Voda, záchody, psychosociální pomoc, úřady, silnice, obchody. Experti radí, jak dát Ukrajinu na nohy krok za krokem

Voda, záchody, psychosociální pomoc, úřady, silnice, obchody. Experti radí, jak dát Ukrajinu na nohy krok za krokem

Města Buča, Hostomel nebo Irpin na severozápadně od Kyjeva se stala symbolem ruské agrese na Ukrajinu
Co potřebuje Ukrajina hned a co chvíli počká? A jak dlouho? S čím mohou pomoci humanitární organizace a co mohou dokázat jen místní úřady? Odborníků se ptá Martina Mašková

Stránka rozhlasového pořadu zde.

Do oblasti kolem Kyjeva se opatrně vrací život, ruská ofenziva se přesunula na východ Ukrajiny. Co potřebuje území, kterým se prohnala válka, okamžitě a co bude následovat?

„Na prvním místě je dostat lidi do bezpečí a pod střechu. Musíte vybudovat zásobování, mít vodu, alespoň základní potraviny. A potom jsou na seznamu další věci jako léky, lékařská péče, posttraumatická péče. Pak jsou to vyšší stupně civilizace,“ vypočítává náměstek ministra zahraničí Martin Dvořák (STAN).

Zmíněnými „vyššími stupni civilizace“ myslí Dvořák například úklid odpadků, zajištění tekoucí vody a postupné otevírá obchodů alespoň se základním zbožím, později i s dalšími výrobky. „To je základní žebříček, jak by to mělo postupovat,“ shrnuje Dvořák, který působil jako starosta v poválečném Kosovu.

S tímto žebříčkem souhlasí i spolupracovník společnosti Člověk v tísni Ondřej Nádvorník, který působil v na Ukrajině, v Gruzii, Moldavsku, v Arménii, ale i například na Balkáně: „Bezpečí také znamená odklízení trosek a odminování. To zajišťuje armáda a civilní ochrana.“

Často se ovšem zapomíná na funkční záchody, doplňuje logistik Lékařů bez hranic Zdeněk Müller. Má zkušenosti hlavně z Blízkého východu, byl na misích v Sýrii, Iráku, Libanonu a zná dobře i Pásmo Gazy.

„Naši lidé jsou vytrénovaní přijet do takové oblasti, během krátkého času vyhodnotit, co je nejvíc potřeba, objednat to a dovézt na místo. Pokud je potřeba válečná chirurgie, jsme schopní během několika hodin operovat,“ říká.

“Aby se postupně začal rozvíjet obchod a živnosti, tak je potřeba přestat tam vozit humanitární pomoc”, říká Ondřej Nádvorník z Člověka v tísni.
S tím, že základní infrastrukturu poskytují humanitární organizace, souhlasí také Nádvorník z Člověka v tísni: „To znamená přístup k potravinám, vodě a nějaká ta psychosociální pomoc, protože mnoho z těch lidí je traumatizováno a potřebují co nejdříve začít to nějak zpracovávat.“

Následně je potřeba zajistit školy, funkční zdravotnictví a sociální péči pro nejpotřebnější.

„A samozřejmě také začít s poskytováním živobytí. Aby se postupně začal rozvíjet obchod a živnosti, je potřeba přestat tam vozit humanitární pomoc. A spíš je potřeba podpořit lidi, kteří tam jsou, i třeba přímo penězi, aby si mohli kupovat věci sami. Aby podpořili místní ekonomiku,“ říká o dalších krocích obnovy země Nádvorník.

“Je potřeba rychle instalovat někoho, nějakou autoritu, která bude schopná koordinovat humanitární pomoc”, myslí si Martin Dvořák, náměstek ministra zahraničí.
Nic z toho se ale neudrží, pokud nebude fungovat místní autorita, zdůrazňuje Dvořák: „V Kosovu i v Iráku Saddáma Husajna předchozí vlády zmizely, rozpadly se, přestaly fungovat. A přitom bylo potřeba koordinovat humanitární pomoc. To je ambice, kterou žádná z dobrovolných organizací nemá.“

„Je potřeba rychle instalovat někoho, nějakou autoritu, která toho bude schopná. Vztah místních vůči nově instalované autoritě může být různý a sám si nedovedu představit, jak to bude na Ukrajině. Předpokládám, že tam k diskontinuitě vládnutí nedojde, že nebudeme mít co do činění s loutkovými proruskými vládami. Je potřeba co nejrychleji nastolit pořádek a řád,“ apeluje Dvořák.

Psychosociální pomoc
Při péči o nejzranitelnější je potřeba nabídnout jim nejen sociální, ale i psychologickou pomoc, má jasno Nádvorník z Člověka v tísni.

„Ta je sice potřebná pro všechny, ale zvláště pro děti nebo lidi, kteří jsou více zranitelní. Například pro děti se zřizují v těchto oblastech prostory, kam si mohou chodit hrát a částečně se učit od dětí jiné věkové kategorie. A tam jim zároveň někdo pomáhá, aby se vyrovnávaly s traumatem,“ přibližuje.

Dále by pomohlo, aby ti nejzranitelnější lidé a děti nekončili v ústavech, ale v komunitní péče, dodává Nádvorník.

“Moje zkušenosti ze dvou poválečných období jsou takové, že ta obnova často napravuje spoustu hříchů, které nevznikly válkou”, pokračuje
Martin Dvořák, náměstek ministra zahraničí.

Od péče pro lidi by se mělo pokračovat k opravě infrastruktury, vypočítává další úkoly Dvořák. „Je potřeba začít s opravou co nejrychleji, protože nemáte-li, kudy dovážet pomoc, tak je to problém. Alespoň provozně opravit silnice, železnice, vodovody, kanalizace. Další logistická věc jsou skladovací prostory, odkud se bude humanitární pomoc distribuovat. To znamená, že musíte mít nějaká auta a lidi ve skladech,“ pokračuje.

„Moje zkušenosti ze dvou poválečných období jsou takové, že ta obnova často napravuje spoustu hříchů, které nevznikly válkou, ale dlouhodobě tam byly kvůli podinvestování, špatné údržbě a péči. Může se stát, že dojde zcela k zásadní restrukturalizaci celého ekonomického systému,“ nabízí naději do budoucna Dvořák.

Připouští ale, že zemědělská země, jakou je Ukrajina, se možná tolik nezmění. „Tam spíš bude snaha vrátit se co nejrychleji k tomu, co fungovalo před válkou.“

Konec korupce?
Rekonstrukce Ukrajiny po válce by mohla odstranit dlouhodobou nedůvěru obyvatel k vlastním úřadům a státní správě.

„Tím, jak instituce, armáda a civilní ochrana fungují velmi dobře, jak lidé vidí, že požárníci okamžitě hasí to, co zasáhnou rakety – tím získává státní správa na důvěře. Může to mít krátké trvání, ale to může být příležitost pro budování a transformování národa. Jedním z velkých problémů byla korupce, ale ten pocit, že teď všichni táhnou za jeden provaz, může být jakýmsi předělem,“ doufá Nádvorník.

“Tím, jak instituce, armáda a civilní ochrana funguje velmi dobře, získává státní správa na důvěře”, míní Ondřej Nádvorník z Člověka v tísni.
Dvořák je skeptičtější: „Opravdu smekám každý den klobouk hluboko před tím, co Ukrajinci předvádí celému světu. Ale trochu se obávám, že až do země začne proudit mnohamiliardová pomoc, který už nebude v tancích – ukrást tank nedává moc smysl –, že tam bude nebezpečí, aby se velká část peněz nepoztrácela. Aby nebyla rozdělena mezi kamarády.“

Válka o Ukrajinu na sítích. Kdo vyhrává boj o veřejné mínění a co můžeme dělat s dezinformacemi?
Připouští, že v míře korupce se Ukrajina ještě před válkou výrazně posunula k lepšímu: „Ale že by si lidé přestali něco přihrávat k sobě domů, to se, myslím, očekávat nedá. Uhlídat to bude jeden z velkých úkolů mezinárodní pomoci.“

Obnova Ukrajiny bude také zřejmě tématem českého předsednictví Evropské unie, které začíná v létě. Česká republika chce podle ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) uspořádat dárcovskou konferenci na pomoc Ukrajině a podpořit členství Ukrajiny v Evropské unii.

Poslechněte si celou debatu odborníků, moderuje ji Martina Mašková.

Stránka rozhlasového pořadu zde.

Masakr v Buče? Odporné a zrůdné, přijdou tvrdší sankce, říká náměstek Lipavského Dvořák

Masakr v Buče? Odporné a zrůdné, přijdou tvrdší sankce, říká náměstek Lipavského Dvořák

Autor: Pavlína Horáková

Celé video si můžete pustit na odkazu níže:

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-epicentrum/708762/masakr-v-buce-odporne-a-zrudne-prijdou-tvrdsi-sankce-rika-namestek-lipavskeho-dvorak.html

Bezvládná těla nevinných civilistů, mnohá se stopami mučení a mezi nimi i děti – celkem přes 300 mrtvých. Svět je šokován barbarským masakrem, který se odehrál ve městě Buča nedaleko Kyjeva. Volodymyr Zelenskyj vyzývá Evropu k zpřísnění sankcí proti Rusku. Do Buči dokonce pozval bývalou německou kancléřku Angelu Merkelovou a někdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby viděli „výsledky své zdrženlivé politiky vůči Putinovi“. Nejen o těchto tématech hovořil v dnešním Epicentru bývalý velvyslanec v Kuvajtu a současný náměstek ministra zahraničních věcí Martin Dvořák.

Buča a „strašidelné obrázky“, který o víkendu obletěly svět, připoutaly opět značnou pozornost k hrůzám války na Ukrajině. Jenže vyvstává otázka, jak reagovat na ruské činy dál? „Ano, já si taky připadám, že jsem vlastně bezmocný, že toho děláme málo, na druhou stranu neumím mnoho dalších věcí, pokud chceme vyloučit přímý vojenský střet mezi NATO a Ruskem a zahájení třetí světové války,“ uvedl náměstek Dvořák.

Podle něj určitě nastane další přitvrzení sankcí. „V EU byl připraven další sankční balíček, který byl podle mého názoru poněkud krotký, vlastně jenom ucpával díry v těch sankcích, ale Buča to restartovala. Teď přijde pátý a po něm šestý balíček, které budou mnohem silnější,“ poznamenal.

Buča podle náměstka na ministerstvu zahraničí může být svým způsobem zlomovým momentem. „Ruský styl válčení je takový odjakživa. Vytvářejí tlak, hrůzu a pocit, že lidský život nemá cenu. Likvidují tak celou zemi, ne jen strategické cíle a doufají, že se jim tak celá země poddá,“ uvedl Dvořák k masakru v Buče.

Podle Dvořáka ale Putina reakce Ukrajinců překvapila a nyní je to spíše tak, že čím brutálnější útoky Rusko předvádí, tím větší je odvaha a odhodlání Ukrajiny.

„To co sledujeme na našich obrazovkách je něco, co jsem si ani já v poválečné Jugoslávii a Iráku nedokázal představit. To je něco tak odporného, zrůdného a pro naši generaci je to první kontakt s něčím takto zrůdným, takže to v tuto chvíli ani ještě nedokážeme zpracovat,“ podotkl.

V další části pořadu zmínil, že zrůdnosti, které byly odhaleny osvobozením měst, nejspíše zasáhly i některé ruské diplomaty. „Jak jsme snad ani nedoufali, někteří ruští diplomaté na to reagují. Pan velvyslanec Zmejevský mezi nimi nebyl, ale někteří ruští diplomaté reagovali, reagovali dokonce i vůči našim spojencům. Pro mě osobně je ta reakce mnohem silnější, mnohem intenzivnější a mnohem pozitivnější, než jsem si uměl představit,“ poznamenal Dvořák s tím, že „přeci jenom stále mezi nimi ještě slušní lidé jsou a možná i ta Buča přes víkend a ty strašidelné obrázky… že se mezi některými z našich ruských diplomatických kolegů pohnulo svědomí, doufejme“.

Twitter Andreje Poleščuka: Dění na Ukrajině s Martinem Dvořákem

Twitter Andreje Poleščuka: Dění na Ukrajině s Martinem Dvořákem

Na odkazu níže si můžete pustit záznam streamu s Martinem Dvořákem o dění na Ukrajině na twitteru Andreje Poleščuka.

Zde je přímý odkaz na stream: https://twitter.com/i/spaces/1OyKADoAvnnxb?s=20

Omezením spotřeby energií může Putina oslabit každý z nás, říká Martin Dvořák

Omezením spotřeby energií může Putina oslabit každý z nás, říká Martin Dvořák

První porevoluční primátor vzpomíná v Debatě pod Bílou věží na 90. léta v Hradci Králové i na další dvě dekády, které strávil v diplomatických službách v Jugoslávii, Iráku, Spojených státech nebo Kuvajtu. Vzhledem k jeho současné pozici náměstka ministra zahraničí ale nemůže být hlavním tématem rozhovoru nic jiného, než situace na Ukrajině. Co říká na cestu premiéra Fialy do Kyjeva, proč není vstup Ukrajiny do Evropské unie tak horkým tématem a jak může proti Putinovi bojovat každý z nás ve své domácnosti? To a mnohem více prozrazuje v Debatě pod Bílou věží Martin Dvořák.

I když se v diplomacii pohybuje přes 20 let, ruský útok na prakticky celé území Ukrajiny prý ještě před pár týdny neočekával. „Vedl jsem na ministerstvu pracovní skupinu k Ukrajině už nějaký čas před invazí, ale vždycky jsem byl spíš zastáncem toho, že Putin pouze blafuje a válka nebude. Měli jsme ale i informace od zpravodajských služeb a nakonec se bohužel ukázalo, že jejich informace byly velmi přesné,“ řekl o začátku války na Ukrajině Martin Dvořák. Že válka opravdu začala, zjistil prý 24. února ve čtyři hodiny ráno a jeho každodenní život se od té doby výrazně změnil.

Cestu premiéra Petra Fialy do Kyjeva považuje Martin Dvořák za správné a silné gesto. „Je to vzkaz celému světu, že se nebojíme, stojíme na straně Ukrajiny a jsme ochotni i něco riskovat,“ okomentoval premiérovu cestu dlouholetý diplomat. Onen risk podle něj nemusel být zase tak výrazný. „Mám osobní zkušenosti z válečných oblastí z Kosova a Iráku a musím říct, že skoro vždycky to přímo na místě vypadá trochu míň dramaticky, než jak je to každý den prezentováno v médiích. Je běžné, že se i pár kilometrů od fronty žije téměř normálně,“ popsal své zkušenosti Dvořák.

Ukrajina si podle Dvořáka vzhledem k současné situaci zaslouží od Evropské unie speciální přístup, díky kterému by mohla urychleně získat statut kandidátské země. Samotný vstup do EU ale podle zkušeného diplomata rozhodně není otázkou pro nejbližší období. „Určitě to není tak, že by se válkou zničená nebo dokonce ještě zmítaná země mohla stát členskou zemí EU,“ upozornil náměstek ministra zahraničí.

Podle Martina Dvořáka kvůli boji s Putinem musí občané přijmout fakt, že každý obětuje i něco ze svého pohodlí. Kdybychom například každý snížili teplotu vytápění v našich bytech o dva stupně, dáme prý Putinovi o 10 procent méně na to, aby financoval válku na Ukrajině. „Omezit svou spotřebu energií znamená svým drobným dílem přispět k tomu, že Putina oslabíme, protože on je na prodeji energií závislý. Celá Evropa platí Putinovi 700 milionů dolarů denně za energie. Za to se dá samozřejmě pořídit hodně vojenské techniky. V případě, že bychom to dokázali snížit třeba na polovinu, bude mít Rusko velký problém,“ vysvětlil Dvořák.

Ačkoliv poslední dvě dekády strávil převážně na cestách, jako hradecký patriot osud svého města prý vždy pečlivě sledoval i ze zahraničí. „I teď na ministerstvu mě všichni vnímají tak, že jsem ten z Hradce. I když jsem se narodil v Praze, Hradečákem už zůstanu nadosmrti,“ prozradil první hradecký primátor. A přidal i důvody, proč ze zahraniční diplomatické kariéry vzpomíná nejraději na pětileté působení v New Yorku.

V současnosti Dvořák tráví většinu času v Černínském paláci v Praze. Doma je ale v Hradci Králové, kde se chce letos na podzim aktivně účastnit komunálních voleb na kandidátce hnutí STAN. „Jsem připraven kandidátku podpořit svou účastí z některého ze spodních míst. Můj návrat na magistrát ale rozhodně není ve hře. Chci dál pracovat na ministerstvu a vnímám to tak, že nemůžu současně s tím být ve vedení města,“ uvedl Dvořák s tím, že v Hradci by mohl vykonávat maximálně funkci řadového zastupitele.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Jiří Tůma

Převzato z: https://salonkyhk.cz/podcasty/2022/brezen/omezenim-spotreby-energii-muze-putina-oslabit-kazdy-z-nas-rika-martin-dvorak/?fbclid=IwAR1dI9UXfqLff3eCg3GLKo5juTK_Rnq7B8337ZGn7MUUb0m_yagzVJ9uSeU

Moje čtení: náměstek ministra zahraničí České republiky Martin Dvořák

Moje čtení: náměstek ministra zahraničí České republiky Martin Dvořák

Máte vůbec chuť a čas si teď číst?
Už řadu týdnů pracujeme pod velkým tlakem a kromě čtení nejrůznějších zpráv a svodek z míst, kde umírají nevinní lidé, i z míst, kde na to svět hledá odpověď, už opravdu nemám kapacitu. V porovnání s nasazením Ukrajinců je ale samozřejmě poněkud směšné fňukat, že nemám čas na čtení.

Máte v záloze knihu, která vám dokáže zvednout náladu?
Záleží na okolnostech. Někdy by to byl Saturnin, jindy Švejk, někdy Jan Skácel a skoro vždycky Kniha třesků a plesků, tedy pětiveršových nonsensů Edwarda Leara v kongeniálním překladu Antonína Přidala. Ale teď čtu ty svodky.

Kterou knihu byste nyní doporučil všem českým občanům?
Neškodilo by nám, kdybychom učinili součástí povinné četby České snění od Pavla Kosatíka. On je skvělý historik a vypravěč, ale také má odvahu bořit mýty a národní sebeklamy. Jejich dokladem je třeba to, že část spoluobčanů stále adoruje Putina.

Kterou knihu by si měli přečíst Rusové?
Rusům, ale také mnoha Čechům bych doporučil Timothyho Snydera Krvavé země, popisující osudy zemí a lidí mezi říší Hitlera a Stalina. Po přečtení by možná i Rusové pochopili, proč se Ukrajinci budou až do poslední kapky krve bránit tomu, aby se znovu stali součástí ruského impéria.

A kterou knihu byste doporučil zbytku Evropy?
Nejsem si jist, že by v jedné knize mohlo být důležité sdělení společné pro všechny národy. Ale evropským politikům doporučuji Profily odvahy od Johna Fitzgeralda Kennedyho. Sice se říká, že to sám nenapsal, ale to poselství je stále platné. Skutečným státníkem není ten, kdo se snaží jen zalíbit většině, ale ten, kdo má vizi a o její správnosti přesvědčí většinu národa a vede zemi tím směrem.

Se kterým autorem byste rád zašel zítra na pivo?
S Jaroslavem Haškem nebo s Bohumilem Hrabalem, protože pivo je prostředí, ve kterém oni dva byli doma. Ale pokud by to měl být autor žijící, zkusil bych Patrika Ouředníka.

A se kterým autorem byste se nebál absolvovat let přes oceán?
S Robertem Fulghumem. Sice právě díky němu vím, že „všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil už v mateřské školce“, ale jistě by mi uměl odpovědět na spoustu otázek, na něž nemám odpověď dodnes. O víře, lásce, naději… o Bohu a lidech.

Převzato z: https://vikend.hn.cz/c1-67046770-moje-cteni-namestek-ministra-zahranici-ceske-republiky-martin-dvorak

Nevím, co by přimělo Putina zastavit se. Když uspěje, bude mít chuť na další

Nevím, co by přimělo Putina zastavit se. Když uspěje, bude mít chuť na další

„Kroužíme kolem hlavy, ve které se něco děje, ale nikdo neví, co to je. A myslím si, že to neví ani sám Putin. Hraje na několika šachovnicích najednou a čeká, kde mu to půjde nejlépe,” říká náměstek ministra zahraničí Martin Dvořák. „Dodávky zbraní na Ukrajinu jsou zlom v evropské politice, před čtrnácti dny by nikoho nenapadlo, že Němci budou posílat zbraně někam, kde se válčí,” dodává.

Rozhovor z DVTV si pusťte zde:

Podcast Ptám se já: Pro Putina už není návratu, odpor Rusů proti válce ale sílí, říká náměstek

Podcast Ptám se já: Pro Putina už není návratu, odpor Rusů proti válce ale sílí, říká náměstek

Ukrajina žádá o okamžité přijetí do Evropské unie podle nové speciální procedury, uvedl v dnešním projevu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Měla by Evropa žádost Ukrajiny vyslyšet? A co přijetí brání?

Hostem Ptám se já byl náměstek ministra zahraničí Martin Dvořák.

Ukrajina dlouhé roky usiluje o přijetí do Evropské unie i Severoatlantické aliance. Dosud ale žádný plán kroků k přijetí země do institucí nebyl přijat. Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj v souvislosti se současnou ruskou invazí Unii urguje, aby zemi mezi své členy přijala.

„Obracíme se na Evropskou unii kvůli bezodkladnému připojení Ukrajiny podle nové speciální procedury,“ prohlásil v pondělí Zelenskyj.

Podle Zelenského je Ukrajina západním partnerům vděčná, že solidárně stojí po jejím boku. Prezident ale už dříve řekl, že když vzkázal Západu, kdo Ukrajině vojensky pomůže a kdo bude garantovat její vstup do Aliance, zůstal bez odpovědi. Rusko však radikálně odmítá úvahy o vstupu Ukrajiny do NATO a varuje, že by to vnímalo jako své bezprostřední ohrožení.

Pomáhá Evropa Ukrajině dostatečně? A mělo by Česko podpořit žádost Ukrajiny o vstup do EU?

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-ukrajina-zada-o-okamzite-prijeti-do-eu-jak-by-mel-odpovedet-zapad-191011

Co v rozhovoru zaznělo?

00:50  Vstup do Evropské unie je dlouhodobý proces, jsou vypsaná kritéria, která musí země splnit. Ale toto je mimořádná situace a Ukrajinci si svým statečným odporem zaslouží, aby jim byla věnována speciální péče. Nehledě na to, že dokazují, že do Evropy chtějí a bojují za to, aby součástí toho evropského společenství byli. Česká republika speciální přístup bude podporovat, ale je to čerstvá informace.

02:26 – Vstup Ukrajiny do EU by v tuto chvíli byl hlavně symbol, ale následně by země mohla čerpat veškeré výhody, ať už například ekonomické, nebo obchodní.

03:28 – Jak budou další členové EU na žádost Ukrajiny o vstup reagovat, netuším, ale věřím, že většinově budou pro.

05:21 – Proč Česko nevyhostilo ruského velvyslance? Je lepší, když to udělají země jednotně. Také je potřeba dodržovat diplomatické dohody. Není to ale vyloučené, v tuto chvíli není ale vhodná doba to komentovat. Nechceme tu situaci eskalovat.

07:40 – Na Ukrajině už nemáme žádného diplomata. Dnes ráno dorazil jak velvyslanec z Moskvy, tak z Minsku. Nejsou odvoláni, jsou staženi ke konzultaci. Na ambasádách se předpokládá postupné snižování stavu. Budeme se ale snažit, aby na těch územích zůstala symbolicky česká vlaječka.

09:51 – (O komunikaci ministerstva zahraničí s Pražským hradem.) Došlo k názorovému sjednocení, Pražský hrad ale nadále komunikuje s předsedou Petrem Fialou a ten nám zprávy předává zpátky. Přímo s Hradem nekomunikujeme.

13:31  Ruské reakce na sankce budou prolhané, budou se bagatelizovat. Sankce jsou masivní a jejich síla je znásobena tím, že je jednotná. Je ale otázka, jestli jsou dostatečně masivní, aby Rusům došlo, co vedení jejich země způsobilo. Ten standard, na který si zvykli, jim bude chybět. Musí si uvědomit, kam je Putin přivedl.

15:22 – Vladimir Putin zřejmě došel do situace, ze které není návratu. Není tam ten způsob ústupu, aby zůstal pro svůj lid hrdinou a carem a nemusel uznat, že na Ukrajině fatálně prohrál. Nyní probíhají jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Pokud by k příměří došlo a bylo dodržováno, považoval bych to za obrovský úspěch. Spíše se ale obávám, že k němu nedojde a Rusové budou tvrdit, že dostali neakceptovatelné podmínky. Musíme ale sledovat i vnitřní situaci v Rusku, kde odpor k válce roste.

18:21 – Česká republika by měla umožnit Čechům bojovat na Ukrajině, pokud jsou u nás lidé stateční a odhodlaní jít bojovat i za naši svobodu, měli by tu možnost dostat. Pokud vidím ten precedens v jiných zemích, tak si myslím, že by se to mohlo stát velmi rychle. Je ale potřeba upravit legislativu. (…) My už v té válce jsme a Putin ji už vyhlásil. Stále se snažíme do písmenka dodržovat mezinárodní právo. Vstoupit jednotkami NATO do války je za hranicí práva, to udělat nemůžeme. A to, co děláme, je na té hraně, kterou ještě udělat můžeme.

Martin Dvořák: Rozhodnutí bombardovat Jugoslávii bylo správné

Martin Dvořák: Rozhodnutí bombardovat Jugoslávii bylo správné

Autor: Luboš Palata

„Stejně jako tehdy, i dnes jsem přesvědčen, že to byla jediná možnost, jak zabránit genocidě, kterou tehdy Miloševičův režim páchal na civilním obyvatelstvu v Kosovu,“ říká i po letech o kontroverzním rozhodnutí bombardovat srbský Bělehrad Martin Dvořák, diplomat a bývalý administrátor OSN v Kosovu.

Jste jedním z klíčových expertů nové vládní koalice na zahraniční politiku. V čem se podle vás má naše zahraniční politika změnit, a v čem je naopak na co navazovat?

Myslím si, že česká zahraniční politika byla ve svých základních principech až překvapivě konzistentní prakticky po celou dobu od pádu komunismu u nás. S jedinou kratičkou epizodkou po nástupu ministra Zaorálka jsme vytrvale podporovali ochranu lidských práv před útlakem diktatur, hlásili jsme se k členství v NATO i EU, podporovali jsme demokratické síly v řadě míst světa, usilovali o užší propojení se zeměmi Východního partnerství či západního Balkánu. To, co by se tedy mělo změnit, není podle mě toto základní ukotvení a směřování. Spíše jde o to, zvýšit důraz na praktické naplňování těchto principů, místo proklamací bez skutečné vůle je realizovat.

Máte za sebou velmi unikátní diplomatickou zkušenost z mnoha částí světa mimo Evropskou unii. Jak se jeví EU z New Yorku, Washingtonu, Iráku, Kuvajtu nebo Kosova?

Moje zkušenost se tvořila po celkem dlouhou dobu, během níž se měnila jak samotná EU, tak samozřejmě i její hodnocení zvenčí. Můj pocit z jednání s partnery v jednotlivých destinacích je obecně takový, že prestiž EU a povědomí o jejích schopnostech a možnostech postupně rostou. Pro Spojené státy se stává EU srozumitelnějším a respektovaným partnerem pro jednání o zásadních otázkách transatlantické spolupráce, což jim ale jistě nebrání jednat dál bilaterálně s jejími jednotlivými členy, obzvlášť pak samozřejmě s těmi, kteří mají na vývoj v EU největší vliv. Balkán vzhlíží k Evropské unii jako ke vzoru a spáse, která by měla tuhle nejcitlivější část starého kontinentu povznést materiálně a přiblížit demokratickým standardům. Tamní vlády proklamují ochotu k reformám, které by jim vstup do toho pomyslného evropského domu umožnily, ale často naráží na limity, dané tradicemi a dosavadním politickým vývojem. A rovněž v zemích Blízkého východu je jasně patrné, že EU už je pro ně novým, zajímavým partnerem. V Kuvajtu jsem opakovaně zažíval situace, kdy názor prezentovaný představitelem EU byl brán mnohem vážněji, než kdyby se jej snažil prosadit kterýkoli z členských států EU. Nám, tedy českým diplomatům, podpora ze strany EU velmi svědčila, a stejně tak to hodnotili i mí kolegové.

Těsně po ukončení kosovského konfliktu jste byl administrátorem oblasti Kosova u albánských hranic. Jak na tuto zkušenost vzpomínáte, a jak hodnotíte dnešní stav Kosova a západního Balkánu?

Velmi rád, přestože podmínky tam byly často docela kruté a některé zážitky opravdu drastické. Ale ta práce dávala smysl, dařilo se mi pomáhat lidem a celému kraji. V prvních měsících mé mise bylo hlavním úkolem zajistit bydlení pro co nejvíce lidí v oblasti, kterou Srbové před svým útěkem ze 70 procent vypálili. Bylo velkým zadostiučiněním počítat každý den obnovené střechy z návrší nad obcí, kde jsem pracoval. I sestavování  městských rad a obnova života ve zničených obcích byly pro mě povznášející i poučné. Uvědomil jsem si, jak jsou si podobné situace při přechodu společnosti od nedemokratických systémů k těm svobodným a demokratickým i ve zcela různých koutech světa. Kosovo, stejně jako další země v této oblasti, stále ještě velmi touží po tom stát se součástí Evropy. Pomalost cesty k tomuto cíli, nenaplněná očekávání a nesplněné sliby ale bohužel zvyšují jejich netrpělivost a pootevírají dveře pro vstup vlivu z jiných částí světa. Vidím v tom jisté riziko.

Měla by se tedy Evropská unie co nejdřív rozšířit o západní Balkán, nebo naopak na základě vašich zkušeností s touto oblastí a také zkušeností EU s dnešní polskou a maďarskou vládou chápete velkou zdrženlivost k dalšímu rozšiřování Unie?

Už jsem na to, myslím, částečně odpověděl. Západní Balkán je po léta naší velkou prioritou v zahraniční politice, máme tam svoje dlouhodobě plány, cíle a strategie, a také partnery, se kterými dovedeme jednat. Na druhé straně je nutno vidět, že pomalé naplňování požadovaných standardů fungování demokratické společnosti je důvodem, proč některé země váhají s rychlým začleněním Balkánu do struktur EU. Ve vzduchu tak visí dilema, zda trvat na důsledném splnění všech požadavků a tím oddalovat proces zapojení Balkánu do EU i s rizikem, že narůstající frustraci tamního obyvatelstva zneužijí země, které EU považují za svého nepřítele či soupeře.

Mezi českou veřejností se dodnes vedou spory o to, zda mělo v kosovském konfliktu NATO bombardovat Srbsko a donutit ho ke stažení z Kosova. Jaký byl váš tehdejší pohled, a změnil se po těch letech?

Jak tehdy, tak i dnes jsem přesvědčen, že to byla jediná možnost, jak zabránit genocidě, kterou tehdy Miloševičův režim páchal na civilním obyvatelstvu v Kosovu. Zážitky z odhalování hromadných hrobů, zbytky zohavených těl, které za sebou zanechávaly srbské paramilitární jednotky… To nemohu dostat z hlavy dodnes.

Druhou vaší velkou diplomatickou zkušeností byl New York. Co člověka naučí diplomatické působení v tomto středobodu světové politiky, byznysu a multikulturní megapoli zároveň?

Generální konzulát v New Yorku, jehož jsem měl tu čest být pět let vedoucím, se primárně zabývá pasovou a vízovou problematikou, ekonomickou diplomacií a krajanskou agendou spojenou s činností s chodem České národní budovy. Ale samozřejmě se nelze vyhnout ani kontaktům s lidmi z newyorského sídla OSN nebo častým návštěvám českých ústavních činitelů v tomto místě. To je nepochybně velká škola a nezaměnitelná zkušenost, příležitost setkávat se se spoustou zajímavých osobností z celého světa a koukat se, jak se si vlastně v takové specifické roli počínají.

Byl jste naším velvyslancem v Kuvajtu – zemi, která je životně závislá na těžbě ropy. Jak se tyto státy dívají na snahu EU a Západu o zastavení globálního oteplování redukcí spotřeby fosilních paliv? Neberou to jako útok na svoji prosperitu? Je arabský svět připraven na éru bez ropy?

Alespoň verbálně se k redukci spotřeby fosilních paliv a obecně k zodpovědnosti za řešení globálních enviromentálních výzev hlásí jak Kuvajt, tak i další státy Zálivu. Na druhé straně – je asi celkem pochopitelné, že samotná realizace zatím nepostupuje tak rychle. To ale ani zdaleka není problémem jen u vlád zemí, které jsou tak těsně svázané s těžbou ropy. Beru jako velmi pozitivní, že si i tady naléhavost této otázky uvědomují a hlásí se k podílu na jejím řešení.

https://www.thebusinesssoiree.com/clanek/martin-dvorak-rozhodnuti-bombardovat-jugoslavii-bylo-spravne

Rozpadla se u nás společenská důvěra, nikdo nikomu nevěří. Byli jsme na jedné lodi a to se vytratilo

Rozpadla se u nás společenská důvěra, nikdo nikomu nevěří. Byli jsme na jedné lodi a to se vytratilo

První primátor Hradce Králové po Sametové revoluci v roce 1989 Martin Dvořák stál v čele města 8 let. Byl jedním z prvních, kteří v listopadu 1989 po městě chodili s trikolórou, protože jak říká, svoboda a demokracie je pro něj živnou půdou stejně jako kyslík.

Martin Dvořák (* 11. listopadu 1956 Praha)

politik, diplomat, ekonom a publicista. V letech 1990-1998 byl primátorem města Hradce Králové. V roce 2016 mu byla řádem milosrdných bratří udělena Cena Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné za jeho humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu a Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti.

Rok 1989 odstartoval novou éru fungování naší země. Za co jste nejvíc rád, že se u nás podařilo?
Myslím si, že je toho strašná spousta, co se změnilo k lepšímu a možná si to někdy ani neuvědomujeme. Ale pro mě jsou základní věci, že je svoboda a demokracie, že volby jsou svobodné. Že máme politickou konkurenci, máme svobodná média, veřejnoprávní i soukromá, každý má právo vyjádřit svůj názor a účastnit se politické soutěže. A ta konkurence samozřejmě nutí politiky, aspoň doufám, aby byli slušnější, poctivější a lepší než ti ostatní. Ale možnost svobodné volby je základní. A pak jsme se také samozřejmě vrátili na západ, stali jsme se součástí transatlantické kulturního prostoru, patříme do Evropy. To jsou všechno věci, za které jsem strašně rád a jsem šťastný, že jsem se jich dožil.

Zdá se mi, že demokracie a svoboda naráží na svoje limity. Vnímám silně, jak se svoboda jednotlivce střetává se zodpovědností.Martin Dvořák, politik, diplomat, ekonom a publicista

Svoboda je ale také závazek. Mnozí by se chtěli vyjadřovat ke všemu, společnost je polarizovaná. Můžeme to vnímat jako daň za demokracii?
Je to daň, ale krutá daň. Já musím říct, že v poslední době mi hodně v hlavě leží to, že demokracie a svoboda naráží na svoje limity. Kdy se ukazuje, že svoboda jednotlivce, pro kterou já bych dýchal a dal život, se střetává se zodpovědností. Já nevím, jestli mám právo poškodit planetu natolik, aby moje děti a vnoučata už tady nemohly dýchat. A to jsou věci, které asi úplně ještě filozoficky ani politologicky nemáme dořešené.

Ale mně to začíná trápit, protože vidím onu polarizaci. Vidím zneužívání médií. A to všechno se schovává za svobodu. Vidíme obrovský boj antivaxerů, bojovníků proti vakcinaci a rouškám. Když ty debaty sleduji, tak je mi z toho úzko. Protože si říkám, jasně, každý má právo rozhodnout o svém životě, ale má také právo rozhodnout o tom, že nakazí někoho jiného?

Jste politik. Existuje z vašeho pohledu nějaké ideální řešení, aby nebyla svoboda omezována?
Úplně ideální řešení hledat nemůžeme. Měli bychom hledat řešení efektivní. Speciálně v naší zemi se stala jedna hrozná věc a to, že se úplně rozpadla takzvaná společenská smlouva, že nikdo nevěří nikomu. Občané nevěří vládě, vláda nevěří občanům. Ta dohoda se úplně rozplynula. Když si vzpomenete na jaro loňského roku, kdy jsme všichni šili roušky, snažili jsme se navzájem jeden druhému pomáhat a byli jsme solidární, ošetřovali jsme se a pomáhali zdravotníkům. Všichni jsme byli na jedné lodi a chtěli jsme to zvládnout. Tento kapitál se promrhal a úplně ztratil. Myslím si, že to je jedno z největších neštěstí, které nás s covidem potkalo. Rozpad vzájemné společenské důvěry. A vzájemné osočování různých táborů přesvědčených o tom, že oni mají pravdu a ti druzí jsou pitomci.

Byl jste vždy aktivním občanem, rád chodíte mezi lidi. Máte pocit, že těch, kteří nejsou lhostejní, přibývá?
To neumím říct, některé věci se posouvají dobře, jiné spíš k horšímu. Příkopy a hradby mezi jednotlivými společenskými bublinami se hrozně prohloubily a zvětšily. Ale na druhou stranu to možná paradoxně burcuje víc lidí k tomu, aby se o veřejný prostor zajímali, aby se zapojovali do diskuzí. Lidé se probouzejí a jsem rád, že už není hanbou a ostudou vzpomínat na Václava Havla. Že už není pravda a láska jen nadávka, jak to tady skoro 20 let fungovalo. Mám pocit, že se Havlův étos vrací, a to je dobře.

Dlouho jste žil v zahraničí nejen jako velvyslanec. Zažil jste také misi v Kosovu. Když porovnáte českou mentalitu s jinými lidmi, jsme my Češi hodně speciální?
To je hezká otázka. Žádný národ by neměl podlehnout mýtu, že je něčím výrazně speciální a jiný, nedej pánbůh lepší než ostatní národy. Ale určitě se nějaká specifika, která prostě máme v genech, se vypozorovat dají. A celý můj pobyt v zahraničí mi potvrzoval to, že naše zvláštnost spočívá v tom, že jsme skutečně kdesi uprostřed. Mezi Východem a Západem, mezi bohatým a pracovitým Severem a mezi Jihem, který je trošku spíš, řekněme, na tanec než na práci, když to zjednoduším. Mockrát jsem si uvědomil, že ačkoliv si to nechceme přiznávat, ve spoustě věcí máme velmi blízko k Němcům a Rakušanům. Prostě společná historie tady je.

Jsme ‚voříšci Evropy‘ a to je dobře. Mix různých vlivů je to nejhezčí, co Češi do světové kultury přináší. V tom jsme unikátní.Martin Dvořák, politik, diplomat, ekonom a publicista

Ale třeba pobyt v Kosovu mně také přesvědčil, že v lecčems přemýšlíme jako Balkánci. Jako skutečný Východ, který má neúctu k autoritám, který není schopen jakési zodpovědnosti. Prostě skutečně v tom našem malém kousku světa se prolíná velká spousta vlivů. A že jsme vlastně v uvozovkách voříšci Evropy, to si myslím, že je dobře. Protože ony ty přešlechtěné rasy potom mají určité problémy. Zdá se mi, že mix různých vlivů je to nejhezčí, co Češi do světové kultury přináší. A myslím si, že v tomto jsme skutečně ojedinělí a unikátní.

Za svou politickou základnu jste si vybral Starosty a nezávislé. Myslíte, že má šanci vládní koalice vydržet celé následující čtyři roky?
Šanci určitě má, protože má společný cíl. Na druhou stranu ty koalice vznikly účelově, to se nikdo ani nesnažil skrývat. Letos poprvé ve volbách v tom demokratickém bloku vlastně žádné hlasy nepropadly, protože byly jen dvě možnosti a obě jasně zvolitelné. Naopak ona nesystémová část politického spektra na tom velmi tratila, protože spousta hlasů propadla. A teď by se i ta vládní koalice měla zamyslet nad tím, jak obhospodařit onen milion zklamaných voličů, kteří dnes v poslanecké sněmovně žádné zastoupení nemají.

Celý rozhovor Pavly Kindernayové s politikem, diplomatem, ekonomem a publicistou Martinem Dvořákem si můžete poslechnout v audioarchivu Českého rozhlasu Hradec Králové:

https://hradec.rozhlas.cz/rozpadla-se-u-nas-spolecenska-duvera-nikdo-nikomu-neveri-byli-jsme-na-jedne-lodi-8621344

autoři:Pavla Kindernayová,baj

Po volbách už strany hledají, kdo zabojuje o Hradec v roce 2022

Po volbách už strany hledají, kdo zabojuje o Hradec v roce 2022

Sotva skončily sněmovní volby, strany v Hradci Králové už šturmují před komunálními volbami v příštím roce. Nynější výsledky přinejmenším ukázaly, který z kandidátů a jaké uskupení v sobě mají potenciál a ambice vládnout. Chaos a krize ve vedení Hradce trvá už téměř rok a půl, posledních deset měsíců se pokouší řídit město nefunkční menšinový slepenec ODS–ANO. Zároveň je zřejmé, že ani současná radniční koalice, ani opozice nemají vůli na poslední chvíli udělat jakýkoli pokus o stabilizaci.

Přestože Martina Dvořáka (STAN) do Sněmovny nedostalo ani skoro osm tisíc preferenčních hlasů, i tak si na oslavu porážky komunistů a nevítězství hnutí ANO zapálil doutník a potvrdil, že politické kampaně jsou kolotočem, který se točí a nezastavuje. Bývalý velvyslanec v Kuvajtu jako jeden z prvních přiznal, že další metou jsou komunální volby, návrat do hradeckého zastupitelstva a dost možná ještě výš. A exprimátor Dvořák zdaleka není sám, kdo už nyní o hradeckých volbách 2022 přemýšlí.

„Komunální volby mě v příštím roce neminou a očekávání spíš ještě více narostla. Každopádně jsem připraven se v komunální politice angažovat, ale v jaké pozici i sestavě, to v tuto chvíli nedokážu říct. Dokážu si sám sebe představit v zastupitelstvu, případně v nějaké komisi nebo výboru. Když už budu v penzi a můžu se tomu věnovat, může to být určitým druhem potěšení a naplnění času,“ řekl Dvořák krátce po sečtení výsledků sněmovních voleb.

O další politické výzvě zatím nechce přemýšlet kroužkovací kometa krajských voleb – Matěj Ondřej Havel (TOP 09). Jak v sobotu večer řekl, prioritou je pro čtyřiatřicetiletého nového poslance a současně i ředitele gymnázia J. K. Tyla Sněmovna. Ale jeho skoro 11 tisíc preferenčních hlasů by pro TOP 09 mělo být dostatečně silným argumentem, proč Havla nominovat i za rok.

Byl risk jít na radnici, zní z ODS

Ve stejném sněmovním týmu – tedy koalici SPOLU – si o jedno z předních míst na kandidátce KDU-ČSL jasně řekl ekonom na Univerzitě Hradec Králové Stanislav Klik, který dostal 4 836 preferenčních hlasů. Restart politické dráhy se osm let po opuštění Sněmovny zdařil i Pavlu Staňkovi. A právě na šéfovi hradecké oblastní rady ODS bude záležet, jak občanští demokraté poskládají kandidátku a pokusí se nechat zapomenout na poslední rok a čtvrt krize na radnici, na níž se podílí.

„ODS to v Hradci opravdu nemá jednoduché, měla každopádně zvážit ono sestavení původní koalice, od toho se to celé odvíjí. Možná jsme šli do příliš velkého risku, který se teď úplně nevyplácí, přestože některé výstupy našich zástupců nejsou úplně špatné. Jen to možná neumí odprezentovat a odkomunikovat. Ty výsledky zkrátka musíme dokázat i prodat. Když vám nerozumí volič a kolikrát ani vlastní strana, je to špatné. Každopádně volby jsou už jen za rok, teď si trochu oddychneme od maratonu a začneme na tom ještě během podzimu pracovat,“ upozornil Staněk. Sám posbíral přes sedm tisíc preferenčních hlasů.

Dalším Hradečákem na kandidátce Spolu byl Lukáš Řádek a také on ze 16. místa dokázal přeskákat některé své kolegy. Martin Dvořák, který do Sněmovny kandidoval za STAN, ještě o svých stranických barvách pro komunální volby nemá jasno.

Piráti by chtěli za rok v Hradci víc

Zato partnerští Piráti mohou příští rok vyslat do boje neokoukané sněmovní kandidáty Filipa Bureše a Václava Bartoše, doplněné o stávající opoziční zastupitele včetně Aleše Dohnala, jenž na své místo rezignoval v červnu, ale v pirátském volebním štábu v sobotu analyzoval výsledky.

„Naším cílem je být za rok lepší než minule, tedy získat přes deset procent a pět zastupitelů. V Hradci jsme byli silnější než v jiných částech kraje a doufám, že za námi je za ty čtyři roky vidět nějaký kus práce,“ řekl Dohnal.

„Voliči v Hradci vědí, že známe priority města a nenechali bychom ho pustnout jako ANO. A vědí i to, že se nechováme arogantně a jednáme s nimi otevřeně a že nás názor občanů zajímá, že na ně nekoukáme svrchu a neurážíme je, když projeví svůj názor třeba peticí,“ připomněl Dohnal známou petici proti uvažované silnici v lokalitě Plachta a požadavek vedení města, aby se signatáři omluvili.

Budou padat trestní oznámení?

Vzpomínané hnutí ANO do sněmovních voleb vyslalo tři Hradečáky a současně členy zastupitelstva i užšího vedení města. Zda staronový poslanec Jiří Mašek a náměstci primátora Pavel Marek a Monika Štayrová budou na radnici kandidovat i za rok, se rozhodne už velmi brzy.

„Už v nejbližších dnech nás budou zajímat plány našich zastupitelů, zda hodlají pokračovat, nebo naopak, protože sestavování silné kandidátky je jedním z nejdůležitějších úkolů. Já jsem na vážkách, zda pokračovat, zatím převažuje rozhodnutí, že ano, přestože děním v komunální politice jsem slušně řečeno rozladěn,“ řekl náměstek pro správu majetku města Pavel Marek.

Ten minulý týden čelil výzvě k rezignaci kvůli sdílenému příspěvku na Facebooku: „Pravděpodobně vstoupím do některých soudních sporů s některými zastupiteli, kteří, nebojím se to veřejně říct, o mně lžou. Rezignovat se určitě nechystám a o mém postu bude rozhodovat klub ANO, nikoli nějaký opoziční klub. Apel na rezignaci byl pouhými předvolebními hrátkami.“

Ještě před sněmovními volbami oznámil Robert Šlachta, že jeho Přísaha to bez ohledu na víkendové výsledky nevzdává a dalším cílem jsou právě komunální volby. Velkým povzbuzením mohou být preferenční hlasy pro hradeckého podnikatele Miroslava Behana, který z druhé pozice na kandidátce překonal i krajského lídra.

Důvod proč opět jít do komunálních voleb mají i krajská jednička Trikolory, Svobodných a Soukromníků Miroslav Havrda nebo sociální demokraté Jana Fröhlichová a někdejší hejtman Jiří Štěpán, který z posledního 20. místa nasbíral druhý nejvyšší počet kroužků po lídrovi Janu Birkem.

Protestní politici mají šanci, varuje Adamec

V Hradci Králové je však podle poslance a šéfa krajského sdružení ODS Ivana Adamce podhoubí i pro úplně nové protestní politiky, kteří by mohli ztrestat pasivitu při domluvě o případné funkční vládě.

„Je to varování. Všichni se můžeme divit, kdyby vzniklo například uskupení Hradec krásnější, které bude válcovat. Známe i případy, kde se to stalo. Může dojít k účtování a varování platí pro koalici, ale i opozici. Když bude takhle nepřístupná a nebude se chtít domluvit na řešení do komunálních voleb, bude to znamenat možnost přemazání politické mapy v Hradci Králové. Pro Hradečáky to bude příležitost rozhodnout se úplně jinak, než by si všichni v zastupitelstvu přáli,“ nastínil možný scénář Ivan Adamec.

Zdroj: https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/kralovehradecky-volby-2021-snemovna-komunalni-2022.A211012_631217_hradec-zpravy_tuu