Michal Prokop

Michal Prokop

Taky Michala Prokopa jsem vlastně poprvé potkal na živo až v 90. letech v ODA.  Do té doby byl pro mě jen jedním z nejoblíbenějších muzikantů. Ale postupně jsem poznával, že má taky zajímavě nastavené politické radary, umí držet slovo a směr a měl jsem velkou radost, když se stal náměstkem ministra kultury (a hned jsem se pokusil z toho něco vytěžit pro Hradec, ale Michal byl z těch mála politiků, kteří odmítali zvýhodňovat svoje kamarády a politické souputníky. Ale zůstali jsme kamarády i potom, musím dokonce přiznat, že jsem si ho za to tehdejší odmítnutí vážil ještě víc. Možná to bylo oboustranné. Když jsem se pak vrátil z Iráku, pozval mě totiž do svého televizního „Baru jménem Krásný ztráty“ společně s tehdejší slavnou novinářkou Jitkou Obzinovou. Oba jsme tam vyprávěli o svých zážitcích a pocitech z pobytu ve válečných zónách a mě to dělalo strašně dobře, že jsem díky Michalovi ve stejné partě jako tahle krásná a odvážná mladá dáma. I potom jsme zůstávali v kontaktu, já s velkou radostí přijímal jeho pozvánky například na jeho vánoční koncerty, ale největší radost mi udělal tím, že se uvolil se svým Triem zastavit cestou z obrovského festivalu kdesi na Západě USA na pár dní v New Yorku a odehrát koncert v „nejstarší a největší pivní zahrádce v New Yorku“, tedy v Bohemia Beer Garden v Astorii. Čechů tenkrát dorazilo míň, než jsme čekali, ale přítomní Mexičani, Němci a Italové si ten koncert společně s námi opravdu užili.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Prokop