Jmenování zmocněnce pro vstup ČR do mechanismu ERM II ministrem pro evropské záležitosti Martinem Dvořákem (STAN) vyvolalo vůbec první koaliční dohodovací výbor, prohloubilo napětí v koalici a přineslo téma eura do novinových titulků. Ani negativní rámování eura v rámci kauzy však debatě o jeho přijetí v Česku neuškodilo, řekl ministr v podcastu Evropa zblízka. V co neshody ohledně eura vyústily? Co bude dál? A co chystají Starostové do eurovoleb? Poslechněte si novou epizodu.
Podcast:
Neudělal jste tak trochu medvědí službu tématu eura tím vaším krokem se zmocněncem pro vstup do ERM II. a euro?
Já doufám, že ne a moc by mě to mrzelo. Popravdě řečeno, ani si to teď po týdnu nemyslím, naopak. Ona už debata běží, řekněme, od nového roku ji pěkně odstartoval projev pana prezidenta, kde se poprvé zmínil veřejně o euru a potom probíhala docela intenzivní debata v médiích, na sítích, na mnoha platformách. Ta záležitost z minulého týdne napřed vypadala hodně děsivě, pro mě skutečně až šokujícím způsobem. Reakce byla hodně prudká a nepočítal jsem s tím. Ale když si to teď s odstupem týdne promítám zpětně, tak vlastně si myslím, že je to dobře, protože ta debata dál probíhá, je intenzivní, občas ne úplně příjemná, zejména uvnitř koalice. Ale euro je stále jaksi jedním z hlavních témat médií a veřejného prostoru, a to je přesně to, co si myslím, že se mělo stát a děje se to. Takže z toho pohledu, řekněme, budoucnosti eura v Česku je to určitě dobře. Co se týče vztahů uvnitř koalice vládní, tam si myslím, že se nám to podaří uklidnit.
A je to pozitivní debata? Protože když se na to podívám, hlavně na poslední týden, tak si říkám, že to bylo prezentované jako partyzánské překvapení, Piráti to nazvali srandazmocněnec. Celé mi to přišlo, že to byla vlastně docela negativní debata o euru, takže vlastně v konečném důsledku to asi nebude dobré. Anebo k tomu přistupujete naopak tak, že každá debata je dobrá?
Za prvé, každá debata je dobrá, a za druhé možná mám nějakou posunutou optiku, ale já vidím ohlasy, které říkají, podařilo se zatřást vládou, probudit diskusi, nastartovat ji…
Pardon, to říkáte vy a váš stranický šéf.
Já ne, nemám žádná média, která by to říkala. Četl jsem to teď v několika různých médiích, dneska (v pondělí – pozn. red.) ráno, myslím, Martin Fendrych psal v tomhle duchu. Zase samozřejmě negativní reakce jsou a já si právě myslím, že to je trošku škoda, že to je celé nepochopení, protože kdyby bylo, bývalo proběhlo nějaké jednání za zavřenými dveřmi, kde by mi řekli, hele, zmocněnec, sice na to máš právo, ale asi to nedělá dobrou službu, pojďme to vyřešit nějak jinak. A kdyby kolem toho nebyla ta minometná palba dva dny, tak by to nevypadalo jako rozkol v koalici. Naopak bylo by to docela pěkné, kdyby se koalice v téhle věci nějakým způsobem sjednotila a posunula, což se nakonec v podstatě i stalo.
Ta podrážděná reakce mně přišla neadekvátní. Dovolím si znovu ještě zkusit zopakovat proč. Mít zmocněnce je privilegium a právo každého ministra. Máme zmocněnce na mnoha ministerstvech, je pravda, že na ministerstvu zahraničních věcí, kde jsem pracoval předtím, je zmocněnců průběžně vždycky 5–10 a průběžně se to mění. Nikdo to nikdy s nikým nepotřeboval konzultovat ani dodatečně verifikovat. Stejně tak vím a mám ověřeno, že na ministerstvu školství mají zmocněnce pro digitalizaci a určitě se tím necítí dotčen pan kolega Bartoš, který jinak je vicepremiérem pro digitalizaci.
Zkrátka myslím si, že to dává smysl a nebylo to nic mimořádného, kdyby z toho ta reakce mimořádnou událost neudělala. Já na druhou stranu nepopírám, že to byl svým způsobem trošku krok jako východisko z nouze. My jsme se od dubna loňského roku pokoušeli přesvědčit naše koaliční partnery a zejména ministra financí, že by bylo načase, abychom od roku 2017 konečně zase obsadili funkci národního koordinátora, což je úplně jiná liga.
Od roku 2003 existuje národní strategie přijetí eura nebo přistoupení k euru, která mimo jiné definuje tuhle pozici. Bylo pro nás ne úplně pochopitelné a srozumitelné, proč ji vláda není ochotná obsadit. A je pravda, že prostě po několika marných pokusech dosáhnout této shody, jsme říkali dobře, tak na vládní úrovni to nemůže být, ale na úrovni ministra není nic proti ničemu mít zmocněnce. Tak si ho jmenuju.
A dalším důvodem, proč jsem to udělal, bylo, že, jak už jsem říkal, ta debata běží opravdu hodně intenzivně a už je nad fyzické síly jednoho ministra prostě na všechny panely a kulaté stoly a debaty a diskuze chodit. Petr Zahradník je mimořádně kvalifikovaný odborník, bude tomu dávat i v těch dalších týdnech a měsících jakousi odbornější pozici, vybalancovanější. Já jsem zkrátka politik a mám nějakou politickou vizi, kterou se pokouším prosadit, ale bylo by dobře, aby tu debatu nějakým způsobem moderoval nebo do ní vstupoval člověk, který bude, řekněme, výrazně lépe odborně fundován, než jsem já.
Tohle všechno byly důvody, proč si myslím, že jsem toho zmocněncem mohl a měl mít. Pokud se nakonec ukázalo na tom dohodovacím řízení, že čtyři naši partneři se domnívají, že to tak není, tak jsem neměl prakticky jinou možnost než říct dobře, pokud na tom shoda není, přestože si nemyslím, že máte pravdu, tak prostě to musím respektovat. Žádný vyšší kontrolní či rozhodovací orgán už není. 4 ku 1 je dostatečně jasná převaha. Budiž, tak to budeme řešit jinak.
Já vám zkusím dát nějaké možnosti, proč to tak bylo. Vy jste to popsal v neděli na ČT24 v relaci Týden politice, že vlastně tam nebyl problém to slovo zmocněnec, ale slovo euro. Já to zkusím ještě otočit. Nebyl tam problém ten vládní zmocněnec? Že si to vyjmenoval sám ze své vlastní iniciativy, nedal jste o tom nikomu vědět a oznámil jste to jako vládního zmocněnce.
Ne, ne, ne, ne, já jsem to neoznámil jako vládního zmocněnce. Já jsem jmenoval svého zmocněnce, přistoupení nebo pro vstup do systému ERM II a přistoupení k euru, tam žádné slovo vládní samozřejmě nebylo a být nemohlo. Tak naivní nebo nezodpovědný nebo nekontrolovaný nejsem.
OK, tak to možná byla mediální zkratka.
Byla kolem toho strašná spousta nesmyslů. Mluvilo se o vládním zmocněnci, nic takového neexistuje, ta funkce se jmenuje národní koordinátor, tu jsem samozřejmě neměl ambici ani kompetenci obsadit. Zvolil jsem cestu zmocněnce ministra, což kdekoliv je možné, spousta ministrů zmocněnce má a nikomu to dosud nevadilo.
Dohadovací řízení mi přišlo neadekvátní
Druhá strana, kterou vám vyčítali koaliční partneři, byla ta, že vy jste si to v podstatě bez jakékoliv diskusi vymyslel a obsadil.
Nevnímám to jako problém, protože opakuji, mnoho ministrů prostě jmenuje svoje zmocněnce, aniž by to komukoliv potřebovali oznamovat, aniž by se z toho museli zpovídat. Neřkuli dokonce na dohodovacím řízení. Myslím si, že tahle koalice měla svých průšvihů spoustu a žádný z toho nevyvolal dohodovací řízení. Tady ta reakce, musím na tom trvat, mě přišla neadekvátní, ale musím respektovat vůli čtyřech koaličních partnerů, je to pro mě vyřešená záležitost.
Když jste to posunul dál, tak to udělám taktéž. Na dohadovacím řízení bylo dohodnuto, že nakonec budete mít svého poradce pro vstup do ERM II a pro euro. Vy i vaši straničtí kolegové jste to prezentovali jako v podstatě výhru, že se ta debata posunula za dva dny víc jako za posledních 20 let, to je, myslím, citát přímo profilu pana Rakušana. Co to tedy znamená, že se posunula ta debata? Dále budeme mít analýzu připravenou od NERVu někdy v říjnu, co od toho očekávat? Pan Zahradník vám bude radit v tom, jak máte mluvit o euru?
Já se pokusím vysvětlit, kde se tam vzalo těch 20 let. Pro mě to bylo na tom dohodovacím řízení skutečně překvapující, ačkoliv se tím už nějakou dobu zabývám, že tam mimo jiné vyšlo najevo, že údajně nemáme doposud po 20 letech zpracovanou analýzu dopadů přijetí eura do českého právního systému, nebo dokonce do ústavního systému. Já jsem tam vznesl velmi nahlas a udivenou otázku, jak je možné, že po 20 letech, kdy jsme se zavázali vstoupit nebo přijmout euro, že taková analýza prostě není. To by třeba zrovna byla úloha, kterou by měl asi řešit ten koordinátor a my se teďka bavíme o tom, že tu analýzu nemáme. Takže já považuju za velký pokrok, že jsme uložili Legislativní radě vlády a panu ministru Šalamounovi, aby tuhle analýzu do října zpracovali a budeme mít černé na bílém, co by to případně znamenalo. A možná se dožijeme nějakých překvapení.
Stejně tak, co se týče té druhé části toho úkolu, tedy, že by NERV měl zpracovat nějakou analýzu. To je doslovná citace našeho programového prohlášení vlády. Jsme ve vládě dva roky a nemáme splněný tento úkol, který říká, že má někdo vyhodnotit přínosy a rizika našeho případného vstupu do systému ERM II. Zatím se tím nikdo nezabýval. Upřímně řečeno, nevím úplně přesně, jak to budeme zkoumat, když v tom systému nejsme, protože těch teorií kolem toho je samozřejmě spoustu a mnohem lépe by se to vyhodnocovalo v průběhu působení v tom systému, ale budiž. Máme analýzu České národní banky, máme k tomu stanovisko ministerstva financí a budeme mít ještě analýzu ze strany NERVu.
A do třetice, a to je vlastně jenom taky koncovka té debaty, kterou to celé začalo. Loni v listopadu předložila nebo zpracovala Česká národní banka materiál, který dělá každý rok, a který se jmenuje míra sladěnosti české ekonomiky s Maastrichtskými kritérii. Má to vyhodnotit míru naší připravenosti na vstup do ERM II, respektive přijetí eura. A překvapivě po mnoha letech, kdy to nevycházelo, tak ta analýza říká, že vlastně tři kritéria budeme schopni splnit v roce 2024 nebo nejpozději 2025, ale závěr, který je tam navrhován, byl nedělat nic.
My jsme v připomínkovém řízení, nikoliv jenom já, ale i dalších šest rezortů, dali zásadní připomínku, kde jsme požadovali, aby ten závěr byl přece jenom o něco konkrétnější a optimističtější. To, že nakonec jsem v tom zůstal sám, nehodnotím. Nevím, jak se to stalo. Ale je pravda, že ten materiál dosud na vládu nepřišel a my jsme se na tom dohodovacím řízení dohodli, že se pokusíme právě také už dořešit i tuhle otázku. A že vláda jaksi přijme nějaký závazek nebo usnesení, že po vyhodnocení ekonomických výsledků roku 2024, tedy počátkem roku 2025, rozhodneme o tom, jestli je ta správná situace, kdy můžeme začít, a teď pozor, vyjednávání s Evropskou komisí o případném nebo vstoupení do systému ERM II. To vyjednávání totiž nebude za týden, to bude trvat 6–9 měsíců, budou se stanovovat podmínky, co všechno musíme řešit, možná bankovní unii ano, nebo ne atd. A teprve po devíti měsících bude možno říci ano, jsme připraveni vstoupit do ERM II.
A když si dopočítáte do kalendáře, tak to už je opravdu těsně před volbami. Pro mě je to škoda, je to pozdě, ztrácíme další volební období. Byl bych rád, kdybychom hned na počátku roku 2025 byli schopni říct ano, tak tři kritéria máme splněná, to čtvrté kritérium je dvouletý pobyt v systému stabilizovaného kurzu ERM II anebo mít stanovisko Evropské komise, co je potřeba udělat k tomu, abychom do systému ERM II mohli vstoupit. A v případě, že bychom na tomto vládním půdorysu pokračovali v dalším čtyřletém období, máme ten první krok hotový. V případě, že bude vláda složená úplně jinak, má vždycky dost času říct ne, do tohohle my nejdeme.
Nemůžeme dva roky už jenom dělat údržbu
Vy jste už i v tomto rozhovoru mluvil o tom, že vláda vlastně měla hromadu jiných problémů a že nechápete, proč se teď otevřelo dohadovací řízení, protože to bylo poprvé v historii této koalice. Problémy, které má vláda, se vlastně reflektují ve vztahu ke společnosti, klesá podpora vlády, klesají preference vládních stran. Do toho ještě i vaše strana svým způsobem spustila ofenzívu proti vládě a ministr Rakušan chodí diskutovat bez cenzury a podobně.
To není proti vládě. To, že ministr vlády jezdí na problémová místa a hájí tam kroky všech svých vládních kolegů, tak to není proti vládě. To je pro vládu. Já nemůžu za to, že kolegové z vlády to berou jako ofenzívu proti sobě.
V tom videu bylo jasně řečeno, že doteď jste to dělali špatně, že to musíte změnit a říct to Fialovi. Ale dobrá, nechci se o tom teď bavit. Chci se bavit o tom, jestli to vlastně má smysl. Klesá důvěra vlády, lidé nemají velmi v oblibě její kroky. Do toho hromadu kauz, ať už pana Blažka nebo pana Fialy. Dále lidé velmi nemají rádi ani euro, když se podíváme na poslední Eurobarometr, tak 54 % Čechů je proti přijetí eura. Když to dám celé dohromady, tak má smysl teď v těchto velkých otázkách ještě přidávat a tlačit Česko do toho, že pojďme teda spravit nějaké kroky, které lidi nemusí přijmout?
Tak s těmi statistikami, víte, že to tak nemusí úplně být. Dneska vyšla statistika na Seznam Zprávách, kde už jsou úplně jiná čísla. 40 % lidí euro odmítá, 40 % je ochotno se s ním smířit během 10 let a dalších 20 % by se s tím smířilo výhledově v delším horizontu. Čili ta dynamika tam nějaká je a já jsem skálopevně přesvědčen, že o potřebnosti eura jsme schopni přesvědčit dostatečně velké množství lidí.
Ale to, co říkáte vy, nezlobte se, ale takhle to není, je to přesně naopak. Jestliže jsme se na konci loňského roku a na začátku letošního dozvěděli od dvou vysoce postavených představitelů vlády, že vláda už nebude dělat dokonce svého volebního období nic, aby nenaštvala lidi, tak to je pro mě naprosto nepřijatelné. Přece nemůžeme dva roky už jenom dělat údržbu a pokud možno nedělat vůbec nic, aby se něco změnilo. Naopak teď je ta doba, kdy vláda má dělat věci, kterými bude posouvat tuhle zemi někam dopředu. Dva roky jsme řešili krizi, válku, doznívání covidu a měli jsme skutečně naléhavé kritické okamžiky. Ale vyhodnotit to tak, že teď už je hotovo, protože jsme přijali konsolidační balíček a teď už nic dělat nebudeme, tak to byl přesně ten důvod, proč jsme se rozhodli, že tohle přece ne. My musíme naopak teď teprve začít být aktivní, chodit za lidmi, nabízet ta témata, otvírat je, diskutovat a připravovat.
Beru, ale neměli byste o těchto krocích informovat členy vlády a nedělat, jak to nazval ministr financí Stanjura, partyzánštinu?
Znovu musím opakovat, to není žádná partyzánština. Partyzánštinu z toho udělala teprve reakce našich koaličních partnerů. Jmenovat si zmocněnce je moje svaté právo. Nikdo přede mnou to nedělal, aby o tom dopředu informoval. Respektive, teď jsem se dozvěděl, že zmocněnec pro kvantové technologie byl projednán na K-5, protože to je průřezově zmocněnec pro dva ministry, ale spousta zmocněnců vznikla a zanikla, aniž by to koalici zajímalo. Možná jsem podcenil míru reakce, která přijde. To je pravda, ale to nebyla žádná partyzánština, to byl normální regulérní krok, který pouze naši partneři nebyli ochotni přijmout. Stejně jako s výjezdy pana předsedy Rakušana. Přece každý politik, každý předseda vládní koalice, koaliční strany má svaté právo si vyjet kamkoliv. A natočit si o tom videa, jak tam s těmi lidmi diskutoval, přece není proti vládě. Já nechápu, proč je vláda dneska tak jaksi dotčená tím, že aspoň někdo v té vládě chce něco dělat.
Já to nerozporuji. Ano, každý má právo vycházet kamkoliv chce, žijeme ve svobodné, demokratické zemi, ale stále vyvstává otázka, jestli to vůbec probíráte se svými kolegy? Oni jsou vaši nejbližší spolupracovníci a jistě to má smysl vysvětlovat, aby se necítili takto.
Už se k tomu dostáváme poněkolikáté a vždycky zapomenou odpovědět. Samozřejmě, že to s nimi diskutujeme, probíráme. Říkám vám, že například návrh na obsazení funkce národního koordinátora byl na stole K-5 opakovaně, a po měsících, kdy jsme se dozvídali, že je ještě na to brzo, se teď dozvídáme, že už to nebudeme řešit. Nezlobte se, ale skutečně tohle je stav, kdy my nejsme připraveni a ochotní a nebudeme dva roky čekat ve svých zalezlých v kancelářích a tam mlčet, abychom náhodou neudělali něco špatně, takhle se přece politika dělat nedá.
Co se ale změnilo? Protože ještě na konci ledna Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně Poslanecké sněmovny, oznámila, že by bylo načase obsadit post národního koordinátora pro přijetí eura. A vlastně jen týden poté už byla proti tomu. Co se stalo v tom týdnu?
To se musíte zeptat jí. To já skutečně nevím. Mě to právě překvapilo, proto jsem byl tak zaskočen, že napřed byly nejméně čtyři strany vládní koalice celkem výrazně pro euro a najednou, když se ta věc objevila na stole, tak my jsme ti, kteří rozvracejí koalici, když jsme zůstali sami.
Otevírat témata můžeme i bez odchodu z vlády
Možná bych to je ještě otočil jinak. Chcete v takové koalici ještě být? Kde vás označují za rozvraceče, za partyzány a podobně? Má smysl, aby STAN ještě byl v takové vládě?
Samozřejmě, že to má smysl a my jsme nikdy neměli v úmyslu tu vládu rozvracet, ani tu koalici. Říkám znovu, nás zaskočila prudkost, odmítavost té reakce. My jsme si velmi dobře vědomi, že žádná lepší alternativa v tuhle chvíli není a nebude ani po dalších volbách. Velmi si přejeme, aby na podobném nebo stejném půdorysu fungovala i příští vláda a chceme pro to udělat cokoliv, ale nedomníváme se, že cesta k takovému výsledku za dva roky je to, že už dva roky nebudeme dělat nic. My si myslíme, že je potřeba, abychom nejenom my jako hnutí, ale i ostatní, stejně aktivně přistupovali a nastolovali témata. Přece není nic nemravného nebo nepřijatelného, když přijde na vládu nějaké téma, na kterém není shoda, tak prostě se bude hlasovat, skončí to 11 ku 6 nebo já nevím jak, tak ti, kteří nevyhrají řeknou dobře, tak tohle se nám nepodařilo. Můžeme to zkusit za čtyři roky znovu. Ale hrát to na to, že teď už nebudeme dělat nic, na čem není shoda, mi prostě nepřijde chytré. Přijde mi to naopak politicky sebevražedné a divím se, že to naši partneři nechtějí takhle přijmout.
Není tedy lepší si jít po své rovině a odejít do opozice, případně vyvolat předčasné volby a ukázat voličům, že my to chceme jinak, toto je naše vize?
Ale přece my můžeme ukazovat naše vize nebo naši představu o tom, jak by se ten-který problém měl řešit i v rámci této koalice. Znovu říkám, přišli jsme s eurem nebo respektive ani ne s eurem, to bychom si nedovolili, ale s tím, co je ve vládním programovém prohlášení, tedy naplňování kritérií a vstup do ERM II. Já bych byl býval předpokládal, že to může projít, ale nemůže to projít, dobře. Ale všichni vědí, že je tady jedna strana, která to navrhla. Neprošlo to, ale vládní koalice a vládní soudržnost je samozřejmě v tuto chvíli hodnotou, kterou nemá smysl rozbít na nějaké dílčí kauze. Znovu opakuju, kdybychom dneska chtěli odcházet z vlády, tak si umím představit už jenom samé horší varianty, vystavíme vládu ještě většímu tlaku opozice vedené ANO a SPD. To přece nikdo jaksi z demokraticky uvažujících politiků nemůže chtít. Já jenom nevidím nic nedemokratického na tom, že na některé věci máme různý názor, vyříkáme si to a vláda prostě řekne dobře, tohle jsme vyřešili, tohle bude řešit jiná vláda.
A není toto jenom strašení ANO a SPD, že buďto my, nebo kolaps demokracie a státu? Není to tak trošku argumentační faul?
Nezlobte se, já dělám politiku 30 let, byť třeba ne vždycky úplně aktivně. Ale tady žádná jiná alternativa v tuhle chvíli prostě není. Podíváme-li se do parlamentu tak, jak vypadá teď, a podíváme-li se na průběžné průzkumy veřejného mínění, tak je jasné, že žádná jiná varianta než těchto pět demokratických stran pohromadě, které budou držet většinu, není, a rozhodně to není dobré pro Českou republiku. Já si myslím, že na tom je naprostá shoda mezi všemi pěti členy koalice, a to, že se na něčem neshodujeme, na tom nemůže nic změnit.
Nemyslím si, že eurovolby budou přetahovaná mezi námi a Piráty
Pojďme ještě na další poměrně aktuální téma. Kampaň do evropských voleb už probíhá, prezident vyhlásil na konci ledna oficiálně termín. Už jsou založené i transparentní účty, konkrétně na tom vašem stranickém jsem už viděl několik velmi zajímavých výdajů, na video, webové stránky atd. Už tedy chystáte kampaň? Jaká bude a bude obnášet?
To se neptáte toho pravého. Za kampaň je zodpovědný pan kolega Farský, chystá se na to velmi dlouho. Já ani nevím, že už máme transparentní účet.
Vy to s ním nekonzultujete?
My konzultujeme s panem kolegou spíš ty programové věci, ale technikálie kampaně, kdo ji povede, kam se bude jezdit, kde budou přednášky, kde budou billboardy, to skutečně já neřeším.
V posledních měsících vyplynul poměrně velký souboj mezi vámi a Piráty. Vy říkáte že máte nárok na eurokomisaře a Piráti zase opačně. Nebudeme zabrušovat do této debaty, protože aktuálně nemá vyústění. Ale s ohledem na ty vaše aktuální kroky, nehrozí kampaň, „My jsme více proevropští než Piráti, proto volte nás“?
To nevím, jak kdo čte tuhle kampaň. Já si myslím, že my jsme se svým proevropským směřováním nikdy neskrývali, netajili a stejně tak se s ním neskrývali Piráti. To byl také jeden z důvodů, proč jsme byli schopni sestavit společnou koaliční kandidátku. Nemyslím si, že by to nutně musela být přetahovaná mezi námi a Piráty. Koneckonců, jako proevropští se tváří i zástupci TOP 09. Takže to bude o tom, kdo si jaké téma zvolí v evropských volbách, jestli bude chtít být více euroskeptický, eurokritický, eurofilní. Ale já to vůbec nehodnotím a znovu říkám, strategii voleb nesepisuju, neřeším.
Tak se zeptám jinak. Jakou byste chtěl vidět kampaň STAN? Co by byla podle vás optimální kampaň Starostů?
Myslím si, že bychom měli samozřejmě zdůrazňovat náš zájem na tom, aby Česko patřilo co nejtěsněji do Evropské unie a do jádra. Na druhou stranu zase nedělejme si iluze nebo nenalhávejme si zrovna euro. Není to něco, co by řešil Evropský parlament. Přesto se to zřejmě v kampani bude objevovat a znovu, protože to je svým způsobem politické rozhodnutí, které s Evropou souvisí, to je taky důvod, proč se tomu věnuju i já.
Myslím si, že bychom měli jako aspirující do Evropského parlamentu být schopni jasně formulovat, proč je pro nás členství v Evropské unii dobré, co bychom tam případně chtěli udělat jinak, lépe nebo co bychom naopak chtěli zachovat. A mně se zdá, že je to jako program dostatečné. Samozřejmě můžeme už teď začít definovat nebo popisovat priority, které máme, ale zase myslím si, že ten program se ještě tvoří. Jaksi paralelně s tím pracuju na nepolitickém zadání; zpracováváme náš vstup do diskuze o budoucích strategických cílech Evropské unie na další volební období, které by měly projednávat nově zvolené orgány.
Takže asi neprozradím žádné tajemství, ale pro nás v tuhle chvíli jsou zásadní okruhy nebo témata bezpečnost, která se samozřejmě akcentuje díky tomu, jak se vyvíjí situace na naší východní hranici a kousek od ní. Myslím tím agresi Ruska proti Ukrajině, která obnažuje spoustu našich nedostatečností ve schopnosti se bránit a bránit hodnoty, na kterých Unie vlastně stojí. K tomu patří jistě i nějaká odolnost, soběstačnost, větší autonomie. To všechno jsou témata, která se budou určitě objevovat více a více tak, jak se ta situace vyvíjí.
Ta druhá věc je pro nás konkurenceschopnost, protože vidíme lehce varovné signály, že míra regulování a míra předpisů, které určují, co všechno se smí a nesmí, začínají omezovat konkurenceschopnost našich firem vůči Americe nebo asijským zemím. A to si myslím, že by bylo stejně tak nebezpečné pro Evropu, pokud bychom nebyli schopni v tomhle souboji obstát. Takže to jsou asi dvě základní témata, které teď mají spoustu podtémat.
Pro mě je samozřejmě atraktivní rozšiřování a s tím zase spojené otázky případných změn, mechanismů a fungování Evropské unie vevnitř i navenek.
Za vládu budete nominovat příštího eurokomisaře. Teď se nebudu ptát na váš stranický názor, ten předpokládám, že bude stejný jak u vašich kolegů. Ptám se spíš na to, kterým směrem se budete v létě rozhodovat? Vedou se na půdě koalice nějaké debaty o tom, jaké byste chtěli portfolio? Případně možná nějaké jména?
Tak musíme si uvědomit, že skutečně v tuhle chvíli se pohybujeme v matici, kde je těch neznámých ještě moc. První velkou neznámou, jak ty volby dopadnou, jak silný bude STAN, jak moc bude ochota i po volbách dodržet tu smlouvu, kterou pan premiér několikrát potvrdil.
Piráti zase říkají, že premiér potvrdil i jejich verzi, takže tato debata teď nemá smysl.
Bavíme-li se o portfoliu, tak zase považuju za potřebné říct, že jestliže se tady bijeme v prsa, že chceme silné ekonomické portfolio, a přitom jsme jedna z pěti zemí, které nemají euro, tak jsme tím v diskusi poněkud handicapováni. Já si myslím, že prostě to může být jeden z požadavků nebo kritérií, které budou rozhodovat. Stejně tak v případe, že bychom se bavili o portfoliu energetickém, tak je otázka, do jaké míry bude ochota, aby energetiku spíš ovládala země, která je součástí jaderné aliance, anebo naopak země, která v ní není. Jestli bude větší ta touha proti jádru nebo touha zapracovat jádro do relevantních zdrojů energií. Takže tohle jsou třeba věci, o kterých se tady moc nemluví. Dále se určitě může objevit na stole požadavek, aby to byla žena kvůli genderové vyrovnanosti. Já můžu jenom říct, že my už samozřejmě během našich diskusí v Bruselu se o tom tak jako lehce bavíme s lidmi, o kterých si myslíme, že to budou ti, s kterými se o tom budeme bavit po volbách.
Kdo ti lidé jsou?
Nezlobte se, nemůžu to teď úplně odvyprávět. Ale zkrátka rozhazujeme různé sítě, ukazujeme nějaké typy, ale je to strašně daleko. A koneckonců bude to v konečné fázi pan premiér, který bude tato jednání muset vést s tou nově ustavenou Komisí a on bude přinášet naše vstupy a bude nám vracet zpátky případné požadavky a výstupy nebo kritéria, která bude stále na stůl klást budoucí Evropská komise. Takže je to opravdu daleko a já si myslím, že je to předčasná debata. Teď je potřeba spíš na tom pracovat v zákulisí.
V Renew bychom se cítili pohodlněji než v EPP
Co se týče evropských voleb a máte to ve svých rukách jako STAN, případně jako budoucí europoslanci za STAN, je příslušnost ke frakci. Debatuje se o tom, že vaše aktuální příslušnost k Evropské lidové straně (EPP) není úplně dostatečná. Existuje docela liberální křídlo hnutí, které říká, že je čas odejít od konzervativců a nabízí se liberální frakce Renew. Tam je zatím hnutí ANO a spojení s nimi by se na domácí scéně zdálo poněkud nepřijatelné. Nicméně říká se, že hnutí ANO už ve své aktuální frakci není moc vítané, takže by se dveře mohli otevřít vám. Co se bude dít po volbách?
Tak v tuhle chvíli máme jednoho poslance, takže příslušnost k jedné frakci není až tak úplně to zásadní. Věříme, že budeme mít dost poslanců na to, abychom byli relevantním partnerem pro diskuzi, do které frakce budeme patřit. Já nebudu skrývat, že jsem se s bývalým předsedou frakce Séjourném sešel několikrát a jednali jsme nebo mluvili jsme o tom jednání. On naznačoval, že by o spolupráci měli v Renew zájem. Stejně tak jako my bychom se asi programově dneska cítili pohodlněji a komfortněji v Renew nežli v EPP.
Narazili jsme na ten problém, který jste pojmenoval, a to je ANO. Pro nás by asi bylo velmi komplikované sedět v jedné frakci a pro ně asi taky, takže co si budeme nalhávat. Politika je občas hodně pragmatická, takže když by jaksi naše síla byla aspoň trochu podobná počtu poslanců, které by mělo ANO, tak by to jednání probíhalo asi jinak. Je otázka, kdo vlastně bude za ANO zvolen, s jakým programem tam ANO přijde a do jaké míry bude nebo nebude ochota ze strany Renew se s nimi o případných programových kolizích bavit nebo nebavit. Zase je to velmi daleko, neumím v tuhle chvíli odhadnout, ale rozhodně máte pravdu, že pro nás by asi v tuhle chvíli vzhledem k programovým prioritám bylo mnohem komfortnější být součástí Renew.
Vím, že paní Nerudová a pan Farský mluví o tom, že by chtěli mít třicet procent, ale to je podle aktuálních průzkumů docela nereálné. Máte tuším nějakých šest procent v národním průzkumu. Kolik europoslanců chcete? Nebo spíš, kolik je podle vás reálných?
Zase těžká otázka, protože vidíme, jak se ty preference vyvíjejí, a ještě se budou vyvíjet a je pravda, že evropské volby přece jenom jsou trošku jinak strukturovány a voliči, kteří přicházejí, jsou trošku jiní než ti, kteří přichází k „velkým“ volbám sněmovním. Pokud by to fungovalo tak jako v minulých letech, to znamená, že by přišli spíš ti proevropští, tak by nám to samozřejmě nějakou výhodu dávalo. Na druhou stranu nelze vyloučit, že právě protievropské strany vsadí všechno na to „pojďte volit, abychom tuhle koalici konečně vyhnali“, a může se z toho stát nechtěné referendum o vládě, ačkoliv to s vládou zas tak nesouvisí. Jsou to všechno jen odhady, které je v tuhle chvíli těžko dělat, ale my bychom byli spokojení, kdybychom měli čtyři europoslance. I tři by byli ale trojnásobek toho, co máme teď, takže i to bychom považovali za velmi slušný výsledek. A jak to nakonec dopadne, je těžko v tuhle chvíli říkat, protože skutečně nevím, jak moc třeba se bude dařit mobilizovat odpůrce, kteří budou zásadně proti tomu, abychom se dál integrovali do Evropy.
Výroky Trumpa jsou předvolební blaf
Na závěr rozhovoru ještě mám dvě aktuality, na které bych se vás rád zeptal. Přes víkend se podařilo dohodnout nová unijní fiskální pravidla. Ty poslední se docela lehkovážně porušovaly všude možně. Jak budou nové pravidla fungovat? Má to smysl?
Myslím, že se musíme s tím zabývat, protože, jak jste správně říkal, ta dosavadní pravidla začínala být už velmi volnou disciplínou. Je dobře, že se tím Evropská unie zabývá a že se snaží do toho vnést nějaký pořádek, na druhou stranu zase bohužel ta dosavadní zkušenost naznačuje, že vymáhání nebo prosazování těch pravidel nebude úplně jednoduché. Počkejme si.
Rovněž přes víkend prohlásil možná znova budoucí prezident USA Donald Trump, že nebude chránit žádnou zemi, kterou napadne Rusko v rámci NATO, pokud teda nebude dostatečně přispívat do společného obranného rozpočtu. Česko zatím ještě stále mezi těmi zeměmi není. Jak na toto reagujete. Máme se začít bát, pokud v listopadu bude Trump zvolený, a máme si pro jistotu nakupit záchranné balíčky?
Za prvé, věřme tomu a já nepochybuju, že Česko bude v tomto roce už plnit kritérium 2 %. Osobně si myslím, že je to málo. Podívejme se do okolních zemí, kde už tohle číslo překračují. Na druhou stranu výroky každého kandidáta, natožpak bývalého prezidenta Trumpa, je potřeba měřit tou speciální optikou, že je před volbami a že se po volbách ta hra hraje potom trošku jinak.
Tak on po minulých volbách byl schopný nahnat svoje fanoušky, aby zaútočili na Kapitol, takže u něho mají slova jinou váhu.
I tak. Počkal bych, jak se bude chovat jako zvolený prezident, bude-li zvoleným prezidentem. Samozřejmě může se chovat ještě hůř, než to bylo v tom minulém období. Na druhou stranu úloha Ameriky ve světě je natolik zásadní politické téma, že bych se opravdu divil, kdyby některý americký prezident se ho úplně zřekl. Jenom chci říct, že nemám obavu, že by Česko neplnilo to kritérium v letošním nebo příštím roce, a stejně tak nevíme, jestli Trump nakonec skutečně prezidentem bude, nebo ne a jak by případně reagoval. A hlavně tedy zatím není úplně žhavým tématem, že by Rusko někoho ze členských zemí NATO napadlo. A taky to může být ze strany Trumpa blaf.
Tak si pojďme zaspekulovat. Česko nebude na konci roku přispívat tolik, kolik by mělo. Trump bude prezidentem a teoreticky by byla i hrozba toho, že Putin se vybere na Slovensko a Česko. Není toto celkem otevřený prostor na to debatovat o evropské armádě?
To jsou spekulace, do kterých se mi vůbec nechce. Já mám jaksi s myšlenkou evropské armády problém, který právě by asi v této hypotetické situaci už problémem tolik nebyl. Mám problém, že evropská armáda by mohla nějakým způsobem být spíš narušením transatlantické obranné strategie. Nevím, jestli je to ta cesta. Bavme se raději o tzv. evropském křídle NATO. Já vždycky říkám a předesílám, mám modrou knížku a s vojenskými strategiemi toho moc společného nemám, ale mně by přišlo jako optimální nebo první velmi dobrý krok, kdybychom začali pracovat na sjednocení výzbroje a výstroje armád v Evropě. Protože v tuhle chvíli se tady pochybuje, já nevím, asi 15 typů tanků a zbraní a munice.
Pak ale vaše kolegyně ve vládě, ministryně obrany Jana Černochová, odešla od švédských Gripenů a nakoupila americké F-35.
Ale kdybychom všichni v NATO měli pětatřicítky, tak je to nejlepší řešení, je to prostě nejlepší letadlo, které dneska je. Znovu říkám, bylo by optimální, kdybychom měli jeden typ tanků, jeden typ houfnic, jeden typ nábojů, jeden typ zbraní, jeden typ dlouhých zbraní atd., což v tuhle chvíli nemáme. Každá země si to řeší po svém a pro mě by sjednocení výzbroje a výstroje dávalo mnohem větší smysl nežli sjednocovat nějaké velení pod nově vznikající evropskou armádou. Stále bych sázel víc na evropské křídlo NATO, protože NATO není jenom ve Spojených státech, ale jsou tam i další partnerské země mimo Evropu, se kterými bychom, doufám, byli dál schopni se dohodnout.
Poslední komentáře