vůbec nevíme, jestli nastane, nebo jak se vlastně bude řešit.

5:30 A pak jsou tady takové ty běžné. Já mám to potěšení nebo tu čest, že se podílím na přípravě strategických cílů na příští pětileté období, které by měla odcházející Evropská rada předat nastupující komisi jako ta hlavní témata. Česko si je definuje, nepřekvapivě, velmi podobně jako ostatní země.

6:00 Největší výzvy budou nepochybně ještě dlouho válka na Ukrajině a z toho plynoucí potřeba soběstačnosti, odolnosti, obranyschopnosti, snížení závislosti na strategických surovinách, snížení závislosti na fosilních palivech z východu a tak dál.

8:30 Hodně se teď mluví o přeregulovanosti, že bychom měli zavést přinejmenším pravidlo one in, one out. Tedy za jednu přijatou regulaci nějakou zrušit. Nebo dokonce ještě lepší, za jednu přijatou dvě zrušit. Protože bohužel trošku platí to úsloví, že Amerika vyvíjí, Čína kopíruje a my regulujeme. A myslím, že si to začínají opravdu všichni uvědomovat a že tlak nebo snaha omezit regulaci, byrokracii a zefektivnit chování tady bude. Jenom se bojím, aby to neskončilo vytvořením dalšího úřadu na snižování byrokracie. – Je, nebo není fér v tuhle chvíli říct, že Evropa je přeregulovaným společenstvím? – To je fér a je dobře, že se to začíná říkat nahlas. Evropa trpí jistou přeregulovaností.

10:00 S tématem bezpečnosti se pojí debata, že je třeba nakopnout v Evropě zbrojní výrobu, daří se to? – Všichni o tom mluví. Nejsem si jist, že to všichni opravdu chtějí. Vždycky to bude jakýsi konflikt nebo hledání vybalancované polohy mezi různými zájmy. Některé země mají zbrojní výrobu, některé nemají. Ti, co ji mají, se budou snažit si ji obhájit, budou se snažit, aby nevypadly z toho řetězce a tak dál. Ale je to nutnost. Jinak nepřežijeme.

12:00 A co přístup Evropy a jednotlivých evropských zemí k péči o vlastní bezpečnost ve vztahu k politickému dění, konkrétně k blížícím se prezidentským volbám v USA? Jsme připraveni na to, že nový prezident nechá bezpečnost více na bedrech Evropy? – Jsme na to připraveni? Nikoliv. Chystáme se na to? Ano. Zase, zatím jsme v rovině proklamací. Všichni říkají, že to dělat musíme, že nejsme připraveni. Bohužel smutně se ukazuje i naše neschopnost dodat Ukrajině dostatečně velkou dávku pomoci, kterou by potřebovala. Ukázalo se, že jsme dlouhá léta podřimovali v dobré naději, že Amerika nás vždycky zase zachrání. Ve chvíli, kdy jsme konfrontováni s možností, že by to nemuselo takhle fungovat, tak se ukazuje, že připraveni nejsme.

13:00 Věřím, že lídři jsou si toho rizika vědomi. Asi to nebude možné říct třeba na podzim, že teď už jsme připraveni se obejít bez NATO – nehledě k tomu, že si myslím, že to by byla cesta do pekel, snažit se vymezit vůči NATO. Nebylo by to dobré pro naše bezpečnostní směřování. – Zvládneme to i bez Spojených států? – V tuhle chvíli se obávám, že bychom to nezvládli. A zase věštíme z koule. Spekulujeme, nevíme ani, jestli by se Donald Trump pustil do toho, že se stáhne z Evropy.

14:30 Další klíčové téma, které bylo i velkým tématem evropských voleb, je migrační pakt. – Současná verze paktu je domluvená, schválená oficiálně, ta už je daná. Já to zopakuju znovu, pakt není žádným otevřením dveří pro migranty. Ale naopak nastavuje konečně aspoň nějaká pravidla. Jsou jiná, ne tak přísná, jak jsme si představovali my sami, proto jsme se zdrželi v konečném hlasování. Nicméně považujeme to za krok správným směrem.

22:00 Jak bude pokračovat debata o právu veta? – Není pochyb o tom, že Maďarsko se tím pokouší vydírat zbytek Evropy, protože jednou už si šel pan premiér Orbán na kafe, když za to dostal slíbenou nějakou odměnu, a najednou to prošlo. Je to doklad o tom, že fetiš národní suverenity schované v právu veta je ohrožen tím, že má někdo právo veta a zneužívá ho. A to už ve svůj prospěch, nebo možná i ve prospěch nějakého hráče mimo Evropskou unii. To je první velký vykřičník, proč se velmi důsledně zamýšlet nad právem veta.

23:00 Máme se o tom bavit, ale nemusí to být přímo zrušení práva veta. Může to být jeho nahrazení něčím velmi podobným. Například chcete vetovat? Dobrá. Ale už nestačí jenom říct, že jsme proti. Ale musíte jasně dokládat, že to je pro vás skutečně bytostný národní zájem.

30:00 (k pozici eurokomisaře) Úplně jsme pominuli možnost, kdy kromě vás si nárokují nominaci na eurokomisaře také Piráti. Vaši bývalí kamarádi ze Sněmovny. – Jsou pořád naši kamarádi. Akorát nevím, z jakého titulu si to nárokují, když u té dohody nikdo z nich nebyl, oni interpretují něco, o čem nemohou vědět. – Takže to je passé? – Z našeho pohledu je to passé, ale zase na druhou stranu nejvyšší zájem je, abychom tam poslali člověka, který Česku nebude dělat ostudu. Musíme taky respektovat to, že v konečném důsledku bude rozhodovat vláda.

32:00 Josef Síkela si to tam odpracoval v rámci energetických krizí. Je známý, uznávaný. Danuše Nerudová má velkou šanci za předpokladu, že bude třeba požadavek, aby to byla žena, což nelze vyloučit, a že bude mít výborný výsledek ve volbách.

Martin Dvořák věří, že pokud v červnových volbách do Evropského parlamentu získají nacionalisté více křesel, bude to „příležitost” pro EU přehodnotit, co udělala špatně.

Martin Dvořák věří, že pokud v červnových volbách do Evropského parlamentu získají nacionalisté více křesel, bude to „příležitost” pro EU přehodnotit, co udělala špatně.

Český ministr pro evropské záležitosti: “Kultura nenávisti připomíná situaci před druhou světovou válkou”

Foto: Samuel Sánchez, Autor: Gloria Rodríguez-Pina
Madrid – 27. května 2024 – 05:40 CEST

Martin Dvořák (Praha, 67 let) je ministrem pro evropské záležitosti České republiky, země s více než 10 miliony obyvatel, které bohužel není vzestup krajní pravice, polarizace společnosti a populismus cizí. V rozhovoru pro deník EL PAÍS minulé pondělí v rezidenci velvyslance Dvořák uvedl, že pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica by měl být varováním. Dvořák upozorňuje, že vládnoucí kultura nenávisti mu připomíná situaci před druhou světovou válkou. Možný nárůst krajní pravice v nadcházejících evropských volbách v červnu podle něj bude jakousi „příležitostí pro EU přehodnotit, co udělala špatně, proč je tolik lidí zklamaných,” uvedl během rozhovoru v Madridu, kam přijel na zahájení dní spolupráce mezi Českem a Španělskem.

Česká republika je víc než jen soused Slovenska. Jak jste prožívali pokus o atentát na premiéra Roberta Fica?

Česko bylo v šoku. Takové činy nejsou součástí naší politické kultury. Nejen na Slovensku, ale všude bychom měli usilovat o zklidnění emocí a návrat k normální politické debatě.

Jaké poučení si můžeme vzít z toho, co se stalo?

Poučení jsou jednoduchá, ale je těžké je realizovat. Neměly by se budovat politické kariéry na základě nenávistných zpráv, agresivní rétoriky a lží. S tím se nyní potýkáme každý den, zvláště na sociálních sítích.

Máte na mysli Roberta Fica?

Nejen jeho. Tento druh politiky se vyskytuje i u nás. Musíme zastavit, nebo alespoň snížit útoky a být schopni společně si sednout ke stolu a řešit problémy. Nemluvit o politických oponentech jako o nepřátelích, krysách nebo prasatech. To je kultura nenávisti. Musíme si připomenout situaci před sto lety. Začalo to označováním spoluobčanů za nepřátele, které je třeba potrestat nebo zlikvidovat. A pamatujete si, jak to skončilo?

Vidíte podobnosti s atmosférou před druhou světovou válkou?

Ano, vidím. Nejen kvůli tomu, co se stalo na Slovensku. Evropa, USA a další země jsou na tom stejně s rostoucí nenávistí a animositou. Doufám, že nebudeme odsouzeni k opakování zkušeností z druhé světové války. Že budeme dostatečně inteligentní a zasáhneme dříve, než se to všechno zopakuje.

Je tu také ruská hrozba. V Česku byla nedávno odhalena síť ruských špionů.

Ano, web Voice of Europe. Propaganda je součástí ruské hybridní války. Čím více nespokojenosti, nejistoty a animosity, tím lépe pro Moskvu, protože co skutečně nenávidí, je demokratická Evropa. Jejich cílem není prosadit alternativní verzi nějaké myšlenky, ale vytvořit atmosféru, ve které se zpochybňuje, co je pravda a co není.

Česká republika zahájila iniciativu na kolektivní nákup munice pro Ukrajinu. Jak to jde?

Docela dobře. Je to česká iniciativa spolu s Dánskem a Nizozemskem a blížíme se k zdárnému cíli. S ohledem na citlivost této agendy bych ale nerad zacházel do detailů. Myslím, že to bude velká pomoc pro Ukrajinu v těžké situaci, ve které se nachází.

V Praze se objevilo několik protestů proti podpoře Kyjeva. Je válka na Ukrajině  v Česku rozdělujícím prvkem?

Jen trochu. Většina podporuje Ukrajinu a postoj vlády. Samozřejmě opozice využívá každou příležitost k útokům na nás. Pokud je vláda proukrajinská, opozice je pravděpodobně proruská, nebo alespoň proti Ukrajině. Ale většina obyvatel ví, že pokud Ukrajina padne, jsme v přímém ohrožení i my v Česku.

Ve vaší zemi také roste populismus a krajní pravice. Populace zároveň trpí inflací a úspornými opatřeními. Jak podle vás mohou tyto faktory ovlivnit evropské volby?

Rozhodně ne pozitivně. Existuje určitá únava z války a to je problém. Dalším problémem je migrace, kterou zneužívá opozice a ultranacionalistické strany. Politici mají dvě možnosti: podporovat humanismus a solidaritu, pracovat společně, aby byli silnější, nebo využít kartu nacionalismu.

Chtěla bych se zeptat na obavy ohledně možných dohod Evropské lidové strany s krajní pravicí, ale váš premiér Petr Fiala je součástí skupiny ECR v Evropském parlamentu, kde jsou také strany jako VOX, premiérka Giorgia Meloniová nebo polský PiS.

Myslím, že je zde nějaké nedorozumění, protože strana ODS, vedená Petrem Fialou, není vůbec krajní pravice. Máme ultrapravičáky, ale nejsou většinoví a je velmi nepravděpodobné, že by se dostali do vlády. Možná je v ODS nějaké radikálnější křídlo nebo osoby, ale rozhodně mezi ně nepatří náš premiér. Mají blíže k Evropské lidové straně než ke smýšlení členů strany VOX. A mohu vám říci, že když Meloniová nedávno navštívila Prahu, nenašel jsem jedinou otázku, ve které bych s ní nesouhlasil. Její rétorika před volbami byla velmi odlišná od té současné.

Považujete Viktora Orbána za trojského koně Ruska v EU? Podpořil byste změnu smluv, aby se rozhodnutí přijímala většinově a ne jednomyslně?

Je to citlivá otázka, protože ohledně rozhodování většinou mám jiný názor než česká vláda. Náš premiér se opakovaně stavěl proti. Já osobně si myslím, že bychom měli být otevřeni debatě, protože čelíme vydírání ze strany jednoho státu, velmi pravděpodobně v zájmu Ruska. Chápu, že malé státy se bojí, že budou přehlasovány těmi velkými. Musíme diskutovat o tom, jak se vyhnout těmto dvěma extrémům.

V době, kdy slavíme 20 let od vstupu České republiky do EU, převládá ve zdejší veřejné debatě euroskepticismus. Staly se během těchto dvou desetiletí chyby, které nás dovedly až sem?

My Češi jsme přirozeně skeptičtí, ale ano, problémy tu byly. Ale já věřím v budoucnost. Vidím mladou generaci, lidi kolem 20 let a mladší, kteří se v EU narodili a považují za přirozené být součástí tohoto spolku. Jsou svobodní, nezávislí. Moje generace nemohla o ničem rozhodovat. Necítila jsem žádnou odpovědnost, protože o všem bylo rozhodnuto.

Evropské volby přicházejí v kritickém okamžiku. Pokud krajní pravice dosáhne dobrého výsledku, jak to může ovlivnit budoucnost Evropanů?

Je to jen na pět let. Ale nový Evropský parlament bude velmi pravděpodobně méně zelený a bude mít více nacionalistů. Možná to však bude dobrá příležitost pro EU, aby přehodnotila, co udělala špatně a proč je tolik lidí zklamaných.

Česko bude mít nového eurokomisaře. O jeho funkci debatovali kandidáti do europarlamentu

Česko bude mít nového eurokomisaře. O jeho funkci debatovali kandidáti do europarlamentu

Další díl ze série debat na TN.cz s kandidáty do Evropského parlamentu se věnoval tématu Evropské komise. Po deseti letech do ní zamíří nový český zástupce. O důležitosti tohoto úřadu spolu diskutovali Martin Hlaváček (ANO), Luděk Niedermayer (SPOLU), Martin Dvořák (STAN), Marcel Kolaja (Piráti), Petr Mach (SPD a Trikolora), Jarmila Dubravská (Stačilo!), Petr Macinka (Přísaha a Motoristé sobě) a Vladimír Špidla (SOCDEM).

Zdroj a odkaz na video: https://tn.nova.cz/videa/9586-nase-evropa/430913-cesko-bude-mit-noveho-eurokomisare-o-jeho-funkci-debatovali-kandidati-do-europarlamentu?campaignsrc=tn_clipboard

Martin Dvořák: Evropa má jako nejvyšší hodnotu solidaritu, Amerika svobodu

Martin Dvořák: Evropa má jako nejvyšší hodnotu solidaritu, Amerika svobodu

Markéta Jůzová

„Mám rád citát Václava Havla, že Česko je moje vlast a Evropa je vlast našich vlastí.“

„Zcela jistě je Óda na radost správně vybrána pro reprezentaci jednotné Evropy.“ 

„Přímočaré vyznání pocitu viny Němců, jež explicitně uvedl prezident Frank-Walter Steinmeier, považuji za nesmírně důležitou katarzi.“ 

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák převzal po dohodě s Úřadem vlády České republiky a vedením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro záštitu nad akcí s názvem Berlínští filharmonikové na Kampě. Ve vládě má Dvořák na starosti agendy spojené s obecným fungováním Evropské unie a evropské politiky, které přesahují působnost jednotlivých ministerstev. Každý měsíc reprezentuje Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států EU připravuje jednání Evropské rady, řeší víceletý rozpočet nebo i rozšíření Evropské unie. 

Po dohodě s Úřadem vlády České republiky a vedením festivalu Pražské jaro jste převzal záštitu nad akcí s názvem Berlínští filharmonikové na Kampě. Jistě s velkou radostí a navíc v symbolickém spojení oslav dvacátého výročí vstupu České republiky do Evropské unie…

Slavnostní koncert České filharmonie s jejím šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem k dvacátému výročí vstupu České republiky do Evropské unie ve Dvořákově síni Rudolfina, přenášený v přímém přenosu 30. dubna i Českou televizí, byl neskutečně nádherný, ale s ohledem na posluchače se jednalo o jistou výběrovou a exkluzivní záležitost.

Velmi se mi líbil nápad vedení 79. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, že slavnostní zahajovací koncert Berlínských filharmoniků s jejich šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Kirillem Petrenkem bude 12. května vysílán v přímém přenosu ze Smetanovy síně Obecního domu nejen v České televizi, ale i v plenéru parku Kampa. 

Je krásné, že se pořadatelé festivalu rozhodli, instalovat do přírodního areálu velké obrazovky, což bylo z mého pohledu atraktivní. Všichni na Úřadu vlády jsme si totiž velmi přáli, aby akce k dvacátému výročí vstupu České republiky do Evropské unie nebyly jen salónní diskuse.

Cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany, kterým se festival tradičně zahajuje, je úžasné erbovní dílo. Stále oslovuje velké množství lidí. S ohledem na oslavy jubilejního členství Česka v Evropské unii se mi líbila myšlenka akcentovat koncert v této spojitosti se symbolikou spolupráce různých kultur a národností. 

Každý měsíc reprezentujete Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států Evropské unie připravujete jednání Evropské rady. Jak vnímáte pojem vlast?

Vlast a vlastenectví je velké téma, které v diskuzích o Evropské unii, spolupráci a integraci, bývá zneužíváno a dezinterpretováno. Mám rád citát Václava Havla, že Česko je moje vlast a Evropa je vlast našich vlastí.

Oficiální hymnou Evropské unie se stala Óda na radost z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena. Jaký při jejím znění máte pocit?

Vždy jsem Ódu na radost Ludwiga van Beethovena cítil nadčasově. Ze zajímavosti jsem se seznámil s více překlady díla. Když jsem byl velvyslancem v Kuvajtu, dohodli jsme se s kolegy z ostatních evropských zemí, že recepce každé země bude začínat nejdříve zněním hymny daného státu a pak hymny Evropské unie. Hudba je nástrojem, který umožňuje porozumět si mezi národy beze slov, navíc je povznášející a nabíjí nás pozitivními emocemi. Zcela jistě je Óda na radost správně vybrána pro reprezentaci jednotné Evropy. 

V roce 2012 získala Evropská unie Nobelovu cenu za mír…

Ano, ovšem v současnosti cítíme nárůst nacionalistických tendencí, nežádoucí a nechtěné nebezpečí, což není příliš potěšující. Evropská unie buď tlaky nebezpečných ideologií ustojí, anebo přestane existovat. Neumím si ovšem představit, jak by jednotlivé státy v současnosti – po určité své zkušenosti z minulosti – byly schopny, stavět se ke světové konkurenci. Ať už se jedná o konkurenci asijských diktatur či výrobců, anebo v otázkách zabezpečení obrany, demokracie a svobody každého jejího státu. Mnohem snadněji zvládneme vše společně, než každá země zvlášť. A je možné, že právě snahy o rozbití Evropské unie jsou vedeny právě z asijských diktatur, kterým příliš vadíme jako moře demokracie svobody.

Jak jste rozvíjel svůj vztah ke klasické hudbě? 

Ke klasické hudbě jsem si našel vztah v průběhu dětství a dospívání. V Pardubicích, kde jsem vyrůstal a studoval na gymnáziu, jsem byl členem Hudební mládeže. Navštěvoval jsem rád koncerty Komorní filharmonie Pardubice, jejímž šéfdirigentem byl tehdy famózní Libor Pešek. Orchestr za jeho řízení zažil zcela jistě své vrcholné období. Jejich společné koncerty se staly pro mne již tehdy hudebním svátkem.

U nás doma zněla často klasická hudba, protože tatínek byl jejím velkým milovníkem a rád poslouchal především díla Richarda WagneraAntonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Maminka si zase oblíbila tvorbu Leoše Janáčka. V současnosti je pro mne klasika alternativou k profesnímu a společenskému šumu, který mne obklopuje. Mám k ní velmi kladný vztah, protože se při jejím poslechu vnitřně na sebe soustředím, vnímám její emoce a mnohdy i příjemnou atmosféru. 

Když jsem byl primátorem Hradce Králové, stál jsem u zrodu festivalu Jazz Goes to Town. Jazz jsem si postupem času velmi oblíbil a momentálně plánuji navštívit skvělý jazzový klub Django v New Yorku. 

Libor Pešek

V New Yorku jste působil v letech 2012 až 2017 na Generálním konzulátu České republiky. Které kulturní instituce jste nejraději navštěvoval, když jste zastával post generálního konzula?

V období mého pětiletého profesního období v New Yorku jsem velmi rád navštěvoval Metropolitní muzeum a Muzeum moderního umění. Obě instituce vždy navštívím s nadšením. Úžasné vzpomínky mám rovněž na mnohá představení Metropolitní opery, přičemž jsem rád, že se mi letos na jaře podařilo s mým synem Adamem naplánovat si srovnání opery Carmen Georgese Bizeta v režii Grischy Asagaroffa v Národním divadle v Praze na jedné straně a v režii Carrie Cracknell v newyorské MET. Dodnes s radostí navštěvuji také jazzové kluby na Manhattanu. 

Je zajímavé, že Spojené státy a Evropská unie mají podobná hesla. Státní znak Spojených států amerických má ve svém vyobrazení heslo „E pluribus unum“ a Evropská unie užívá podobné motto „In varietate concordia.“ Idea jednotné rozmanitosti je inspirativní pro oba kontinenty…

Když jsem žil delší dobu v USA, cítil jsem, že Evropané měli k sobě blíže, prostě jsme si více rozuměli. Ať jsme chtěli nebo nechtěli, vždy se jednalo, řekl bych sportovní nadsázkou „o hokejovou konfrontaci“ porovnávání evropského a amerického pohledu, kdy jsem si více uvědomoval evropskou identitu, protože jsme byli propojeni nejenom institucionálně, ale i tradicí, společnou kulturou a historií.

I když se Evropa vyvíjela jinak než Amerika, sdílíme přesto s Američany nějaké hodnoty i nějakou kulturu, křesťanskou i židovskou tradici. Během pobytu v Americe jsem si definoval pro sebe základní hodnoty obou společností a myslím si, že Evropa má nejvyšší hodnotu solidaritu a Amerika svobodu.

Samozřejmě, jak si každý zachovává část své identity a nese část své kultury, vytváří také trochu prostředí pro případné střety, protože kultury nejsou vždy úplně kompatibilní. Představy o tom, co je správné a nesprávné, mohou vyvolávat určité tenze ve společnosti. A pak je užitečné, když není střet, ale setkávání kultur. Zcela určitě je nejprospěšnější, když společně koexistuje co nejvíce kultur, aby nikdo neměl dominantní roli a pocit, že správná jen jeho kultura, která určuje tón a všichni ostatní ji musí přijmout. 

Ve své kariéře jste prokázal mnoho solidarity a za svou pomoc jste získal i řadu ocenění, například medaili NATO za pomoc při rozšíření NATO, Cenu Celestýna Opitze za humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu i Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti. Obdržel jste také zlatou Janskou plaketu pro dobrovolné dárce krve.

Velmi mne naplňuje, když mohu být lidem užitečný. Velkou profesionální výzvou byla pro mne například má mise v Kosovu, kde jsem z pozice administrátora, člena mise OSN pro poválečnou obnovu, měl na starosti rekonstrukci měst Istog a Gjakovä a rozvoj regionu Pejë. O svých zážitcích bych mohl hovořit dlouho, popsal jsem je více v knize Kosovo na vlastní kůži. Ocenění je skutečně dlouhá řada. Těší mě, že jste si dala práci je dohledat. Mě skutečně baví být užitečný, tak snad všechno dávalo nějaký smysl.

Před zahájením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro s Berlínskými filharmoniky, přijel do Prahy na pozvání prezidenta republiky Petra Pavla ve dnech 29. a 30. dubna na oficiální návštěvu České republiky prezident Spolkové republiky Německo Frank-Walter Steinmeier, který vystoupil i ve Španělském sále Pražského hradu na slavnostní konferenci „20 let Česka v EU: Vize pro rozšířenou Evropu.“ Jak se vám líbil projev německého prezidenta? 

Projev německého prezidenta jsem si opravdu užil, jednak z pohledu evropské dimenze a jednak pro jeho vyjádření úcty a respektu k tomu, co Češi v Evropské unii dokázali. Nejvíce jsem ocenil, když poněkud odbočil od tématu, a opravdu jednoznačně pojmenovával vinu Německa na tom, co se v Evropě v minulém století odehrálo. Přímočaré vyznání pocitu viny Němců, jež explicitně uvedl prezident Frank-Walter Steinmeier, považuji za nesmírně důležitou katarzi.

Němci se téměř osmdesát let omlouvají za svoji vinu, jsou pokorní a kají se, co světu provedli a snaží se to odčinit. Naopak Rusové se stále domnívají, že nejsme dost vděční, že nás zachránili před kontrarevolucí, což je ruský narativ, který se nezměnil. A kdo ví, jestli se někdy změní? 

Pravda je, že v období prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova trochu přišla omluva, ale v současnosti se už o tom v Rusku vůbec nemluví. Na ruské straně není pokora. Přímočaré vyznání pocitu viny Němců v projevu německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera bylo správnou cestou, jak staré křivdy nahradit, překonat, jak se s nimi vyrovnat a vypořádat. Domnívám se, že nám Čechům občas chybí odvaha pojmenovat naše staré hříchy. 

Když jsem byla na slavnostní konferenci ve Španělském sále, nelíbilo se mi, že nikdo z českých politiků ve svých proslovech, ani z českých účastníků v diskusi, nezmínil prezidenta Václava Havla. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier, stejně jak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve své videozdravici ke konferenci, tak i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v proslovu na zahájení slavnostního koncertu České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina na Václava Havla s úctou vzpomenuli…

Váš názor si neodvažuji hodnotit, ale mám pocit, že zde již není ostentativní odstup od Václava Havla, který vyzařovali předchozí prezidenti, zejména Václav Klaus, v jehož případě se jednalo až o osobní nepřátelství, které určitě poznamenalo vztahy v české politice na dlouhou dobu. Situace se již mění, prezident Petr Pavel i premiér Petr Fiala občas Václava Havla citují. Jeho odkaz se již smí opět akcentovat, což je určitě dobře.

Odkaz Václava Havla jsme ostatně vtiskli i do motta historicky druhého českého předsednictví v Radě Evropské unie v roce 2022, jež bylo „Evropa jako úkol“. Svým stejným názvem odkazovalo na Havlův projev, který prezident pronesl 15. května 1996 v Cáchách při předávání Ceny Karla Velikého. Ale však víte, jak jsou Češi citliví na zbožňování a modlářství? Možná i proto se držíme všichni trochu zpátky. A přiznám se, že já také, když používám ve svých proslovech jeho citace. 

Odkaz prezidenta Václava Havla v zahraničně politickém směřování České republiky je nezpochybnitelný a nesmí se ztratit z naší politiky. Velmi se mi líbilo, když premiér Petr Fiala zdůrazňoval ve Španělském sále i ve Dvořákově síni Rudolfina ve svých proslovech, abychom se zbavili termínu postkomunistické země. 

S myšlenkou premiéra Petra Fialy velice souhlasím, ovšem obávám se, že termínu postkomunistické země se nelze zbavit úplně rychle. Buďme k sobě upřímní, přece jen, naše kulturní a politické dědictví několika dekád komunistického systému je stále ještě znát… Má generace šedesátníků strávila půlku svého života v nesvobodě, což poznamenalo naše způsoby uvažování i myšlenkové stereotypy. Snažím se jich ovšem dlouhodobě zbavit. Pro mne je v současnosti největší nadějí dospělá generace dvacetiletých, kteří se narodili již v době existence Evropské unie a mají jiný způsob nazírání a vnímání světa.

Ve své kariéře jsem vedla v průběhu deseti let tři rozhovory s režisérem Milošem Formanem a pro zajímavost s ohledem na historii České republiky si vybavuji jeho názor, že naší zemi bude trvat padesát let než se osvobodí. 

Domnívám se, že měl Miloš Forman pravdu. Jeho odhad byl správný a přesný. Ostatně i prezident Tomáš Garrigue Masaryk předpovídal stejnou dobu v podobném kontextu pro naši vlast. V listopadu uplyne pětatřicet let od sametové revoluce. Padesát let vychází na obměnu generací, kdy se konečně zcela osvobodíme a ke kormidlu se dostanou lidé, kteří nejsou zatíženi minulostí. 

Ráda jsem slyšela v Praze na tiskových brífincích francouzského prezidenta Emmanuela Macrona i německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera jejich uznání České republice. Ve srovnání s dobou před dvaceti lety výrazně přispěla k posílení našeho státu dle mého názoru Evropská unie.

Zcela nepochybně. Naučili jsme se vyjednávat a být seriózním, uvěřitelným a respektovaným partnerem. Nejsme nějakým nováčkem v soutěži, který ještě neví, jak se hraje. Jdeme správným směrem a ve vztazích k silným zemím se stáváme rovnocenným partnerem. 

………………………

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (*1956) má ve vládě na starosti agendy spojené s obecným fungováním Evropské unie a evropské politiky, které přesahují působnost jednotlivých ministerstev. Každý měsíc reprezentuje Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států EU připravuje jednání Evropské rady, řeší víceletý rozpočet nebo třeba rozšíření EU.

Po dokončení studia na pardubickém gymnáziu nastoupil na obor finance na Vysoké škole ekonomické v Praze, který zakončil titulem inženýr. Po studiích se stal ekonomem na podnikovém ředitelství Východočeského průmyslu masného. Po konfliktech s komunistickým režimem byl převeden do technického úseku a do výroby. V listopadu 1989 s přáteli zakládal Občanské fórum v Hradci Králové, kde nesl zodpovědnost za ekonomickou sekci. 

V roce 1990 byl zvolen prvním porevolučním primátorem Hradce Králové, funkci se mu v dalších komunálních volbách podařilo obhájit a zůstal v ní až do roku 1998. Zároveň působil také v předsednictvu Svazu měst a obcí ČR, ve kterém se později stal jeho místopředsedou.

Následovalo jeho první zahraniční vyslání. V říjnu roku 1999 vyjel na dva a půl roku do Kosova jako člen mise OSN pro poválečnou obnovu. Měl na starosti rekonstrukci měst Istog a Gjakovä a rozvoj regionu Pejë. Zážitky z této mise popsal v knize „Kosovo na vlastní kůži“, která vyšla s předmluvou Václava Havla v roce 2001. Následně se v roce 2003 přesunul do Iráku, kde pracoval na ustavení dočasných místních samospráv v provinciích na jihu země. Posléze působil v administrativním týmu Rady pro mezinárodní koordinaci v Bagdádu, v níž se později stal zástupcem ředitele odboru pro koordinaci dárců. 

Po návratu z Iráku začal pracovat pro Ministerstvo zahraničních věcí. Jako pozorovatel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě odletěl na podzim 2004 na Ukrajinu monitorovat průběh prezidentských voleb v době takzvané oranžové revoluce. V lednu 2005 byl vyslán na naši ambasádu ve Washingtonu D. C., kde pracoval v obchodně-ekonomického úseku a po dvou letech se stal jeho vedoucím. Po návratu do Čech v roce 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí, kde byl ředitelem odboru dvoustranných ekonomických vztahů a podpory exportu. Ve funkci zůstal do srpna 2012, kdy znovu vyjel do USA, tentokrát jako generální konzul na konzulátu v New Yorku.

Odtud se v roce 2017 přesunul na post velvyslance do Kuvajtu, kde měl na starosti Kuvajt a Katar. Od června 2021 působil v Praze jako náměstek ministra zahraničních věcí. V květnu 2023 se stal ministrem pro evropské záležitosti.

Je držitelem medaile NATO za pomoc při rozšíření NATO, Ceny Celestýna Opitze za humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu a Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti, Zlaté pamětní medaile Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové za zásluhy o rozvoj vysoké školy, Bronzové a Stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za zásluhy o rozvoj vědy, kultury a školství, Pamětní medaile Vojenské lékařské Akademie Jana Evagelisty Purkyně za zásluhy o rozvoj vojenského lékařského školství a také Medaile A. G. Bella za rozvoj telekomunikace v ČR. Je také nositelem zlaté Janského plakety pro dobrovolné dárce krve.

Foto: Čf / Petr Kadlec, z archivu a Facebooku M. Dvořáka, Pražské jaro / Zdeněk Chrapek

Zdroj: https://www.klasikaplus.cz/martin-dvorak-evropa-ma-jako-nejvyssi-hodnotu-solidaritu-amerika-svobodu/?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR0V8Ecge8d2YCTK9FfF4Flv9tdc6NvQ07m1J3AOMa21AEtwNR448JQAluM_aem_AWAT9q9ZEiLIfCVy9c4NSLRHaNg568onGlM76PnIHMySFmQ2-rwP-HZnqflw2snGaJEDebEwLAeXX5Saz3rJRLdp

Evropo, pro tebe všecko. Nebo ne? Martin Dvořák v OVM na ČT1.

Evropo, pro tebe všecko. Nebo ne? Martin Dvořák v OVM na ČT1.

Evropo, pro tebe všecko. Nebo ne? Diskuse eurokomisařky Věry Jourové, místopředsedkyně Evropské komise, ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) a poslankyně Marie Pošarové (SPD).
Tématem byla spolupráce na evropské úrovni a úžeji současné vztahy zemí V4, podrobnější zhodnocení hlasování o migračním paktu a postoj ČR k němu. Dále jak bude vypadat Evropa po volbách do Evropského parlamentu a jaké jsou možnosti reformy evropských struktur. Dalším tématem je účinnost sankcí EU a národního sankčního seznamu vůči Rusku. To a další zajímavé informace se dozvíte na následujícím odkazu.

Odkaz na video: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/224411030500505/