Muž, který stál osm let v čele hradeckého magistrátu a poté zamířil do diplomatických služeb. Do “svého” milovaného Hradce Králové už přijíždí jen občas. Martin Dvořák po misi ve Washingtonu a v New Yorku je již druhým rokem velvyslancem České republiky ve Státu Kuvajt a ve Státu Katar. Letní zastávky Martina Dvořáka v Čechách využila redaktorka Jiřina Šmídová k neformálnímu rozhovoru na hradecké náplavce u řeky Labe.
„Jednou za rok máme povinný návrat do vlasti, protože se koná slavná porada velvyslanců. A my máme také povinnost připojit si k tomu minimálně část dovolené. Většinou se snažíme být doma na Vánoce, protože ty slavit pod palmami neni úplně ta pravá vánoční atmosféra. Plus se ještě většinou vyskytne nějaká služební povinnost přijet do České republiky, takže se vracím zhruba třikrát do roka,” usmívá se Martin Dvořák.
Nedá se vyhnout otázce, jak zahraničí vnímá Českou republiku?
„Všude, kde jsem působil, ať už ve službách českého ministerstva nebo ve službách OSN, tak jsem s velkým potěšením vždy zaznamenal, že Češi mají nesmírně dobrou pověst. Jsou vnímáni jako svým způsobem velcí srandisté, kteří moc neuznávají autority, ale především, co je vnímáno jako naše velká přednost, je jistá kreativita. Schopnost poradit si s jakýmkoliv problémem. A potom také paradoxně platí, že značka Czechoslovakia stále ve světě žije. Všude ji znali a znají. Malá odbočka, v arabštině je speciální výraz pro pušku a to je Brno. Stále používáme slogan: Německá kvalita za české ceny a funguje to.”
„Je neuvěřitelné, kolik lidí po celém světě zná Švejka. Dokonce i v Kuvajtu. To je opravdu vnímáno jako kulturní bohatství. Počínaje muzikou, přes výtvarné umění a filmy, o tom se opravdu ví. Takže máme až překvapivě dobrou pověst po celém světě, ještě jsme si ji nestihli úplně zkazit,” říká Martin Dvořák. „V Kuvajtu je léto pořádně horké. A co mi tam nejvíc chybí? Bylo by laciné říci, že točené pivo, ale to tam doopravdy není. Čeho je tam však především nedostatek, to je zeleň. Když tedy přijedeme do Čech, nejprve musíme aspoň na pár dnů zajet do Krkonoš,” směje se Martin Dvořák.