Proč jsem se ucházel znovu o místo primátora Hradce? /trocha historie/

Každá vláda, a? už centrální, nebo regionální či místní, je ohrožena mimo jiná nebezpečí také tím, že se po určitém čase příliš těsně propojí s těmi, kdo se kolem nich za dobu jejich vládnutí pohybují v těsné blízkosti, a naopak s postupně vzdálí těm, kdo žijí mimo okruh jejich nejbližších partnerů a spojenců. Pak začne narůstat cosi, co nemusí být přímo korupcí, ale mluví se o „klientelismu“. Tedy ten, kdo má rozhodovat o tom, kdo bude realizovat veřejnou zakázku z peněz občanů a daňových poplatníků, tak nějak podvědomě uvažuje, že nejlíp by to udělala firma „N“, se kterou už spolupracoval dlouho a s panem ředitelem byl několikrát na rybách, na golfu nebo na tenise, případně rovnou s rodinami na dovolené. Tomu přece nelze tu zakázku nedat!

Je celkem logické, že občané (asi s výjimkou toho pana ředitele firmy „N“) to vidí poněkud odlišně. Mají celkem po právu pocit, že by se zakázky a další výhody měly rozdělovat spravedlivěji a nebo alespoň jinak. A tak čím déle sedí jistá garnitura ve vládě, na hejtmanství či na radnici, tím hlasitěji se ozývá volání po změně. A tak se může stát, že strany a skupiny, které přinášejí v principu správná řešení, jsou svrženy a nahrazeny nějakými jinými, které to sice nejspíš nebudou dělat líp, spíše hůř, ale budou „jiní, noví a tedy určitě lepší“.

A já mám zkrátka pocit, že v Hradci se za posledních 20 let udělalo spoustu dobrého a užitečného, že město zkrásnělo a rozvilo se, že si pevně drží pozici na špičce v konkurenci srovnatelných měst, a že by bylo velká škoda zbořit teď pro jakýsi všeobecný pocit, že „dost už bylo těch, co tam sedí už moc dlouho“, samotný základní pilíř, na němž se všechno to užitečné, potřebné a správné podařilo postavit. Jinými slovy, mám strach, aby se lidi z naštvanosti na současné vedení města nenechali strhnout k tomu, že ho předají těm, o kterých nic nevědí, a o kterých já osobně si myslím, že by byli městu spíše ke škodě.

Nabízím proto něco, čím si troufám být odlišný od ostatních kandidátů – odsloužil jsem osm let ve vedení města Hradec Králové a přitom nikomu v tomhle městě nic nedlužím, nikomu nejsem zavázán protislužbou, nejsem propojen do žádné zdejší firmy ani podnikatelské skupiny a nemám zde ani žádné pozemky, na nichž by se dalo něco postavit (ostatně nikde jinde taky ne). A k tomu, jako bonus, můžu přidat deset let zkušeností z celého světa, z komunální politiky v různých koutech planety, z diplomacie a obchodních jednání se zahraničními partnery.

A protože si neskromně myslím, že za osm let mého působení na radnici Hradce se toho povedlo celkem dost (a zajisté se také něco nepovedlo, nic nepokazí jen ten, kdo nic nedělá) a přitom nepatřím přímo do skupiny lidí, kteří vedli město posledních osm let, zkouším nabídnout svoji zkušenost z Hradce a z celého světa jako alternativu personální, která by ale současně znamenala kontinuitu, tedy pokračování toho, co podle mě za pokračování stojí.

S velkým zadostiučiněním například vidím, že i 12 let potom, co jsem odešel z čela města, zde funguje řada podniků, akcí a věcí, které vznikaly právě tehdy. Nahlédnu-li například do kalendáře Regina, můžu se směle a poctivě hlásit k několika jeho významným bodům od novoročního ohňostroje přes Entrée k tanci, Internet ve státní správě, Divadelní festival, Jazz goes to town až po CIAF, který si už zase našel cestu do Hradce. Stejně tak jsem rád, že našim hendikepovaným spoluobčanům dosud slouží služba DOSIO, že nadále funguje systém komisí místní samosprávy, že Hradečáci dál nadšeně užívají krytý 50m bazén a historické lázně, že nebo že slávu Hradce dál šíří Institut figurativního divadla.

Na základech, které také vznikly v těch prvních letech po pádu komunistického režimu, se dál dobře rozvíjejí a fungují městské podniky, kulturní instituce a školy a Hradecká universita může pokračovat v rozvoji vysokoškolského areálu na soutoku, kde jsem kdysi před lety poklepával základní kámen. Dodnes funguje také několik podniků, které vznikly díky schopnosti města najít pro ně v územním plánu citlivě prostor (např. Arrow, nyní už Tefelex Medical). V neposlední řadě po mém odchodu pokračovala privatizace bytového fondu, by? možná jinak, než si někteří z Vás přáli.

Mým nástupcům pak patří uznání za dořešení řady dalších dlouhodobě bolestivých míst na mapě města, které jsme už my v těch prvních osmi letech nezvládli - od rekonstrukce Hořické ulice, přes ultramoderní terminál hromadné dopravy, odhlučnění Okružní ulice až po nádherné koupaliště: To vše byly body, které bývaly ve volebních programech ještě za komunistů (a pak znovu a znovu]. Podařilo se také, by? ne zcela dokonale, dotáhnout dálnici D1 až k branám města.

I tak ale zbývá nepochybně ještě dost a dost práce do dalších volebních období. Křižovatka Mileta je asi nejstarším evergreenem, Velké náměstí čeká na svoji rekonstrukci také už příliš dlouho, ale i docela nové i starší problémy čekají na své řešení.

Po delším zvažování všeho toho, co jsem se pokusil tady popsat, a mnohého dalšího, co už by se sem asi nevešlo, vracím se tedy k myšlence, že bych rád městu Hradec Králové nabídl změnu v jeho vedení, která by však neznamenala žádné revoluční obracení kormidla a rušení tradic, jež činí město Hradec Králové tak krásným. Naopak, s pokorou k jeho kvalitám, obtěžkán zkušenostmi z osm let trvajícího prvního období, kdy jsem stál v jeho čele, a obohacen zážitky z následného desetiletého putování světem, bych rád vedl jeho kormidlo směrem k ještě větší kráse, otevřenosti celému světu a k posilování jeho největší přednosti, tedy toho, že se v něm dá žít tuze příjemně.



Článek vložen: 17.08.2010, 13:17:40,