Debata kandidátů do Senátu na CNN Prima News

Ztráta konzistence a směřování české diplomacie

• Ochabnutí kreditu: Martin Dvořák v rozhovoru ostrým tónem oponuje představě, že by současná česká zahraniční politika měla jasnou koncepci. Tvrdí, že namísto dřívějšího aktivního a respektovaného partnerství (kdy Česko tahalo za jeden provaz s partnery kolem Ukrajiny) se propadáme do chaotických kroků a stavu, který připomíná dřívější styl politika Viktora Orbána.
• Kritika vůči „orbánovskému klubu“: Zatímco někteří političtí partneři či představitelé vládní moci obhajují pragmatický přístup na všechny strany, Dvořák oponuje, že nelze fungovat jako catch-all party pro domácí publikum a zároveň se tvářit jako konsolidovaný člen západních struktur.

Spor o kompetence a „pubertální pomsty“ vůči Hradu

• Incidenty na summitech a Ústavní soud: Dvořák velmi kriticky oponuje krokům ministra zahraničí Petra Macinky. Vyostřené spory o to, kdo povede delegaci na summitek NATO, nebo snahy omezit ústavní pravomoce prezidenta při jmenování velvyslanců označuje za absurdní a dětinské.
• Osobní rovina a motivace: Oponuje názorům, že jde o hlubší systémové změny – tvrdí, že jde o čistou frustraci a osobní mstivost (konkrétně vnímanou jako „pomstu za Turka“), která se zbytečně schovává za velká slova o ústavnosti.

Odmítání populistických změn v názvu státu

• Spor o „Česko“ vs. „Česká republika“: Dvořák se v debatě vymezuje proti pokusům ministerstva zahraničí rozesílat do světových institucí dopisy o návratu k výhradnímu názvu Česká republika. Argumentuje, že naprostá většina zemí světa běžně používá krátký geografický název a krok zpět by nás v očích mezinárodních partnerů a sportovních svazů degradoval „za šašky“.

Pohled na Evropskou unii a rozšiřování

Obhajoba unijního fungování: Oponuje také populistickému kverulantství vůči unii, přičemž připouští otevřenou debatu o reformě práva veta, aby jeden stát nemohl dlouhodobě paralyzovat celé společenství, aniž by tím však zcela zlikvidoval ochranu menších zemí.

Kritika unijní naivity a pragmatismu: V otázce rozšiřování EU (například o země západního Balkánu nebo Ukrajinu) sice Dvořák uznává bezpečnostní smysl tohoto kroku, ale razantně oponuje jakémukoliv „zamhouření oka“ nad standardy a reformami. Varuje před tím, aby unie přijímala nestabilní státy bez splnění podmínek, protože by to vedlo k vytváření nových vnitřních „Maďarskek“ či „Srbskek“.