Orální historie je výzkumná metoda, která svými postupy získává v humanitních a společenskovědních oborech nové informace a poznatky na základě ústního sdělení osob, které byly účastníky či svědky určité události nebo procesu. Je to součást kvalitativního výzkumu, která se uplatňuje zejména tam, kde jsou jiné prameny nedostupné. Proto má také specifický význam pro výzkum společností ovládaných totalitními režimy, kde neexistuje pluralita pramenů a byly zaznamenávány jen takové události, které byly tehdy považovány za významné.